Recenze: RUSE – obelstěte svého nepřítele

Hra RUSE slibovala mnohé, ba co víc, chtěla být revolucí v žánru. A když se to vezme kolem a kolem, měla k tomu i slušné předpoklady – dost času na vývoj, zajímavý nápad a hlavně podporu vydavatelského giganta jménem UbiSoft. Jenže si vzala sousto, které je také sakra těžké spolknout: chtěla být originální v prostředí druhé světové války, smíchat prvky realtime a tahové strategie a nakonec si troufla přijít pouhé dva měsíce po legendě jménem StarCraft 2. Těžká, moc těžká pozice. Ale jak se s tím autoři poprali?

Překvapivě celkem se ctí. RUSE je totiž v jádru realtime strategií a tahy připomínají jen speciální rozkazy nazývané lsti – s jejich pomocí můžete nařídit rádiový klid a na chvíli tak oslepit nepřítele, nebo naopak vyslat do určitého sektoru špehy, aby vám podávali informace o pohybu protivníkových jednotek.

Můžete nařídit rádiový klid a na chvíli tak oslepit nepřítele

Fígl je ale v tom, že možnost použít jakýkoliv z těchto rozkazů dostanete až v určitém časovém intervalu, který se pohybuje okolo tří minut – jeho špatné použití tak může prohrát celou bitvu.

Zároveň je důležité používat lsti s rozmyslem, protože si jejich použití můžete pěkně nastřádat. A když třeba najednou použijete zrychlení pohybu vašich jednotek a ještě nařídíte rádiový klid, může se stát, že i silnější armáda nepřítele bude rozmetána v řádech sekund. Tedy pokud neuděláte nějaké úplné harakiri, tedy třeba nepošlete tanky proti proti-tankovým dělům. Nebo se naopak s pěchotou nevydáte vstříc právě lehce obrněným tankům a ještě je zmatete tím, že zaútočíte středem a přes minové pole.

Terén je váš kamarád

V RUSE totiž stejně jako v každé jiné strategii hraje podstatnou roli i terén. Výhodu zde získává hlavně pěchota a protitanková děla, která, pokud se umístí do měst a lesů, umí rozstřílet nejednu tankovou rotu. Jenže bez pořádné protivzdušné obrany nebo díky pouhé početní výhodě ji z toho města může ledaskdo vypráskat. A to ani nemluvím o případě, že jedna ze stran využije dělostřelectva. Zkrátka a dobře musíte mít na většinu jednotek nachystanou protizbraň a bitvu rozhoduje kvalita průzkumu a schopnost pružně reagovat na změny ve složení protivníkovy armády.

Zkrátka a dobře se v RUSE uplatňuje klasický systém kámen, nůžky, papír, resp. tank, pěchota a dělo – což už revolucí bohužel až tolik nezavání. Příjemné však je, že hra se od klasických schémat odlišuje nejen již zmíněnými lstmi, ale i poměrně jasnou orientací na boj, takže upozaďuje klasické budování základny a hlavně těžení surovin. Zásoby tak získáváte ze skladů, odkud putují zásobovací konvoje, jež je sice nutno chránit, ale o další mikromanagement se naštěstí už nemusíte starat.

I suroviny vás ale v průběhu hry mohou začít tlačit, protože jednotlivé sklady mají omezenou zásobu peněz. Je tak nutné neustále postupovat kupředu a pokud možno neztrácet jednotky – ve chvíli, kdy o ně přijdete, vám je totiž už nikdo nenahradí. A pokud využíváte sklady na maximum, může vás ztráta většiny pěchoty pekelně bolet, zvlášť, jestliže nepřítel zrovna vybudoval jednotky, jaké rozmetají podpurnou tankovou brigádu.