Recenze: Plants vs. Zombies – chtějí vaše mozky

„Jsou zelení, nemají mezi sebou Kateřinu „Biomasu“ Jacques a neprotestují proti atomové energii, kdo to je?“ ptá se vyvolávač v tričku PopCap Games, aby vzápětí vykřikl: „Ne, návštěvníci nejnovější horské dráhy to nejsou.“ Po malé odmlce pokračuje: „Trošku se snažte, chtějí sníst jeden váš vnitřní orgán...“ Z davu se opět ozve výkřik. Vyvolávač převrací oči v sloup a okamžitě odpovídá: „Ne, útoční psi to také nejsou. Někdo další?“ Odpovědí je trapné mlčení. „Chtějí váš mozek a nedávno pochodovali po Praze, vždyť je to jednoduché!“ Od jednoho bystrého návštěvníka konečně slyší správnou odpověď: „Zombie!“

Marketingový pracovník, který ztratil rytmus, když se dav ukázal jako malinko zabedněný, je opět ve svém živlu. „Ano, zombie. Již nyní pomalu a šouravě kráčí k vašemu domu a ničí při tom váš perfektní anglický trávník. Chcete s tím něco dělat?!“ Dav zahučí. „Ano?“ Lidé se tentokrát ozvou o něco hlasitěji. „Neslyším vás, tak ano?!!“ hecuje vyvolávač přítomné až k hysterii. „ANO!“ se ozývá malým náměstíčkem, až kameny z domů padají. „Tak přistupte blíže,“ usmívá se pracovník, „a vyberte si z naší nabídky bojových rostlin.“

Přesně takto si představuji propagační akci Plants vs. Zombies. Vtipně, trošičku šíleně a hlavně originálně – tedy naprosto stejně, jako hru samotnou. Designéři a grafici z PopCap Games se totiž snažili vytvořit něco, co tu ještě nebylo.

Jsou zelení a nemají mezi sebou Kateřinu „Biomasu“ Jacques

Základ celé hry představují zombie, které chodí po hrací ploše zprava doleva, přičemž cílem hráče je, aby na konec své pouti nikdy nedošly a radši pohnojily dobře udržovaný anglický trávníček. K tomu, abyste pomalé zombie zabili, je třeba vybudovat tu správnou obrannou linii rostlinek.

Rostlinná horda

Základním kamenem vaší obrany by měly být slunečnice. Ty samotné sice zombie nijak neublíží, ale dokáží vytvořit jedinou potřebnou surovinu ve hře – sluneční energii. Za tu je pak možno sadit rostlinky, a vytvářet tak odpor proti mručící síle zelených nemrtvých. Princip jednoduchý na pochopení, ale je těžší býti mistrem v jeho praktikování.

TIP: Postavte si dvě řady slunečnic. Budete potřebovat hodně energie sbalené na cesty.

A univerzální taktika neexistuje. Hra vám totiž v průběhu příběhového módu neustále dává nové a nové kytičky a posílá neznámé druhy zombie, čímž vás nutí neustále obměňovat repertoár.

Což je velmi dobře. Jakkoliv by se totiž snažila, nemůže se ani po několika odehraných hodinách připlazit nenáviděná paní Nuda. Jedním dechem je ale třeba dodat, že její místo neuzurpuje pan Stres – většina úrovní v Plants vs. Zombies se totiž bez větších problémů dá dohrát na první pokus.

A pokud by vás přece jenom podobné prostředí a stále stejný koncept měly omrzet, tvůrci mysleli i na vás. V průběhu příběhového módu si totiž několikrát užijete i miniher, kdy si zahrajete populární oddechovku – prašť zombie palicí po palici.

Veškerá herní aktivita probíhá v poměrně svižném duchu, a tak se ani ne za deset hodin dočkáte konce příběhového módu hry. Kdo by již nyní chtěl převracet deset Euro, za které se dá hra pořídit, měl by ještě pěknou chvíli počkat. Nebudu totiž přehánět, když prohlásím, že dohráním hry hra samotná nekončí, ale spíše začíná. Vedle těžších příběhových misí se vám totiž po dohrání odemyká pestrá škála miniher a tzv. puzzle her, které tvoří to nejlepší, co hra nabízí.

TIP: Ke konci hry dostanete možnost pěstovat rostliny v Zenové zahrádce. Určitě toho využívejte a kupujte si u Šíleného Davea sazenice – rostlinky ze sebe ochotně sypou peníze a na konci cyklu je dokonce můžete i prodat.

Já chci taky mozek!

Osobně jsem si až neskonale oblíbil herní mód I, the Zombie. V této podkapitole hry se podíváte na opačnou stranu barikády a vaším úkolem je sníst pět mozků, které se ukrývají za pečlivě zbudovanou obranou rostlin. Nejenže vám hra umožňuje konečně zahrát si za diskriminovanou zelenou menšinu (opět myšleny zombie, ne Kateřina Jacques a strana protiatomová), ale rovněž odkrývá i jiný přístup k celému hernímu zážitku.

Podobných bonusů se ve hře vyskytuje plno – osobně rád trávím čas v Zenové zahrádce, kde pěstuji květinky bez přítomnosti zombie a ještě radši si listuji obsáhlým almanachem. Tato encyklopedie světa Plants vs. Zombies totiž nabízí ohromnou porci zábavy sama o sobě. Vedle suchých informačních tabulek o jednotlivých rostlinách a zombie, totiž nabízí i komentáře samotných prezentovaných druhů a spoustu citací. Pokud umíte anglicky na slušné úrovni, určitě se budete usmívat u myšlenek hlavních hvězd hry.

TIP: Postupem hraní se vám odemykají stále nové a nové kombinace rostlinek. Pokud možno ale vždy zůstaňte aspoň u zdi a základního Peashotter. Oboje vám nesčetněkrát zachrání mozek.

Pozitivnímu vyznění napomáhá i nádherná, ručně kreslená grafika, která dodává roztomilost nejen hodným kytičkám, ale i nehodným zombie. Podobně dobrý pocit mám i z hudby a zvuků – neruší, příjemně doplňují atmosféru a nevrývají se do mozku tak, že byste měli po hodině hraní chuť rozřezat celý byt motorovou pilou.

Prašť zombie palicí po palici

Jedinou mou výtkou k technickému zpracování je pak podpora pouze velmi archaického rozlišení 800x600 a naprosté ignorování faktu, že existují i širokoúhlé monitory. No co, nic není dokonalé.

Pokud u mě však nějaká hra kdy dosáhla na metu dokonalá, je to Plants vs. Zombies. Přes minoritní chyby se jedná o skutečný klenot, který by neměl propásnout ani občasný hráč, ani ostřílený matador pamatující doby ZX Spectra. Něco tak chytlavého, jako je dnes recenzovaný titul, se totiž objeví jen málokdy. Jedná se o vtipný, svěží a hlavně výborně hratelný závan do zatuchlého jarního ovzduší. A nyní mě, prosím, omluvte, musím jít. Chuť čerstvých mozků volá.