U druhých dílů tak nějak očekáváte, že budou „větší“. Rozsáhlejší úrovně, bohatší efekty, víc zbraní, víc protivníků, větší prsa ženských hrdinek a tak podobně. Poněkud překvapivě v Mass Effect 2 tomu v určitých aspektech je přesně naopak – méně zbraní a vybavení, méně dovedností, méně vozítek Mako (přesněji řečeno, nula vozítek Mako)… Jen ta prsa jsou stejná, ne-li větší. Pokud to hodně přeženu, Mass Effect 2 se zredukoval na dvě věci: střílení a „kecání“. Ale vida, ono to funguje. A zatraceně dobře.
Smrt je jenom příležitost
Mass Effect 2 přímo navazuje na konec prvního dílu a vývojáři si zaslouží potlesk za to, jak se jim podařilo obě hry provázat.
Pokud jste si schovali uložené pozice, můžete svého Sheparda (nebo Shepardku, buďme genderově spravedliví) vrhnout zpět do víru dobrodružství.
Tvůrcům se podařilo vytvořit úžasný a chytrý svět, který není černobílý, ale mazaně si hraje s otázkami morálky a etiky a dalšími dospělými tématy
Nejde jen o zachování stejného obličeje (povolání si můžete změnit a o všechny dosažené úrovně přijdete díky mazané příběhové kličce v prvních pár minutách), hlavní je zohlednění vašich rozhodnutí v prvním díle. A opět, netýká se to jen zásadních událostí a postav, ale i menších a vedlejších postaviček, na které jsem měl občas problém si i vzpomenout. O to slastnější je pak následný záblesk: „no joo, to jsi přeci ty!"
Můžete sice hrát dvojku i bez znalostí prvního dílu, kdy se různé události vygenerují podle krátkého úvodníku na začátku, ovšem veteráni dostanou daleko lepší zážitek. Opravdu jsem si užil každý odkaz, rád jsem si povykládal se starými známými a vyslechl jejich osudy od doby, co jsme se rozdělili. Stejně skvělé je ponořovat se hlouběji a hlouběji do neskutečně propracovaného univerza. Načrtnuté vztahy mezi samotnými rasami se prohloubily, některé události získaly nový úhel pohledu, jinde se zase změnilo samotné rozložení sil a tak dále. Tvůrcům se jednoduše podařilo vytvořit úžasný a chytrý svět, který není černobílý, ale mazaně si hraje s otázkami morálky a etiky a dalšími dospělými tématy, i když má i smysl pro humor.
Zasaď strom, zachraň vesmír...
Díky komplexnímu světu, který je radost poznávat, vám nebude vadit ani určitá průměrnost hlavní zápletky, respektive její špatné dávkování, kdy po spektakulárním úvodu přichází slabší místo uprostřed, aby vše uzavřel opět našlápnutý závěr. Za vše může hlavní premisa, kdy Shepard je vyslán poprat se s novou hrozbou galaxie a k tomu si musí vytvořit tým těch nejlepších z nejlepších. Právě hledání po všech koutech vesmíru a získávání nových členů party formovaných do samostatných epizodek s podobnou náplní odsouvá místy hlavní linku až příliš dlouho do pozadí. Po naverbování členů party, kterých může být až devět, se navíc odemyká pro každého z nich vedlejší dějová linka točící se kolem jejich minulosti.
Nenechte se mýlit, každý z členů vašeho týmu je naprosto unikátní osobnost a budete přímo hltat jejich (často temnou) minulost. Ať už jde o geniálního a hyperaktivního salarianského vědce Mordina, který se podílel na snížení plodnosti Kroganů či stoicky klidného zabijáka Thanea, jež se snaží zabránit synovi pokračovat v jeho šlépějích, vždy vás čeká uvěřitelně a citově silně napsaná zápletka s unikátní atmosférou a zasazením.
Bohužel zbytečně často je cesta k získání jejich loajality řešena podobně poskládanými přestřelkami, jen v trochu jiném prostředí. A přitom tvůrci umí vymyslet i něco jiného, což ukazují třeba u příběhu Samary – Asari s nekompromisním přístupem ke spravedlnosti, jejíž vedlejší mise se dá vyřešit bez jediného výstřelu.
Mass Effect 2 se přiklonil k větší akčnosti a vyházel spoustu prvků z jedničky
Jistě, veškeré tyhle anabáze nemusíte provádět, ostatně na první pohled jste odměněni jen zpřístupněním nové schopnosti postavy a novým oblečkem, ale jednotlivé příběhy jsou opravdu výborně napsané, a pokud budete chtít mít co nejlepší konec, jejich zkompletování se nevyhnete. Stačilo by občas jen trochu větší pestrosti do herní náplně a hned by bylo veseleji.
Inventář? Na co?
Jak už jsem uvedl na začátku, Mass Effect 2 se přiklonil k větší akčnosti a vyházel spoustu prvků z jedničky. Chybí v podstatě jakýkoliv inventář, brnění lze do určité míry modifikovat pouze u hlavní postavy (můžete si poskládat brnění z různých částí s různými bonusy a vizuální úpravy jsou také docela bohaté).
Granáty jsou pryč, medigel slouží jen k oživování padlých, jinak tu funguje automatické dobíjení zdraví jako u většiny dnešních akcí. Pokud nejste pod palbou, dobíjí se automaticky i štíty, což je stejné, jen tu tentokrát najdete jen jeden ukazatel, žádné dělení podle typu brněné jak v jedničce. Pravda, vlastnosti štítu se dají lehce upravit správnou kombinací částí brnění.