Myslím si, že titul Dragon Age není nutné dlouze představovat; v listopadu minulého roku vtrhl na herní scénu a od té doby si stačil najít spoustu fanoušků i odpůrců (z ohlasů okolí odhaduji, že těch fanoušků bude přeci jen víc). Návykové fantasy RPG o tom, jak nicnetušící hrdina k záchraně Fereldenu přišel, je dlouhá, hutná hra, ale nejedná se o nekonečný příběh. V epilogu hry nám tvůrci slibují, že o dlouhými hodinami vypiplané postavě Šedého strážce ještě uslyšíme. Netrpělivě očekávaný datadisk, který vyšel letos v polovině března, tento slib plní. Přináší s sebou pokračování příběhu a pár nových změn. K lepšímu nebo k horšímu? Těžko říct.
Bylo nebylo
Čas oslav skončil a je nutné se opět pustit do porcování svíječů, křiklounů a zlobrů, kteří sedlákům dupou po úrodě a obchodníkům kazí kšefty. Šedí strážci před sebou mají notný kus práce. Navýšit stavy, zahnat zplozence zpět do Hlubokých cest nebo je vybít úplně, a aby toho nebylo dost, ke slovu se přihlásila byrokracie. Po úspěšném skoncování s Nákazou dostali jako náhradu za Ostagar území proradného Rendona Howea, včetně útulné tvrze s velmi zajímavým sklepením. A i o tu se někdo musí starat.
I o útulnou tvrz s velmi zajímavým sklepením se někdo musí starat
Příběh začíná ve chvíli, kdy jako čerstvě jmenovaný hlavní velitel strážců cestujete do nového domova. Buďto jako vaše původní postava nebo jako novopečený velitel původem z Orlais. Při příjezdu na vás ovšem nečeká červený koberec, šálek teplého kakaa a papuče, ale krev, chaos a překvapivě zplozenci. Už zase. A jsou ještě o něco hrůzostrašnější, než posledně.
V začátcích tak hra kopíruje osvědčenou příběhovou šablonu většiny her od BioWare: Šedí strážci jsou zdecimováni dřív, než se stačili vzpamatovat, a na hlavním hrdinovi je, aby z nich udělal bojeschopnou jednotku dřív, než bude příliš pozdě.
I když hrajete od začátku s novou postavou a čistým štítem, váš Šedý strážce začíná na příjemném 18. levelu, takže ohánění se mečem nebo magickou holí jde jedna báseň. Budete to potřebovat. Někteří protivníci i na nejlehčí obtížnost dokážou družině pořádně zprohýbat brnění a vzrostla i koncentrace velmi silných protivníků na jednu lokací, takže návštěvy u klempíře nebudou ničím výjimečným.
Nečeká vás červený koberec, šálek teplého kakaa a papuče, ale krev, chaos a překvapivě zplozenci
Hrací doba datadisku se odhaduje na patnáct až dvacet hodin, čemuž se podřizuje vše. Od hledání nových společníků přes piplání schopností a sbírání levelů, i platby za vedlejší úkoly. Vše je sevřenější, natřískané na menším území, dopady vašich rozhodnutí nejsou vždy vidět okamžitě, ale o to důležitější se ukážou později.
Co se týká lokací, vytkla bych hře jen jednu věc. Můžete začít plnit úkoly hlavní zápletky libovolně, ale pokud chcete mít ze všech vašich společníků Šedé strážce, musíte si nechat močály až nakonec, protože po ukončení všech příběhových linií vás správce tvrze požene pryč a nebude chtít mluvit o ničem jiném, čímž poslední ze společníků přijde o možnost loknout si krve zplozenců.
Kamarádi do deště i do Hlubokých cest
Nejpodstatnější změna, která obecně vyvolala největší vlnu zklamání, se však také týká postav ve vaší partě. A tou změnou je absence romancí. Zkrátka žádné hrátky ve stanu. Ani kdekoliv jinde. Někdo došel k závěru, že pokud budou chybět, lidé se budou více soustředit na příběh než na množství společníků, se kterými mají pletky.
Místo plnění rozmarů svých společníků (i když mechanismus oblíbenosti a dárků zůstal zachován) teď plníte rozmary vašich „poddaných“, řešíte vzpoury, spiknutí a přerozdělování zdrojů. Jednoduše máte na starosti panství se vším všudy, takže na nějaké skákání do peřin není čas.
Dalším zklamáním je malý počet cameí původních postav, ať už u nich byla možnost romance či ne. Pánové na fórech Biowaru oplakávali nedostatek (nulový počet) zmínek o Lelianě a Morrigan, dámy zase utírali slzu nad náhlým zmizením Zevrana.