Recenze: Hearts of Iron 2 – extrémní strategie

Her, které by umožňovaly stát se nejvyšším představitelem jedné ze světových velmocí nebo menšího státu a řídit veškerý osud svého národa z této pozice není mnoho. Jednou z nich je Hearts of Iron 2 od týmu Paradox Entertainment. Není to zdaleka hra pro každého a své přednosti ukáže jen zdatným stratégům. Více se dočtete v podrobné recenzi.

Typ hry: RTS
Multiplayer: ano
Minimální konfigurace: procesor PIII 800 MHz, 128 MB RAM, 600 MB na HDD, 4MB DX komp. grafická karta, DX kompat. zvuková karta
Doporučená konfigurace: procesor PIV 1,2 GHz, 256 MB RAM, 600 MB na HDD, 4MB DX kompat. grafická karta, DX kompat. zvuková karta
Testovací konfigurace: procesor Athlon 64 3GHz, 512 MB RAM, 1 GB na HDD, 128MB 3D grafická karta (GeForce 5700Ultra)
Výrobce: Paradox Entertainment (
http://www.paradoxplaza.com/)
Vydavatel: Paradox Entertainment (
http://www.paradoxplaza.com/)
Homepage hry:
http://www.heartsofiron2.com/
Demoverze: http://www.fz.se/filarkiv/?file=spel/heartsofiron2/hoi2-demo.exe

Jeden player vládne všem

Ve kterém z hráčů strategických her by alespoň trošku nedřímaly mocenské ambice? Je fajn ovládat jednotku vojáků (Gorky 17), zasahovat do lokálních bojů (Hidden and Dangerous), řídit chod vojenské základny (Command and Conquer), ale co je to proti možnosti změnit jednou pro vždy tvář světa? Právě tuhle možnost nám, obyčejným smrtelníkům, přináší firma Paradox v pokračování své úspěšné RTS z období 2. světové války, nazvané nečekaně Hearts of Iron 2 (dále jen HOI2).

   

Úvodní obrazovka, schválně kdo na ní je? (není to Pat a Mat) * Hlavní menu hry. Vychutnejte si ho, mnoho jiné grafiky neuvidíte * Výběr kampaně a národa

Ovládnout svět, vyhrát velkolepé bitvy a obstát ve vedení diplomacie není v reálu vůbec jednoduché. Vězte, že v HOI2 to není o nic snazší. Hra dává od začátku velmi jasně najevo, že příležitostným hráčům, kteří hledají občasné pobavení, nemá co nabídnout. Zato intuice stratégova brzy pozná, že se blýská na lepší časy. Na časy politického a ekonomického rozmachu, zbrojení, anektování států, vyhlašování válek, uzavírání koalic, zadupávání práv slabších národů do prachu zapomnění ... pardon, nechal jsem se unést.

Pokud hrajete hru tohoto typu poprvé, rozhodně nevynechejte tutoriál. Ten mi přijde poměrně dobře zpracovaný a vyvážený. Není ani zbytečně rozvláčný, ani zbytečně strohý. Vysvětlí a prakticky ukáže, jak funguje herní interface, produkce, průmysl, vývoj technologií a také samotný systém bojů (ten dokonce na základní a posléze i vyšší úrovni).

Mým národům

Před samotným vstupem do dějin vás čeká ještě jeden úkol: zvolit si kampaň a národ, který zastupujete. Nabídka obého je opravdu více než dostatečná, z kampaní jmenuji jen namátkou rok 1936, 1939, 1941, Blitzkrieg, Obsazení Československa, boje v Pacifiku, Ardeny, Den D a další.

Po výběru kampaně následuje výběr národa, přičemž k dispozici jsou ty, které se daného konfliktu skutečně zúčastnily. Obávám se, že zahrát si všechny možné kombinace je úkol nad rámec jednoho lidského života.

   

Historické informace provázející výběr kampaně * Na této mapě se odehrávají boje. Vlevo detailní info o jednotce, vlevo dole minimapka * Československo v pojetí autorů. Nikdy jsem nevěděl, že Strakonice jsou takovou metropolí

Herní interface aneb nebe, peklo, ráj

Hanět či chválit, toť otázka. Pokud jste stejně jako já z RTS zvyklí na interface typu Starcraft (Dune 2, Warcraft, C&C...), budete přinejmenším zaskočeni. Veškerý boj se zde odehrává na mapě světa a všechny jednotky jsou zastoupeny sice pěkně animovanými, ale i tak velice symbolickými ikonami, které při najetí kurzorem zobrazí dodatečné informace o jednotce. Tak se například dozvíte, že to, co se na první pohled tváří jako malá, anonymní jednotka, je ve skutečnosti pět pěších divizí, dvě tankové, tři divize letectva a nějaká ta motorizovaná pěchota navrch. Nicméně u takto komplexní strategie to snad ani jinak nejde.

Mnohem horší vlastností hry, dle mého názoru neodpustitelnou a neomluvitelnou, je jistá časová nevyrovnanost mezi jednotlivými událostmi a úkony. Hra sice umožňuje nastavit rychlost plynutí času, ale ne vždy je to ku prospěchu.

Například zformování nějaké divize může trvat několik desítek dní. Nevadí, zrychlíme čas o několik stupňů, takže jeden herní den trvá několik reálných vteřin. Ale ouha! Aniž bychom měli šanci něco podniknout, z obrazovky se na nás vyvalí záplava informačních okýnek, které nám stroze sdělují, že tu či onde došlo k prolomení fronty, tolik a tolik našich divizí bylo zcela zničeno a nezbývá, než použít nepopulární funkci “Load”.

Další špatnou vlastností interface jsou právě ona informační okýnka. Informují o každé události, která se kde stane; ať už je to zformování divize, vyhraná bitva, prohraná bitva, nabídka k míru, informace o anexi nějakého státu jiným státem, atd atd... Pro jednotlivé typy zpráv je možné nastavit, aby se nezobrazovaly formou info-okýnka, ale aby se vypisovaly pouze do logu, který je v dolní části obrazovky. Jenže informací je opravdu kvantum a pokud vám neříkají pouze něco jako “Číslo 5”, sotva je stihnete přečíst, než odscroolují. Hra umožňuje nastavit automatickou pauzu po každém specifickém výpisu, ale potom pro změnu nebudete dělat nic jiného, než odpauzovávat. A když pauzu nenastavíte a necháte vše vypisovat do oken, stane se, že se na obrazovce v rychlém sledu objeví třeba deset zpráv a než je odklikáte, můžete opět loadovat.

Naštěstí existují i příjemnější činnosti v rámci hry. Pojďme se na ně podívat.

Technologie

Narozdíl od mapy světa je menu pro vývoj technologií hotovou oázou klidu. Vaše velmoc může zaměstnat najednou až pět týmů, které se zabývají širokým spektrem technologií. Nabídka je opravdu velice pestrá, vynalézat se dá skutečně vše potřebné pro válku, od mechanizovaného zemědělství po nukleární zbraně.

   

Vývoj technologie. Nikdo se nefláká * Pro ilustraci jeden z vývojových stromů * Produkce jednotek. Vlevo produkční fronta, vpravo lze vidět, že se mi až tak moc nedaří 

Vývoj není v žádném případě chaotický, naopak, dá se v něm nalézt precizní systém a každé odvětví má propracovanou stromovou strukturu (někdy lineární, jindy dokonce větvenou). Jen samotná pěchota má asi 5 stupňů modernizace, nemluvě o komplikovanějších záležitostech jako je letectví nebo loďstvo.

Produkce

Systém produkce jednotek je opět zcela odlišný od jednodušších strategií. Prvním krokem je volba obecného typu jednotky, zda jde o pěchotu, letectvo či námořnictvo. Teprve poté se rozvine seznam dostupných jednotek a tak si můžeme vybrat například divizi pěchoty, motorizované pěchoty, kavalerie, dělostřelectva, divizi lehkých bojových vozidel, těžkých bojových vozidel ...  stručně řečeno: mraky jednotek.

Ty se řadí do produkční fronty jedna za druhou. Naštěstí je možné vyrábět jednotky stejného typu paralelně, takže je sice zapotřebí více lidí na jejich výrobu, ale zato vyprodukujete několik divizí zároveň. Lze také měnit prioritu výroby jednoduchým přesunováním ve frontě.

Kromě produkce samotné skýtá tato obrazovka ještě další, neméně důležité submenu. V tom nastavujete rozložení zdrojů mezi zásobování obyvatel, zásobování jednotek, posily, upgrady a další.

Diplomacie

V této položce najdete asi vše, co byste o komplexní strategie čekali. V levé části obrazovky je seznam států, s nimiž je možné provádět akce nebo jen zjistit potřebné informace. Ty jsou dvojího typu:

Ekonomické vztahy – zde je zobrazeno, s jakými surovinami země obchoduje. Hrajete-li tedy například za zemi, která má nedostatek vzácných surovin, ale zato produkuje nadbytečné množství energie, není nic snazšího, než najít obchodního partnera a získat vše potřebné od něj.

Politické vztahy – aneb kdo s kým. Jednotlivé země mohou navzájem uzavírat pakt o neútočení, spojovat se do aliancí, vyhlašovat si války, anektovat další území nebo třeba svrhnout vládu a dosadit do ní politika loajálnějšího k danému režimu.

   

Raná nabídka sovětských letadel * Diplomatická obrazovka. Vládu zatím máme, popravovat se nebude * Statistika. Vzrušující 

Střední část obrazovky je vyhrazena pro informace o vládě. V rámci svého státu je dokonce možné měnit členy vlády a získávat tak například bonus pro daný resort. Vedle informačního okénka je několik posuvníků určujících, za se jedná o režim autoritářský nebo spíše demokratický a další politické parametry, pro lepší představu určitě poslouží screenshoty.

Statistika

Statistika nuda je, má však cenné údaje... I když tuhle píseň už chronicky nesnáším díky opilým sousedům, nezbývá mi, než jí dát za pravdu a v případě statistické informativní obrazovky vystačím jen s konstatováním, že se zde můžete kochat pohledem na solidní množství číselných údajů, které jsou, troufám si říci, strohé až nudné. Nicméně připouštím existenci lidí, kteří si je po vyhraném tažení nechají vytisknout a čtou si je spokojeně před spaním.

Méně je někdy více, ale nic se nemá přehánět

Podívejme se na grafickou stránku hry. Bylo by ode mne asi trapné, kdybych tento odstavec odbyl výrokem “dá se na to koukat”. Na druhou stranu ke grafice opravdu nelze říci nic jiného. Protože je celá hra vlastně interfacem, bylo zde prostoru pro umělecké vyjádření autorů skutečně málo. Když se podíváte do kreditů, zjistíte, že výtvarníků na HOI2 nepracovalo mnoho. Byli totiž jen dva.

Od strategie tohoto typu asi nikdo nečeká, že se bude hemžit 3D efekty a posledními výkřiky technologie. Vlastně jediný výraznější vizuální prvek hry je mapa světa, která je dle mého názoru mimořádně hnusná a pranic ji nezachrání ani fakt, že se dá přepínat do různých módů (takže místo hnusně rudo-bílé je například hnusně modrá) a zoomovat (takže je buď hnusně veliká nebo hnusně malá).

Ikony jednotek jsou animované, fotografie použité ve hře jsou přijatelné přinejmenším díky své autentičnosti. Oceňuji vkus autorů, kteří použili krásné černobílé fotografie, namísto toho aby jejich místo zaplácali uměle působícími rendery.

Ozvučení aneb něco tu atmosféru dělat musí

O zvucích ve hře by se dalo říci téměř to samé, co o grafice. Je jich tak akorát, aby to nikoho neobtěžovalo a z hlediska dobové autentičnosti rozhodně nepůsobí jako pěst na oko (nebo na ucho?)
 
K hudbě bych se vyjádřil spíše pochvalně. Není to nic, co by si člověk nadšeně pískal ještě týdny po dohrání hry, ale na poslech je příjemná. Vesměs se jedná o stylově příbuzné orchestrální skladby, které rozhodně neurazí, a dokonce jsem zatím ještě nedospěl do stadia, kdy bych hudbu ve hře vypnul a raději si pustil nějakou jinou sám.

Někdy se vyplatí nedat na první dojem

Právě první dojem často rozhoduje o tom, zda hře dáme šanci a strávíme u ní mnoho večerů anebo nahážeme CD zpět do boxu a politujeme vyhozených peněz (warezáci nesmějte se, opravdu existují lidi, kteří za hry platí!:-)

Světlé stránky hry
  • Nadstandardní množství kampaní
  • Strategická preciznost
  • Vydrží opravdu dlouho
Temné stránky hry
  • Složitost a komplikovanost
  • Snad příliš strohá grafika
  • Občasné chyby v AI (některé řeší patch)

V tomto konkrétním případě hra na první zahrání drtivou většinu běžných hráčů odradí, ti vytrvalejší to zkusí znovu a určitě zjistí, že HOI2 vůbec není špatná hra. Na to, aby ji člověk plně ocenil, potřebuje kromě obecné znalosti strategických her také poměrně slušně zvládnutou Angličtinu a nějaké to povědomí o historii určitě není na škodu.

Hledáte-li hru, která obsahuje skutečně vše, co člověka napadne kolem 2. světové války, je HOI2 to pravé ořechové. Jediné, na co máme podle autorů zapomenout, jsou koncentrační tábory, bombardování civilistů a simulace holocaustu.

Grafika: 7 / 10
Zvuky: 6 /10
Hudba: 8 / 10
Hratelnost: 7 /10

Velice zajímavá hra s obrovským potenciálem, bohužel ji mírně shazuje vysoká obtížnost a složitost, které ji odsuzují k pozitivnímu přijetí jen mezi hardcore stratégy. Ostatní nemá čím oslovit.

Celkové hodnocení: 7/10

Diskuze (21) Další článek: Předplaťte si papírové Doupě bez DVD za 249 Kč!

Témata článku: , , , , , , , , , ,