Před nedávnem jsme měli jedinečnou možnost si zajít do poměrně mladého českého herního studia Vatra Games. Tahle přátelská parta ovšem nejsou žádná ořezávátka, naopak – v týmu najdete i spoustu ostřílených vývojářů z původních Illusion Softworks a Pterodonu.
Nic nepodtrhne kvalitu a ambicióznost týmu víc, než svěření jim dvou známých značek Konami: klasické arkádovky Rush'N Attack a legendárního hororu Silent Hill. Ve studiu umístněném takřka v centru Brna jsme strávili příjemné odpoledne, jehož výsledkem je série tří článků postavených na exkluzivních rozhovorech a možnosti nakouknout pod pokličku tvorby her.
Silent Hill 8
Jakkoliv vypadá Rush'n Attack dobře, většina hráčů se asi víc těší na pokračování legendární hororové série Silent Hill. Jenže vývoj děsivé third person akční adventury je v poměrně počáteční fázi, což dokládá i prozatímní pracovní název Silent Hill 8, a informací je hodně poskromnu.
Prakticky se jen ví, že hlavním hrdinou se stane trestanec Murphy Pendleton, který se po havárii vězeňského autobusu ocitne v tajuplném Silent Hillu. Po cestě bude muset řešit hádanky a utkávat se s děsivými stvůrami, přičemž důraz slibuje být kladen spíš na psychologický než survival horor. Přesně jako v prvních dílech kultovní hry.
Nový Silent Hill by se měl vracet ke kořenům, a protože jsme se vinnou přísné mlčenlivosti nemohli ptát na podrobnosti, mířili jsme náš rozhovor s Markem Berkou, lead designérem, právě na toto téma. Proč by se neměl opakovat příběh nepovedeného Silent Hill: Homecomming, na co se zaměřují, jak se dělají hororové hry a jestli si myslí, že mají v dnešní době stříleček ještě horory své místo na herním trhu, to a spoustu dalšího se můžete dozvědět z takřka 20 minut dlouhého rozhovoru.
Druhé video se stejně jako minule věnuje techničtější stránce tvorby her. Tentokrát jsme nakoukli do motion capturing studia. Na rozdíl od Bohemia Interactive nevyužívají ve Vatře optickou technologii snímání pohybu, nýbrž inerciální. Velmi zjednodušeně si můžete představit kombinézu, ve které jsou na zásadních místech (paže, zápěstí, stehna…) malé ovladače z Nintenda Wii. Nicméně zdejší senzory stavějící na gyroskopech jsou daleko přesnější a rychlejší.
Data se senzorů se bezdrátově přenášejí do počítače a převádějí do pohybů kostry. Výhodou jsou minimální nároky na prostor, kde v BI mají na mo-cap pomalu hangár, ve Vatře stačí obyčejná místnost. S tímto typem snímání pohybu se snadno a rychle pracuje, je přenositelný – klidně si můžete prý dát třeba notebook za kombinézu a vyrazit do světa snímat pohyby. Nevýhodou je přeci jen o něco menší přesnost oproti optickým metodám a nemožnost snímat malé pohyby – prsty, tvář…
Nejlepší představu o mo-capu si uděláte z videa, kde nám herci z Brněnského divadla, kteří ve Vatře pomáhají vytvářet pohyby, pro nás sehráli malou etudu. Vybouleniny viditelné v kombinézách jsou právě zmiňované senzory.