vytisknout velikost písma Super Mario 3D Land – kde má 3D opravdu smysl (recenze)

Super Mario 3D Land se tváří pouze jako klasická plošinovka v 3D kabátě, který je na první pohled jen další vábničkou, jak ke hraní nalákat moderní hráče. Jenže už na druhý pohled zjistíte, že tomu tak rozhodně není: třetí dimenze totiž v Mariovi není jen kosmetickým vylepšením vizuální stránky, ale jedním z nejdůležitějších prvků pro odhadnutí správné vzdálenosti a celý proces skákání je tak díky této perspektivě mnohem intuitivnější. Za což tedy klobouk dolů – podobně dobře využité 3D jsem neviděl snad ani v kině.

Super Mario 3D Land však mimo dobře zakomponovaného 3D nepostrádá ani další kvality. Pochválit bez váhání musím level-design, v němž není nouze o nové nápady a každá úroveň se aspoň drobnými detaily liší od těch předchozích.

Pdobně dobře využité 3D jsem neviděl snad ani v kině.

Ze všech nejvíce podle mě vyčnívá level, v němž musíte s Mariem proskákat po dřevěných deskách, které mezitím od pevné země odřezávají motorové pily. Za zmínku ale stojí i level udělaný ve stylu hudebního světa (plošinky se objevují dle jednoduché melodie, resp. rytmu) nebo plošinky měnící svou pozici po Mariově výskoku. A další podobně výborné nápady bych mohl sypat z rukávů ještě dlouho.

Svou cestu do hry si pak našly i již klasické Mariovy oblečky. Díky nim tak Mario může házet firebally, bumerang (novinka v sérii – ničí jak nepřátele, tak jejich projektily a dokonce s ním lze sbírat předměty!), nebo se proměnit v bobra (Tanooki suit), s nímž máte možnost lépe manévrovat ve vzduchu a ukázat nepřátelům fešný kop s otočkou.

Já si vyskočím!

Hra tak po celou svou herní dobu zůstává příjemně originální a hravá, což nejlépe dokazuje fakt, že po každé dohrané úrovni jsem chtěl aspoň nakouknout do té další, abych měl ponětí, do čeho že to jdu. A samozřejmě to většinou končilo tak, že mě nové prostředí natolik chytlo, že jsem úroveň dohrál a musel nakouknout do té další… Což se opakovalo do té doby, než jsem ve finálním osmém světě (každý svět má aspoň 5 levelů) konečně porazil Bowsera, osvobodil princeznu Peach a mohl jít zachraňovat Luigiho (což zabralo skoro stejně času, jako předchozí hraní, bylo celkově mnohem těžší a představilo i další, předtím neviděné prvky).

Samozřejmostí a nutno podmínkou k takto chytlavé hratelnosti je i příjemně stoupající křivka obtížnosti, díky níž se do hry postupně dostane i ten největší plošinkářský analfabet. A pokud vám bude dělat problém jeden jediná úroveň, netřeba házet 3DS do lesa (nebo jak to přísloví bylo) – stačí párkrát umřít a dostanete speciální bílý Tanooki obleček s nesmrtelností (po dalších pár fatálních koncích se zpřístupní možnost přeskočit až na konec úrovně).

Samozřejmostí a nutno podmínkou k takto chytlavé hratelnosti je i příjemně stoupající křivka obtížnosti

Pravá výzva se pak objevuje při sbírání mincí, s nimiž si můžete odemknout několik tajných lokací a vyloženě musíte odemknout jeden nebo dva hrady, které zakončují projití některé ze světů.

V hradech vás pak čekají nádherně zpracované bossfighty, které sice s výjimkou posledního nepředstavují až tak šílenou výzvu, ale jejich obtížnost spočívá spíše v tom, že před nimi většinou není umístěn žádný checkpoint – pokud tedy umřete, musíte si posbírat mince a vůbec proskákat celou úroveň znovu. Ale i přes občasnou frustraci vás to bude bavit a ke hře se s radostí vrátíte. Super Mario 3D Land totiž představuje jednu z nejlepších her na 3DS a i když vás třeba nemusí přesvědčit ke koupi handheldu, určitě vás při hraní nezklame.