Pálenka destilovaná z rýže a syrové ryby musí mít neblahé následky na centrální nervovou soustavu, jinak si nelze vysvětlit „drobnou“ úchylnost japonské (nejen) herní produkce. A tím „drobnou úchylnost“ mám na mysli něco horšího, než by byl řekněme mezinárodní sjezd pedofilů a transvestitů sjetých LSD.
Ostatně co očekávat od hry, ve které s prsatou čarodějnicí oblečenou v šatech z vlastních vlasů masakrujete a mučíte anděly za doprovodu popového remixu legendární „Fly me to the moon“? Zábavu? Ani nevíte jakou!
Bayonetta se sice dá snadno zařadit do škatulky 3rd person akcí jako God of War, Ninja Gaiden či Devil May Cry (ostatně na hře pracoval i jeden z hlavních tvůrců, Hideki Kamiya), nicméně její nezaměnitelný styl, smysl pro humor a „ujetost“ ji vyzdvihuje nad konkurenci.
Až oči odcházejí
Už samotný úvod, který by se dal kulantně popsat jako „barevný bordel,“ vás buď dokonale vtáhne, nebo naprosto odradí. Padáte na obrovské trosce domu takřka nadzvukovou rychlostí, kolem vás krouží zástupy podivných bílých monster, nad kterými by žasl i doktor Mengele (jsou to andělé) a obrovský dvouhlavý drak, který je doplněn o gigantickou lidskou kamennou hlavu.
S prsatou čarodějnicí oblečenou v šatech z vlastních vlasů masakrujete a mučíte anděly za doprovodu popového remixu legendární „Fly me to the moon“
V záplavě pestrobarevných efektů se na vás zrůdy vrhají, vy zběsile bušíte do tlačítek a netušíte, co se děje, zatímco na pozadí duní monumentální orchestrální chorály a hluboký hlas vypráví starobylý příběh o válce klanů Umbra Witches a Lumen Sages. Nechápete nic a buď jen stále bušíte do tlačítek s otevřenou pusou nebo znechuceně vytahujete disk se slovy: „na epilepsii jsem přeci jen trochu mladý“ na rtech.
Pokud však zběsilý úvod přežijete, dočkáte se jedné z nejlepších akčních rubaček. Nejde jen o fantaskní výtvarný styl a svět, sexy hrdinku s upnutým latexovým oblečkem, drsně svůdným pohledem a brýlemi či brutální zakončovací údery, kdy nakopáváte anděly do ocelových panen či pod gilotinu, nebo si na monumentální bossy přivoláváte ještě monumentálnější pekelné zrůdy vytvořené z vašeho vlasového oblečku (varování „částečná nahota“ není na krabici jen tak), aby je roztrhali na cáry.
Rozdrťte tlačítka
Ne, ve skutečnosti jde o to, že šílená slupka ukrývá naprosto precizní, zábavný, ale i komplexní a náročný soubojový systém, jenž ve svém žánru nemá konkurenci. Pokud máte dostatečný postřeh (nebo nehrajete na nižší obtížnosti), vždy dokážete svoji hrdinku precizně ovládat, aby dělala přesně to, co chcete, a kdy chcete. Tvůrci do hry nacpali doslova tucty komb, které se větví ještě podle toho, jaké zbraně zrovna používáte. Zpočátku Bayonetta vládne dvěma dvojicemi zabijáckých bouchaček (jeden pár tradičně v rukou, druhý pár netradičně na podpatcích vysokých bot), avšak později se dostane k dalšímu nádobíčku jako je například katana, bič či třeba brokovnice.
Podle kombinací zbraní získáváte přístup ke zcela odlišným úderům, a když si připočtete fakt, že kdykoliv v boji lze okamžitě přepnout na druhý set zbraní? Správně uznale pokyvujete hlavami. Díky precizním animacím navíc vypadají všechna komba v pohybu naprosto fantasticky – jednotlivé pohyby se plynule přelévají v další a dohromady vytváří smyslný tanec smrti.
Bohatý, ovšem promyšlený systém doplňuje další zásadní prvek, kterým je uhýbání. Snad žádná jiná hra nemá takhle perfektně zvládnutý systém úkroků a úskoků, kdy máte šanci uniknout drtivému úderu prakticky kdykoliv – stačí správný odhad.
Šílená slupka ukrývá naprosto precizní, zábavný, ale i komplexní a náročný soubojový systém
A pokud bude opravdu přesný, získáte výhodu v podobě Witch Time, sice provařeného, ale v Bayonettě bravurně ztvárněného zpomalení času. Vzhledem k tomu, že protivníci už na obtížnost Normal dávají rány, které zatraceně bolí a orbů doplňujících zdraví zrovna taky nevypadá přehršel, je uskakování opravdu kruciální záležitostí.
Body, bodíky
A to nejen pro přežití, ale i pro získávání co největšího skóre. Dnes už se na syslení bodů v AAA titulech až tak moc nehraje, ale Bayonetta je jiná, o čemž vás přesvědčí obrazovka vyskočivší při spuštění hry, která se ptá jestli chcete opravdu pokračovat, když zrovna nejste připojeni na Live a nepočítalo by se vám skóre do tabulky. Ohodnoceni jste nejen po dohrání každé ze 16 úrovní, ale i samotné levely se dělí na takzvané „Verše“, části, po kterých jste odměněni medailí podle toho, jak dlouhá a pestrá komba jste vytvářeli, jak málo jste byli zraněni a kolik vám zabralo času zmasakrování protivníků. Věřte pak, že s Pure Platinum – tou nejvzácnější medailí – se jen tak nepotkáte. Tedy pokud nebudete naprosto precizní.