Postřeh a přesnost
Jak to u podobných her se sportovní tématikou bývá, ovládání se stává hlavním protagonistou při výsledném pohledu na celkovou hratelnost. Bohužel v tomto ohledu jsou Winter Sports 2009 dalším klonem starších bratříčků. Pokud mě zrak a hmat nešálil, nezměnilo se prakticky zhola nic. U většiny disciplín je rozhodující začátek závodu. Musíte se trefit do určitého intervalu mačkání mezerníku a následně svou postavu ovládáte šipkami.


Biatlon je z mého pohledu asi nejzajímavější disciplínou. Jednak musíte šetřit síly při běhu a jednak vás čekají střelecké položky vestoje a vleže. Zatímco takové krasobruslení je naprosto o ničem. Mačkáte ve vlnách se objevující směrové šipky, a pokud se trefíte do vyznačeného intervalu, máte vyhráno. Krasobruslařka veškeré figury automaticky předvede. A garantuji vám, že se trefíte vždycky.

Ale třeba takové rychlobruslení je pro mě do teď záhadou. Mačkání šipek doleva a doprava v intervalu práce nohou se zdá jako snadný úkol, ale nějak se mi to nedařilo. Navíc jsem absolutně neporozuměl barevně odlišeným měřičům síly, které se měnily podle záhadných principů. Ačkoliv je ovládání před každou disciplínou vysvětleno, tak v tomto případě selhalo.
Musíte se trefit do určitého intervalu mačkání mezerníku a následně svou postavu ovládáte šipkami
Co se týče sáňkování, bobování a skeletonu, tam je kontrolování jízdy totožné. Důležitý je start a vedení ideální stopou. Skoky na lyžích je zase nutné vyvažovat myší, dbát na přesný odraz a dopad. Nic víc. Curling kromě síly vypuštění kamene, jeho mírné rotaci a následném zametání před ním nenabízí žádné taktické či pokročilejší techniky.


Z tohoto pohledu jsou Winter Sports 2009 arkádou jako řemen, a navíc dosti jednoduchou. Samozřejmě máte možnost zvýšení obtížnosti, ale ta jen upraví nároky na čas, či body. Nic to nemění na stereotypu a triviálnosti celého závodního procesu. Proto bych hru doporučil spíše dětem.
TIP: Při bobování, skeletonu a sáňkování si do zatáček najíždějte seshora – lépe pak udržíte vyznačenou linii.
Dospělí u ní nenajdou tu opravdovou výzvu. Škoda, že ve hře chybí online multiplayer, protože si dokážu představit, že takové závody napříč celým světem by mohly stát za to.
Technické fiasko
Nikdy jsem neměl přehnané nároky na grafiku, ale to, co předvádí Winter Sports 2009 od RTL, je příliš málo. Od chudého a trapného úvodního ceremoniálu, přes samotné ztvárnění stadionů, okolí a animací postav se jedná o podprůměrné dílko. Textury jsou neostré, diváci jak z papíru, postavy závodníků na úrovni postav z Call of Duty (2003!), animace velmi omezené a jistojistě bez použití motion-capturingu. A to nemluvím o nulové variabilitě prostředí. Závody se odehrávají vždy na stejné trati, což je neomluvitelné, a na dnešní dobu trestuhodné, lajdáctví.

Neexistuje volba trati, ani změna jejího směru. Pořád jezdíte to samé kolečko (biatlon), projíždíte stejné branky (alpské lyžování) a skáčete na identických můstcích (velký a malý). Kdyby se jednalo o freeware hru, tak to ještě pochopím. Ale i za těch budgetových 200-300 Kč očekávám mnohem více. O naprosto matoucím, rádoby vtipném komentáři dvou anonymů se nebudu ani rozepisovat.
Závody se odehrávají vždy na stejné trati, což je neomluvitelné a na dnešní dobu trestuhodné lajdáctví
I když už je zimní sezóna za námi a existuje možnost si ji prodloužit formou hry, musím vás varovat. RTL Winter Sports 2009 jsou stereotypní, nudnou, zastaralou a hlavně odfláknutou hrou prakticky ve všech aspektech.

V její prospěch hovoří snad jen fakt, že kdybych se měl rozhodovat, co koupit svým dětem na hraní, pak to bude právě ona. Nestřílí se v ní do lidí, nemluví se v ní sprostě, neuvidíte v ní krev ani nahotu a svojí jednoduchostí osloví mladé hráče přibližně ve věku od šesti do patnácti let.
- Jednoduché ovládání
- Široká nabídka sportů
- Přístupné i pro nejmenší
- Stereotypní hratelnost
- Mizerné zpracování
- Nulová variabilita tratí
- Nezáživný systém ovládání
- Bez licence