Herní série The Sims je krásným příkladem toho, jak se něco může z naprosté nuly vypracovat až na úplný vrchol potravního (herního) řetězce. Z původně neznámého titulu se v průběhu několika let stal fenomén, který mají v podvědomí i děti v první třídě. Nedávno vydaný třetí díl má na svém kontě 1,4 milionu prodaných kopií za jeden jediný týden a desetileté výročí. Jak se ale milí Simíci vyvíjeli úplně od začátku?
Na počátku The Sims stál oheň. Tedy lépe řečeno oheň, jenž zničil hernímu designérovi Willu Wrightovi jeho dům a donutil ho přestěhovat se jinam. Druhým nábojem pro vytvoření nejprodávanější herní série vůbec byla strategie SimCity, kde jste si stavěli vlastní město a museli se starat o jeho infrastrukturu. Wrightovi se však SimCity zdálo příliš neosobní , a tak se z myšlenky řízení města stala myšlenka na řízení života jeho obyvatel. Podle původních plánů měla hra dokonce být virtuální domeček pro panenky, což se do jisté míry také povedlo.
Podle původních plánů měla hra dokonce být virtuální domeček pro panenky, což se do jisté míry také povedlo
V roce 1993 se však investoři z Maxisu k tomuto odvážnému a snad i šílenému kroku stavěli veskrze negativně, zčásti také kvůli slabším technologickým možnostem hardwaru té doby, vinou kterého by projekt takových rozměrů nemusel rozdýchat. Nicméně o dva roky později vysvitla naděje, když se netradiční nápad uchytl u společnosti Electronic Arts. Původně nesla hra název Project X, v pozdější době došlo k jejímu přejmenování na The Sims.
Trnitá cesta k úspěchu
Po zhruba pěti letech vývoje na konci ledna 2000 se tato „simulace života“ dostala na pulty obchodů, aby tam způsobila nevídaný rozruch. Většina novinářské komunity byla nadšena a chrlila jedno devítkové hodnocení za druhým, přičemž zástupy hráčů se valily do obchodů, aby tu novinku vyzkoušely na vlastní kůži. Samozřejmě se našli i odpůrci nechápavě kroutící hlavami nad takovým úspěchem, ti však byli v menšině.
Pakliže se na první Simíky podíváte dnešním pohledem, patrně ve vás nevzbudí žádnou emoci kromě nostalgie. V měřítkách z roku 2000 je situace jiná. Doposud nevídané herní možnosti a samotný herní princip. Mohli jste si vytvořit postavičku podle sebe, včetně detailů jako je barva a střih vlasů, tvar obličeje a fyzické proporce plus množství oblečení pro různé příležitosti.
Následně jste si svého avatara umístili do domečku, kde jste v jeho roli vedli život takřka jako ve skutečnosti.
Následně jste si svého avatara umístili do domečku, kde jste v jeho roli vedli život takřka jako ve skutečnosti. Mohli jste vybavovat byt několika z velkého množství nábytku, mohli jste vařit, chodit do práce, bavit se sousedy, budovat vztahy, dívat se na televizi, poslouchat rádio, cvičit, trénovat logiku, chodit na WC, číst noviny, hrát na počítači, chatovat s kamarády (tedy těmi v Sims světě), uklízet, opravovat rozbité věci, starat se o zahrádku, plavat, učit se, spát a asi milion dalších věcí.
Jako odpověď v kladné reakce o několik málo měsíců později přišel datadisk Livin´ Large, který přinesl nové postavy, povolání, předměty a vlastnosti. Postupem času následovaly další expanze jako na běžícím pásu, přičemž každá přinesla něco jiného – měli jsme tady společenskou destinaci Downtown, kde bylo možné chodit na večeři (Hot Date), párty a večírky (House Party) potom přišla éra cestování a dovolené v exotických destinacích (Vacation), následována možností koupit si domácího mazlíčka v podobě psa nebo kočky (Unleashed), dále jste se pak mohli stát slavnou hollywoodskou hvězdou (Super Star) a všechno uzavírá expanze Makin ´ Magic, v níž si na své přišli všichni fanoušci magie.
Jako taková mezihra působí projekt The Sims Online, který se však minul účinkem, neboť zájem o něj byl žalostný a byť se jednalo o dobrý nápad, v současné době už si na něj nikdo ani nevzpomene.