vytisknout velikost písma První dojmy: Final Fantasy XII - když série mění svoji tvář

Platforma: PlayStation2
Žánr: JRPG
Výrobce: Square-Enix
Vydavatel: Square-Enix
Homepage: http://www.finalfantasyxii.com/
Předpokládané datum vydání: duben 2007

A znovu nastupuje hra čísel. Nejprve dvě čtyřicítky. Když dostali finální verzi do rukou recenzenti japonského magazínu Famitsu, který platí za nemilosrdného kata všech videoher, všichni byli uneseni. Čtveřice soudců dala vždy po deseti bodech a tak se Final Fantasy XII zařadila do nepočetného elitního klubu titulů, které dostaly plných 40/40. A ještě pár čísel závěrem. Za první týden se prodalo v Japonsku 1,7 miliónu kopií, za stejnou dobu v USA pak 1,5 miliónu. Bez Evropy se zatím prodalo přes čtyři milióny kusů Final Fantasy XII, která v žebříčcích překonala i trhák Xboxu 360 Gears of War. Úspěch? Že máte drzost se ještě ptát.

  
Létající ostrovy jsou prostě fenomenální  * Takové bitvy bych se nechtěl zúčastnit * Designéři překonali sami sebe

Asi není nutné vysvětlovat, proč jsme nemohli odolat a pořídili si jak japonskou, tak americkou verzi. Je fakt, že nás k tomu nemotivovala výše uvedená čísla, ale pětileté číhání na to, kdy se konečně hra objeví na trhu. V okamžiku, kdy na internet hodili nadšenci překlad z japonštiny, vrhli jsme se na hru. Ano, bylo to peklo, ale zároveň ráj. Americká verze, to už byla jen procházka rájem. Japonština zní sice lahodně, ale anglický dabing je naprosto perfektní a Final Fantasy XII s ním působí opravdu dokonale. Asi nás nenávidíte, že si na novinářských verzích PS2 můžeme takhle užívat, ale jak říká Stopařův průvodce po Galaxii, ťnepropadejte paniceŤ. Jaro se blíží a FF XII také.

Nový svět, jaký jste neviděli

Takže jsme vás asi řádně popudili, a po řeči čísel čekáte, kdy přijde popis našeho toulání dosud největším světem, jaký se s výjimkou online Final Fantasy XI na PS2 objevil. Podržte si kloubouky, jedeme z kopečka. Zatím neexistuje hra, která by měla barvitější prostředí, různorodější lokace, hra která by dokonaleji míchala všechny prvky, které na Final Fantasy tolik milujeme. Každý z posledních tří dílů se nějak stylizoval. Osmý do ryzího sci-fi světa, devátý do pohádkové fantasy a desátý do postapokalyptické reality. Přesně to je na FF XII nejlepší. Absolutně se nestylizuje, není křečovitá.

  
Ve městech snadno zabloudíte  * Pamatujete na pár domků v Oblivionu? *Takovéto chocoby jste dosud neviděli

Města s naprostou lehkostí spojují architekturu, která by patřila spíše do netechnického období s moderními technologiemi. Klasická orientální tržiště, kde se handrkují obchodníci pod dohledem stráží zcela zakutých do brnění, se nacházejí hned vedle supermoderního letiště. Z toho startují létající lodi velikosti současných největších tankerů k létajícím ostrovům, vznášejícím se nad světem Ivalice. Kdo chce zkratku, může použít teleportační krystal, tedy pokud získá potřebný teleportační kámen. Okupant přijíždí ve vznášedle a za ním přicházejí chocobové. Nad pevností se nachází silové pole, udržované temnými mágy, které brání stíhacím bombardérům kuriózního tvaru svrhnout nálože smrti.

  
Hlavní hrdinky Final Fantasy XII

Final Fantasy XII je naprosto svébytný svět. Nepotřebuje nic vysvětlovat, nic objasňovat. Prostě berte jako realitu, že potkáte mix lidí a prasat, půvabné štíhlé dívky se zaječíma ušima, tradiční moogly a zvláštní ještěrolidi. K tomu samozřejmě i homo sapiens, což jsou v případě ženského pohlaví pochopitelně rozkošné mladé dívky. To vše tvoří fantastický kotel, ve kterém to vře dějem, který tentokráte neznamená spásu vesmíru, ba ani světa před neznámým nebezpečím z jiné dimenze nebo alespoň z vesmíru. Přestože reálie Ivalice působí bizarně, pokud je něco pro FF XII charakteristické, je to zcela prozaická válka a politika. Intriky a zrady.

Monstra, kam se podíváte

Jak tento svět funguje? Jak se v něm hraje? Jednoduše JINAK, než v dosavadních FF. Tentokráte jsme v gigantickém otevřeném prostředí, které není prázdné, aby se tu co chvíli otevírala soubojová obrazovka. Veškeré exteriéry FF XII žijí. A vejdete kamkoliv (a že je pořádně široký výběr), narazíte na kvanta monster. Některá z nich nepřátelská, jiná neutrální. Ocitnete se všude, kde si jen můžete představit. V pouštích, travnatých porostech, na břehu moře, v písečné bouři, v lijáku, ale i uprostřed sněhu. Pochopitelně v podzemních dungeonech, ty nesmí v žádném případě chybět. A v množství různých měst, jejich podzemí, v tajemných chrámech i palácích.

  
Ano, tohle je ingame grafika * Nad hlavami létají stíhačky, ale luk je luk * Vaan si hledá práci :-)

Jak se FF XII hraje, je kupodivu zcela na vás. Nejste nuceni sledovat lineární děj nesčetně hodin. Tentokráte došlo k probourání hranic. Můžete sledovat dějovou linii, ale stejně tak dobře se bavit lovením raritních monster. Kdyby bylo nutné Final Fantasy nějak zhodnotit, tak v ní najdete i prvky klasických RPG a dokonce i online RPG. Je dobře znát, že tým Yasumi Matsuna (který vývoj odnesl zdravím) sledoval, co by hráče táhlo. Aniž by došlo k narušení preciznosti japonských RPG, hra se změnila v nekonečnou zábavu. Až hru získáte, schválně se mrkněte na časoměr, kolik hodin hraní vám trvalo, než jste pokořili poslední raritní monstrum.

Ačkoliv tedy ve hře nejste vázáni na úzké cesty, jako tomu bylo ve FF X, přece jenom engine nezvládá zcela otevřený svět, jaký známe třeba u Oblivionu. Ono zaplnit ho tolika postavami (minimum vidíte takových 6 až 8) a detailním prostředím, by na PS2 přece jen bylo příliš. Autoři se s tím vyrovnali brilantně, takže se sice v otevřeném světě pohybujete, jen po několika stech metrech vždy narazíte na čáru ze zářících perel nad povrchem a po jejím překročení se naloaduje další část. Naštěstí to nezabíjí komplexnost, vždy vidíte přes veškeré lokace, kudy půjdete i přesto, že jste ještě nepřekročili loadingovou čáru. Je tak umožněna fantastická míra detailů, kterou při hraní oceníte.

Umělá ingeligence v gambitech

Soubojová okna nejsou, takže jste tedy logicky vystaveni soubojům, které probíhají opravdu v enginu hry, ale kdykoliv si můžete zapauzovat, z menu zvolit příkaz a postavy (které můžete mít od jedné do tří na scéně ) zaúkolovávat. Kdyby však došlo pouze k přesunutí soubojů do enginu hry, nebyla by to tak velká změna. Tou jsou gambity. Jinými slovy vámi navolená umělá inteligence postav. Jak funguje? Jednoduše. Postava má osm slotů, kam zadáte příkaz k chování. Jeden z prvních například říká: Vyléč kteroukoliv postavu, jejíž HP klesne pod 70 procent. Další pak: Zaútoč na toho nepřítele, který útočí na tvého vůdce. Příkazů lze navolit nesčetně, které se budou týkat magie i itemů a podle toho, jak si gambity sestavíte, z nich postava vybírá priority. U tříčlenné party můžete získat slušně soběstačnou skupinku.

  
Fantaskní rasy světa Ivalice

Boj pak probíhá tak, že postavy řízené gambity se samy postarají o průměrné nepřátele, vyléčí se a vy jen dohlížíte a zasahujete tam, kde prostě umělá inteligence, kterou jste si nastavili, prostě nestačí. V praxi si pak připadáte jako velitel, který si hlídá stav svých vojáků a tu přihodí uzdravení, tam kouzlo, prostě dohlíží, aby vše klapalo. Mana se vám dobíjí za pochodu, ale je jasné, že v situaci, kdy jste pod neustálým atakem nastupujících vojáků, to stačit nebude a algoritmus léčení zkolabuje. Naštěstí si můžete měnit za boje postavy, na které právě nepřítel neútočí. Je tu nesčetně vychytávek s místními limit breaky, zapomeňte ale na záchranu v podobě summonů. Ti jsou tu jednak zcela jiní, než znáte z FF a hlavně příliš toho neumí. Ale až vás budou doprovázet, je to efektní změna. Jsou fakt nádherní!

Efektní je nakonec celá hra. Ačkoliv volná kamera má sloužit zvláště při soubojích, užijete si jí po celou dobu. Díky ní totiž do hry vstoupila dynamika. Už nejste nuceni sledovat, co vám z okolí pohybujících se hrdinů nabízí přednastavená kamera, ale v klidu si můžete každou maličkost "oblézat"  ze všech stran a prohlížet. Narazíte tu nejen na fantastickou práci designérů a grafiků, ale i na efektní vychytávky. Například gigantický vzdušný křižník Arkadiánského impéria má interiéry plné vypouklých skleněných stěn. Ty věrně odráží zdeformované postavy vašich hrdinů, takže si vzpomenete na populární zrcadlovou atrakci. Ostatně někdy se vám ani nebude chtít pokračovat ve hře, jen tak budete postávat a očumovat. Protože v téhle hře je opravdu co k vidění.

Až tedy budete Final Fantasy XII hrát, pochopíte, že pět let vývoje je na této hře opravdu znát. Najít její slabé místo je v podstatě nemožné. Jistě, nemusí vám spousta věcí sednout. Děj. Styl soubojů. Vzhled. To ale není vina té hry. Jestliže si ji objektivně zhodnotíte bez zapojení osobních sympatií či antipatií, budete obdivovat její krásu a vyváženost. Každopádně se budete smát těm, kteří o FF XII prohlašují, že je šitá pro americké publikum a jsou to převlečené Hvězdné války. Na tyto jedince si dejte obzvláštní pozor. Takoví by totiž našli a zdokumentovali Star Wars prvky i v Budulínkovi…:-)

Těšíme se: 100%