Po krásné grafice a zábavném a originálním bojovém systému se však pomalu dostáváme k prvkům, jež se v této FF zrovna nepovedly. Bohužel, podle mého názoru tam patří i příběh. Ano, příběh v kombinaci s návykovým bojováním a mnoha výzvami stačí, aby vás provedl přibližně pěti desítkami hodin potřebnými k dohrání hry. Avšak od FF série si fanoušci zvykli očekávat trochu víc.
V první polovině hry ustupuje hlavní příběh do pozadí postavám, jež prožívají svoje dramata. Všech šest hlavních protagonistů hry je dobře napsáno a jejich vývoj je uvěřitelný.
Příběh stačí, aby vás provedl ke konci hry - od FF série si však fanoušci zvykli očekávat trochu víc
Některé momenty jsou dojemné a velmi dobře zpracované. Život postavám kromě propracovaných tváří (někdy na úkor dalších částí těla) dodávají také drobné poznámky reagující na okolí, které postavy pronášejí při běžném pohybu v herním prostředí, mimo jednotlivé cut-scény.
Ti, jež bojují s osudemLightning Příslušnice místní vojenské jednotky města Bodam žije jen pro svou sestru Seru. Snaží se jí chránit i proti její vůli a rozhodně nesouhlasí se Snowem jako jejím nápadníkem. Snow Vůdce samozvané rebelantské skupiny Nora, bezstarostný a neustále optimistický. Jeho životním cílem je záchrana a ochrana milované Sery – sestry Lightning a jeho snoubenky. Hope Obyčejný mladík, jež je nešťastně zapleten do herních událostí. Má neshody s otcem a nenávidí Snowa. Sazh Muž, jež si v životě prošel mnohým – například smrtí manželky. Býval řidičem vzducholodí. V hlavě mu žije mládě Chocoba. Vanille Veselá dívka, kterou obestírá mnoho tajemství. Fang Tajemná žena, která má nějakou spojitost s Vanille. |
Trochu atypické je zde samotné podávání příběhu, protože mnoho klíčových událostí se stalo ještě před počátkem hry a dozvíme se je pouze skrze 
vzpomínky jednotlivých postav. Některé události se pak můžeme dozvědět pouze z obsáhlé databáze v menu, kde kromě informací o jednotlivých postavách, světu, vojenských útvarech a mnoha dalšího, najdete i shrnutí uplynutého příběhu rozděleného do kapitol i již viděných vzpomínek.
Plytký příběh
Ve druhé polovině hry však postavy již většinu svých záležitostí z minulosti dořeší a prostor dostává hlavní část příběhu o boji proti mocným božským bytostem a prokletí, jež na hlavní hrdiny tyto bytosti uvalily. Tímto momentem se z většiny charakterů bohužel stávají stroje na ty nejvíc klišé hlášky, co autory zrovna napadly (o rozhodnutí, naději a podobně), které opakují stále dokola. Veškerý vývoj charakterů ustane a hráč si začne všímat, že se ve hře vlastně téměř nic neděje.
Všichni, kdo již viděli nejnovější trailer s titulní písní, či snad četli novelu odehrávající se před začátkem hry, se ochudili o většinu „šokujících“ zvratů, jež má hra přichystané. Také všichni na pohled zajímaví protivníci jsou ve hře pouze plochými figurkami, jež dostanou za celou hru jen velmi malý prostor.
TIP: Až po dohrání hry se Crystarium dostane na nejvyšší úroveň. Při nahrání poslední uložené pozice se můžete vrátit a pokračovat v plnění misí.
Dalším problémem je fakt, že ve hře bolestně chybí tradiční vedlejší úkoly a minihry. Sice se zde nachází několik desítek misí (huntů z Final Fantasy XII). Ty se však ve většině případů skládají z postupu: „najít obelisk s misí, přečíst text, dojít ke křížku na mapě a zabít příšeru“. Nejsou zabalené v žádném mini-příběhu a nedostane se vám po splnění žádného dalšího zadostiučinění kromě poražení nepřítele (čest výjimkám jakými jsou například mise nutné k získání Chocoba).
S tím souvisí i nedostatek zkoumání obecně. Kromě plnění misí, ježdění na Chocobovi v jedné lokaci a hledání tu a tam položených bedniček se ve hře nedá téměř nic dělat. Na zpestření se sice ve hře nachází pár (doslova dvě) minihry, k nimž se však později již nedá vrátit.
Nechybí ani tradiční summoni, kteří vám jistě při bitvách několikrát stylově zachrání kůži
Spolu s chudým zpracováním misí a absencí klasických lokací s obyčejnými postavami, s nimiž se dá „jen tak pokecat“, působí celkově svět FF XIII mrtvě. Nutno však dodat, že i jen splnění všech misí vám zabere minimálně sto hodin hry.
Důležité drobnosti
Po FF XII je FF XIII druhým dílem, jež se musel vypořádat s absencí geniálního skladatele série – Nobua Uematsu. Masashi Hamauzu, jež se účastnil tvorby hudby k FF X či tvořil soundtrack k Dirge of Cerberus, je však kvalitní náhradou. Rozmanité melodie – některé jazzové, některé vokální a mnoho klasických instrumentálních - většinou poklidně dokreslují krásná prostředí a vynikají především v druhé části hry, kdy hráč cestuje rozsáhlým světem Pulse.
Jako motivaci k získávání trofejí hra nabízí několik povedených theme pro Playstation 3 s hlavními charaktery. Nechybí ani tradiční summoni (Eidoloni), na kterých si tentokrát charaktery po transformaci mohou i zajezdit a kteří vám jistě při bitvách několikrát stylově zachrání kůži.
FF XIII je kvalitním japonským RPG, jež přináší zábavu na mnoho hodin především díky originálnímu a „cool“ bojovému systému. Škoda jen, že tvůrci promrhali tolik potenciálu, jež hra předvádí v první lineární pulce hry, a nedokázali pokračovat stejným tempem i dál.
TIP: Dávejte pozor na předměty, jež získáváte při bojích. Některé jsou vhodné k vylepšování zbraní a předmětů, jiné mnohem výhodněji prodáte v obchodě a získáte tolik potřebné gily (peníze).
Fanoušci série se určitě neubrání velkému zklamání z plytkosti, která se krásnou grafikou nedaří zcela zakrýt. Na ty, co však mají rádi výzvu a zaujme je bojový systém, čeká i tak mnoho hodin skvělé zábavy.