Killzone 3 - válka pro změnu jinak (recenze)

Killzone 2 svého času vyčníval ze škatulky tradičních FPS. Ovládání lehce „medově“ teklo – pohyb byl do určité míry zpomalený, což dodalo reálnosti pocitu, že opravdu ovládáte sto kilo vážícího vojáka s pořádným kvérem v ruce. I samotný level design si šel svojí vlastní cestou, žádné zběsilé skákání z jednoho konce světa na druhý ve stylu Call of Duty, ale konzistentní válečná operace odehrávající v centru a blízkém okolí Pyrrhusu, hlavního města Helghastu. Oba tyto prvky dodávaly Killzone 2 na specifičnosti, na obě věci si (zřejmě) velká část hráčů stěžovala a ani jedna z nich už není v Killzone 3.

Reakce ovládání se přiblížily standardu, náplň hry vás zavede jednou do pastelové džungle plné smrtící flóry a fauny, podruhé do nehostinných mrazivých pustin, potřetí… zase někam úplně jinam.

Z Killzone 3 občas vykukuje dříve ne až tak častá inspirace z konkurenčních her – tuhle herní prvek z Halo, tamhle špetka Call of Duty nebo Gears of War

Aby toho nebylo málo, nechají vás v průběhu kampaně skákat i ve dvou časových úsecích. Celkově z Killzone 3 občas vykukuje dříve ne až tak častá inspirace z konkurenčních her – tuhle herní prvek z Halo, tamhle špetka Call of Duty nebo Gears of War. Na jednu stranu jsem zklamán, jedním dechem ale musím dodat, že to funguje.

Z úspěšné invaze neúspěšný úprk

Příběhově Killzone 3 navazuje přímo na konec dvojky. Vůdce Helgastu, Visari, se válí v kaluži krve a nad válkou zdecimovaným hlavním městem se stále vznáší hřibovitý oblak jaderného výbuchu. Kdo si myslel, že se smrtí diktátorského vůdce zbortí Helghan jako domeček z karet, se krutě mýlí. Špičky Helghastského velení se sice škorpí v podobě půtek mezi admirálem Orlockem a průmyslovým mocnářem Stahlem, ale armáda ikonických ďáblů s oranžovýma očima je stále silná a početná. A to natolik, že se invazní síla ISA snaží hodně rychle spakovat z planety.

Tvůrci si údajně najali pro příběh Killzone 3 externího spisovatele, ale pravdou bude, že asi nikoliv špičku ve svém oboru. Děj sice nabobtnal postavami, dialogy i zvraty, nicméně vše se veze na tradiční vlně průhledných klišé a archetypálních charakterů. Škoda, protože samotné zpracování příběhových scén je výborné, s výtečnou mimikou a solidním dabingem – hlavně Malcolm MacDowell v roli Jorhana Stahla je záporák par excellence.

Hlavně obezřetně

Jak už jsem zmínil, herně vsadili tvůrci tentokrát na větší pestrost. Nenechte se mýlit, Killzone 3 je i po adrenalinové injekci stále spíš obezřetnější střílečkou, kde Rambo styl znamená brzkou pozvánku k restartu checkpointu. Systém přilnavého krytí se opět stane vaším věrným známým a to navzdory nové vychytávce, kdy vás mohou oživit parťáci, pokud padnete. Bohužel systém oživování je lehce nevyzpytatelný, protože ne vždy je parťák po ruce a ne vždy je ochoten vás vrátit na nohy.

Hlášky stylu: „Promiň, nemůžu se k tobě dostat,“ či „Už mu nejde pomoc,“ chodí v ty nejnevhodnější okamžiky, takže se raději přestanete brzy na kolegy spoléhat a budete válčit s rozmyslem. Což rozhodně není chyba, spíš naopak. Umělá inteligence protivníků vám nedá nic zadarmo, protivníci uhýbají před granáty a naopak vás zasypávají svými, mění pozice, snaží se vás oběhnout a celkově jsou k naštvání. V dobrém.

Přestřelky jsou nově častěji špikovány alternativnější zábavou jako je pilotování nějakého smrtícího vehiklu. Zatímco ve dvojce jste se za kniply mechanizovaného brnění dostali až ke konci, zde ocelovou obludu ovládnete hned v druhé misi. Dál si vyzkoušíte i poskakování s ďábelsky zábavným jetpackem, budete porcovat led s pojízdnou cirkulárkovou buginou a tak dále. Tvůrci se snažili nacpat něco do každé z devíti misí – pasáž za kulometem, změnu prostředí, upravení tempa, souboj s obrovskou kovovou obludou… nápadů mají přehršel.

Někdy to funguje výtečně, jako třeba při dobývání unikátní továrny, jindy to takoví sláva není, to když se v podřepu plížíte v po pás vysoké trávě a nikdo vás nevidí. Uvěřitelnosti na frak dává i nový slot na těžké zbraně, můžete nosit rotační kulomet, raketomet, explozivní boltgun a podobné, se kterými je spousta legrace, ale ztrácí se tak určitá realističnost druhého dílu.

Akčnější, kratší

Zda vám to bude vadit či to naopak uvítáte, protože v tomto ohledu vám dvojka nevyhovovala, to už je na vás. Killzone 3 je tak jako tak v kampani stále velmi zábavnou akcí, která sice občas skřípe, ale dokáže vás vtáhnout a nepustit do zhlédnutí finálních titulků.

Přestřelky jsou nově častěji špikovány alternativnější zábavou jako je pilotování nějakého smrtícího vehiklu

Ty pohříchu přijdou docela brzy, součet čistých časů dohrání všech úrovní se usadil na 4,5 hodinách (reálný čas je tak o dvě hodiny vyšší), přičemž pohled do recenze Killzone 2 říká, že mi minulý díl zabral o 1 hodinu a 15 minut víc. Ostatně hra měla o jednu úroveň víc.