Vypukla jaderná válka a svět, jak ho známe, prakticky přestal existovat. Celá planeta se schovala pod bílou přikrývku nukleární zimy a lidstvu nezbylo nic jiného, než se uchýlit pryč z jejího povrchu – a jak už název hry napovídá, tentokrát to není na jinou planetu s modrými původními obyvateli, ale do podzemních komplexů metra. A protože autoři nejsou žádní troškaři, pošlou vás rovnou do toho Moskevského, vrazí vám do rukou podomácku vyrobené zbraně a postaví proti vám bandity, fašisty a mutanty.
Na první pohled nijak originální zápletka se sympaticky vine postranními tunely a sází spíše na celkovou atmosféru zdevastovaného světa než na příběhovou vypiplanost. Rozpadající se obydlí vyrobená z pokrouceného plechu, ohrádky s několika vyhublými, zmutovaně vypadajícími prasátky a malé, žebrající děti ve vás na začátku vyvolají vlnu emocí a lítosti, abyste vzápětí vpadli do nehostinných tunelů, kde smrt číhá na každém kroku a vybělené kostry nejsou žádnými výjimečnými společníky.
Smrt číhá na každém kroku a vybělené kostry nejsou žádnými výjimečnými společníky
Z lítosti se tak stává strach a nejeden hráč podle mě okamžitě zatouží po vrácení se do domací stanice a žití v bídě, ale v relativním bezpečí železných dveří, barikád a plamenometů. Jenže, váš cíl je jasný a cesta trnitá, takže nezbývá, než pohladit pažbu samopalu, pořádně se nadechnout a udělat další krůček do temnoty metra. A věřte mi, že tyto chodby skrývají mnohá tajemství, které by bylo lepší neodhalit a hlavně nevyrušit světlem poblikávající baterky.
Co číhá v tunelu
Ale když už na probuzení spícího nebezpečí dojde, nepomůže vám dobré slovo, ani úplatky, ale pouze tvrdá, olověná měna. A pokud si myslíte, že nábojů bude dost, jste naivní. Tento svět je peklo a podle toho taky vypadá – každá rána se počítá a jedno jediné minutí vás sice nezabije, ale může vás ošklivě zamrzet.
Adrenalin z vás při boji jenom stříká, stejně odkapává pot a v těch horších případech rychle vytéká krev
Zvláště v případě, kdy se budete muset uchýlit ke střelbě předválečnou municí, jež v tmavé parodii na lidskou společnost představuje jediné možné platidlo.
Adrenalin z vás tak při boji jenom stříká, stejně jako z vás pomalu odkapává pot a v těch horších případech rychle vytéká krev. Tedy v případě, že se skutečně schováváte v metru a nebyli jste donuceni podívat se na zničenou matičku Zemi.
TIP: Sbírejte předválečnou munici a hledejte ji všude - její cena je obrovská, ať už ji použijete jako platidlo, nebo obyčejnou střelu.
Na ní je, jak jsem již psal, pořádná zima, nedýchatelný vzduch a příšery, z jejichž síly tuhne krev v žilách i mimo ně. Umřít tam nahoře totiž není žádné umění – stačí jeden špatný krok a radioaktivní voda vás po pár loknutích přetransformuje v leklou rybu.
Stejně tak stačí, když si špatně vypočítáte dobu, jakou chcete na povrchu strávit, a dojde vám filtr do plynové masky, či vám některá z příšer při boji udělá na vaší jediné ochraně před hrozným ovzduším pár prasklin.
A že opravdu není těžké některého z nebezpečných mutantů přehlídnout ve chvíli, kdy se vám na vnitřních sklech vytvoří jinovatka. Zkrátka ruská zima jak má být, která ostře kontrastuje s temnotou tunelu a výtečně osvěžuje hratelnost, stejně jako mrazí až do morku kostí svými vizuály.
Kdopak by se nároků bál
Ruku v ruce se hrou světel a stínů však bohužel přichází i temná stránka ohromujících scén – hardwarové nároky hry. Přestože hra vypadá dobře i na nižších nastaveních (obrázky okolo byly natípané pod DX10 renderem a se středními detaily), je občas problém z ní na starších sestavách vytřískat slušný framerate.
Musím bohužel přinzat, že má 8800 GT se při tomto nastavení občas slušně zapotila a měla co dělat, aby udržela počet snímků kolem stabilních 40, tedy s minimy neklesajícími pod 25.
Na vysoké detaily a hlavně DX 11 potom potřebujete už novější stroje, které jsou sice báječné, ale zároveň i drahé. Ke cti hry však slouží, že vypadá na všem velmi pěkně a nároky nejsou tak hrozné, jak by se mohlo zdát – jen se to tak prostě zdá po vlně her, které byly dělány primárně na konzole a tudíž jely na dva roky starém HW, jako by byl nový. Cílení na PC platformu je na hře znát a Xbox 360 to odnáší zejména na méně ostrých texturách, které jistě nejednoho hráče zamrzí.