Prosluněný Karibik, skřípající ráhna, háky místo rukou a loď plná drsných chlapů, které zajímá jen rum a zlato. Z toho se už dá udělat zábavná hra, jak ostatně předvedl třeba Sid Meier se svými Pirates!, jež stáli spoustu hráčů několik bezesných nocí a spolkli několik stovek hodin jejich času. Piráti a bukanýři se pak snaží dosáhnout stejné laťky zábavnosti, jako jejich nepřímý konkurent, ale nejdou cestou bezuzdného kopírování, nýbrž se pokouší vyšlapat si cestičku vlastní.
Místo freeformové hratelnosti se tak hráč dočká trochu svázanějšího stylu hraní, kdy má na výběr pouze určité mise, hezky a přehledně uspořádané podle obtížnosti. Plnit je pak může v libovolném pořadí, ale stejně se zdá, jako by designéři tyto levely tvořili s jistým plánem a každý rozumný hráč tak brzy pochopí, že pokud je na výběr pět misí se snadnou obtížností, je trošku neperspektivní plnit tu s ohodnocením obtížná, a že když už ty mise jsou snadné a jsou v menu v určitém pořadí, je záhodno je v tomto pořadí také splnit.
Iluze nelineárnosti tak bere velmi brzy za své a stejně tak se po pár splněných misích vytrácí pochopení pro absenci příběhové linky. Je sice krásné, že je vám v úvodu nastíněno, kterak vaše Bukanýrská esa bojují proti Šarlatovým pirátům a že se vážně nemáte rádi, ale k čemu to všechno je, když se nakonec stejně vše omezí v konstatování, že vaše jedna lodička má sejmout těch pět nepřátelských lodiček a pokud možno se u toho máte jako hráč nějak zabavit, ideálně tak, ať to nedá designérům moc práce.
Karibik patří pirátům
Mise se totiž nesou ve znamení tuny sterotypních úkolů, jež jsou jen jinou formulací slov „vymlať všechno, co do tebe střílí.“ Přitom stačí jen dobrý nápad a místo toho, aby designér do briefingu napsal „Znič tři děla, dvě lodě a tři baráky,“ si může přeci něco hezkého vymyslet.
Mise se totiž nesou ve znamení tuny sterotypních úkolů, jež jsou jen jinou formulací slov „vymlať všechno, co do tebe střílí.“
Jenže on ne, potvora, on radši bude sedm misí za sebou mrskat jednu jedinou ohranou šablonku a hráč to přeci nějak skousne. A když ne, tak se nic neděje, hru si už přece koupil, takže ji klidně může v návalu zlosti hodit z okna.
O to více je pak stresující fakt, že po sedmi stejných misích v řadě nepřijde osmá stejná, ale dílo jednoho nadaného designéra, který pouze neopisoval již zaběhanou šablonu a pokusil se vytvořit něco, co skutečně zabaví.
TIP: Prozkoumávejte pečlivě celou mapu mise - občas můžete najít velmi užitečné věci, jako jsou třeba nové lodě.
Přitom krásně ukázal kolegům, jak málo k takové zábavnosti stačí. Kupříkladu krátký příběh o tom, kterak byla zničena jedna z vašich lodí a vy musíte zachránit přeživší, pokud možno zničit nepřátelské bárky a pomstít tak zničení nádherné plachetnice.
Ale budiž, i se sterotypními misemi se dá užít spousta zábavy, pokud si chcete jen tak po práci dát dvacet minut pauzu. Pokud funguje herní mechanika, není v ničem problém a vy titul ve chvíli, kdy vás přestane bavit prostě a jednoduše vypnete, abyste se k němu s radostí vrátili o něco později. Jenže, jak podle úvodu asi tušíte, i zde Piráti a bukanýři žalostně selhávají. Nahánění lodiček totiž většinou působí jako shánění stáda ovcí a střelecké souboje se spíše než geniálním manévrováním dají vyhrát díky umělé blbosti vašich protivníků.
Postižení bukanýři
Nepřátelští kormidelníci mají totiž zlozvyky, nad nimiž zůstává rozum stát. Kupříkladu si vás přestanou všímat, když se přiblížite na určitou vzdálenost k pobřeží a raději úplně odjedou z oblasti, kde se vyskytujete, než aby se vás snažili dohnat nebo nedejbože zničit.
Nic nepotěší více, než nekonečný souboj
Občas se sice stane, že vás nepřítel potrápí několika dobrými zásahy, ale téměř vždy se jedná o situaci, kdy obě lodě plují velmi těsně vedle sebe a spíše než na chytrost nepřítele musíte danou situaci přiřknout své nešikovnosti.
Autoři si pak byli tohoto handicapu svých dítek vědomi, ale místo toho, aby jej zkusili opravit, se rozhodli pro nekonečné respawnování již zničených lodí. Není snad nutné dodávat, že nic nepotěší více, než nekonečný souboj, který se nakonec musí vyřešit tak, že hráč dojede na místo určení jen tak, bez boje, aby pak zase odjel někam do Tramtárie a pomalých lodí si vůbec nevšímal s trpkým úšklebkem, že se stejně po zničení jedné okamžitě z mlhy vyloupne další.
Posledním hřebíčkem do rakve je pak i český překlad, jehož betaverze dostupná v review verzi hry vypadala jako výplod školáka postiženého mozkovou obrnou. Ne, skutečně se nesmířím s tím, aby všechny proslovy kapitána po úspěšně splněné misi začínaly infantilním „Hurá!!! Moji milí!“ a přímo v menu hru bych narazil na perly typu „Mapovna“ nebo přijal za oficiální sídlo pirátů Šavlovou zátoku, jejíž název mi pokaždé evokoval spíše nadmíru alkoholu a následný nepříliš veselý výplod žaludku.
Originalita je jistě fajn, ale pouze za jedné dosti podstatné podmínky: že to, co je originální je i dobré. Autoři se rozhodli udělat originální pirátský titul a bohužel při jeho tvorbě selhali – chvíli si hrají na realitu, aby vzápětí nedostatkem možností, hroznou technickou stránkou (nikdy jsem nečekal, že mi ve hře bude tak moc chybět hudba) a těžkopádným ovládáním podtrhli sami sobě nohy.
TIP: Snažte se co nejrychleji vylepšit u všech lodí jejich kanóny - palebnou sílu nic nenahradí.
Hra sice není úplně špatná, ale bez mučení se přiznám, že pokud bych ji neměl recenzovat, nehrál bych ji déle než nějakých dvacet minut – a to i přes to, že bych za ní zaplatil tři stovky. Moje rada tak zní se spíše podívat po již v úvodu zmiňovaných Pirátech Sida Meiera – za své peníze dostanete mnohem více zábavy.