StarCraft 2: Wings of Liberty se ctí navazuje na principy známé z prvního dílu, ale kdyby vám někdo tvrdil, že je to samé v lepší grafice a pár novými jednotkami, nedejte se zmýlit. Na první pohled se sice jedná jen o drobnou úpravu herních mechanismů, ale pod povrchem se skrývá obrovská spousta změn, jež lidé z Blizzardu provedli. Když jsem si po hraní bety spustil starý StarCraft, nestačil jsem zírat, jak je jiný, a stejný šok mě postihl i nyní, když jsem po chvíli hraní StarCraftu pustil druhý díl.
Nejvýraznější změny totiž postihly mikromanagement jednotek, kdy už zdaleka nestačí jen tak něco naklikat, stejně jako se podstatně změnila i většina statistik.
Naštěstí se ale stále jedná o skvěle vyváženou strategicko-taktickou akci
Přijde mně, že třeba Spine Crawler je podstatně vážnější soupeř, než v původní hře, stejně jako se některé ze strategií nedají aplikovat – výraznou změnou je třeba možnost rozšířit kasárna o Reactor, který umožňuje stavbu dvou jednotek najednou – zní to jako prkotina, ale už i tím se celá hra dost mění.
Naštěstí se ale stále jedná o skvěle vyváženou strategicko-taktickou akci, kde hraje roli dobře zvolená kombinace jednotek a chvíle, kdy se vrhnou do boje – přeci jen, když je jednotka na kopci, má se lépe, než ta pod ní, stejně jako dobře mířený útok do zad dokáže zasadit rozhodující ránu. Mezi tím vším bojováním ale pořád nesmíte zapomínat ani na pečlivou starost o ekonomiku, protože dostatek surovin a plynu je základním předpokladem pro přežití.
Krásně se na vás, slečno, dívá
StarCraft 2 ale není „pouze“ strategií – prostory Hyperionu, vaší vlajkové lodi, jsou místem, které využijete nejen k rozhodnutím, jež ovlivní směřování vašeho výzkumu a vylepšování armády pro další mise, ale i pro pobavení. Můžete a nemusíte tak prokecávat charaktery, jež se na palubě potloukají, můžete si kdykoliv zkusit znovu zahrát již projitou misi, můžete si zahrát top-down střílečku Lost Viking, či se ušklíbnout nad hologramem Blood Elfky z WoW tančící u tyče.
To všechno v enginu hry, který přináší krásně detailní grafiku za cenu adekvátních HW nároků, ale zároveň je připravená i na starší systémy. Přiznávám, že na postarší 8800GT již Ultra nastavení nemá valný smysl, ale vše na High běží jako po másle a vy se tak můžete kochat nádhernými scenériemi pod vámi, když vám mezi masakrováním jednotek náhodou zbyde čas.
Můžete si zahrát top-down střílečku Lost Viking, či se ušklíbnout nad hologramem Blood Elfky z WoW tančící u tyče
Jedinou výtku, kterou bych ke hraní mohl zatím mít je pak možná až přílišné přibližení kamery k povrchu země a velký User Interface – osobně jsem si na něj ale již zvykl a v porovnání s původním SC je velikostně téměř shodný.
To vše jsou ale jen maličkosti. Podle počátku hry je ale Starcraft 2: Wings of Liberty důstojným následovníkem legendy, na kterého se vyplatilo čekat dlouhých 12 let. V počáteční euforii bych byl ochotný dát hře i nemožných 11/10, ale možná se to časem změní. Upřímně o tom ale pochybuju – laťka nastavená nápaditými misemi a slibně se rozjíždějícím příběhem byla dle mého spíše výzvou pro designéry a já se jen těším, co bude dál. A teď mě omluvte, jdu to zjistit.