Postavy s perky
Jedním z lákadel KF je perkový systém vylepšování vlastností vaší postavy. Kromě maličkosti jako je výběr vzhledu je ve hře i systém tříd. Těch je celkem šest a jejich vylepšování závisí na tom, kterou zbraň zrovna používáte a jak často využíváte další výbavu. Každá z postav disponuje léčící pistolí a svařovací pistolí. Léčit můžete sebe i své spoluhráče. Pistole se neustále dobíjí, takže její použití je omezeno pouze časem.
Svařovací pomůcku využijete jak jinak než při svařování dveří. Paradoxní je, že můžete svařit i dřevěné dveře. To slouží k odlákání či zablokování nepřátel. Získáte tím čas potřebný k ústupu a můžete své nepřátelé usměrnit tam, kam chcete. Nebo alespoň tak to bylo v plánu vývojářů. Bohužel inteligence nepřátel je na tak nízké úrovni, že se povětšinou za dveřmi zaseknou a buší do nich dokud váš svár nepovolí. Slibované tvoření alternativních koridorů a pastí se tak nekoná.
Bohužel inteligence nepřátel je na tak nízké úrovni, že se povětšinou za dveřmi zaseknou a buší do nich dokud váš svár nepovolí
Kromě třídy medika a podpůrného specialisty jsou v nabídce perků ještě komando, ostrostřelec, berserk a plamenometčík. Po každé vlně nepřátel si můžete perk změnit. Perky mají několik stupňů vylepšení a každý nabízí něco jiného. K jejich dosažení musíte splnit určité požadavky – počet zabitých nepřátel jistého typu, způsob zabití (headshot atd.) či použití konkrétní zbraně.
Jako motivace to slouží perfektně a vylepšení nejsou k zahození. Rychlejší přebíjení, levnější výbava, účinnější zbraně, větší nosnost vaší postavy, odolnější brnění, rychlejší obnova léčicí pistole a tak dále. Každý z perků je specifický a všichni si najdou svůj oblíbený.
Originalita pod lupou
Killing Floor není prakticky v ničem originální. Výše uvedené prvky sice zní zajímavě, ale je to pouhá hrátka s číslíčky a statistickými údaji. Na hratelnost jako takovou to nemá prakticky vliv. Zdánlivě velké množství herních možností se v závěru scvrkává na jednu jedinou – střílení tupých mutantů. Ve srovnání s L4D je zde úroveň kooperace jen minimální. Nehledě na absenci dalších módů hry. Kromě kooperativního režimu je v nabídce pouze singleplayer. Přitom souboje člověk proti člověku jsou v dnešních online akcích hlavním tahákem. Vzpomeňte si na Versus mód z L4D.
Velkým zklamáním jsou také mapy, které postrádajíinteraktivitu. Na využití prostředí ke svému prospěchu zapomeňte. Chybí mi víceúrovňové levely, možnost chytit mutanty do pasti, zablokovat dveře a odstřelovat je otvorem ve zdi. Každá hra vypadá pokaždé stejně. Šest lidí si zaleze na jedno místečko, odkud pálí na všechny strany. Tomu říkám kempování. Když už se blíží konec vlny, vylezou a běží směrem k obchodníkovi. Sem tam vás někdo uzdraví, hodí vám peníze, ale víc spolupráce nečekejte.
Nemohu říct, že bych se nebavil, ale přijde mi to jako zábava velice jednoduchá. Nechci sahat ke slovíčku primitivní, protože střílečky tohoto druhu snad ani jiné být nemohou. Přesto ve srovnání s L4D hra výrazně ztrácí. Nejenom celkovým zpracováním, ale také atmosférou. Ta je jak z béčkového hororu. Souboje v pár sterilních levelech prostě nemohou konkurovat dynamickým kampaním zombie vyvražďovačky od Valve.
O grafickém zpracování se vyjádřím pouze tak, že hra běží na Unreal engine 2.5, který je zde s námi už nějakých pět let. Takže výraz průměrné zpracování je tak na hraně. Interaktivita s okolím je mizerná a animace postav by si zasloužily větší plynulost. Na druhou stranu si KF užijete i na velmi slabém počítači či notebooku. Hudební doprovod mě kromě hlavní nářezové skladby z menu neoslovil.
Stojí za to?
Abych byl ke Killing Floor spravedlivý, musím zmínit jeho velký příslib do budocnosti. Díky podpoře Steamu vychází pravidelné updaty, které hru znatelně 
vylepšují. Kromě DLC zdarma v těchto dnech vyšel také placený Character Pack, který do hry přidává čtyři nové postavy. Na hratelnost to má sice nulový dopad, ale proč ne. Dalším velkým lákadlem jsou uživatelské mapy, které často předčí ty původní. Já jsem si třeba oblíbil mapu jednoho z levelů z klasiky Doom 2.
TIP: Pro rychlejší běh přepněte na nůž.
Nových map jsou díky volně dostupnému editoru desítky. Ještě abych nezapomněl na jednu bonusovou fíčuru. Jedná se o náhodné zpomalení času, tzv. ZED time, které vám na krátký okamžik dovolí vychutnat si krvavé cákance a odletující končetiny pěkně zpomaleně. Škoda jen, že se toto zpomalení nedá zapnout manuálně. Jako taktický prvek by to fungovalo skvěle.
Závěry jsou veskrze pozitivní. Killing Floor nestojí moc, nabízí jakýs takýs kooperativní zážitek a díky podpoře jak vývojářů tak komunity snad i nějaký ten pátek vydrží. Chyby jako takové ve hře prakticky nejsou. Ovšem nedostatků, které z hratelnosti dělají příliš přímočarou záležitost, je celá řada. Killing Floor je ve své podstatě malá hra s úzkým zaměřením na souboje šesti lidí proti stovkám nepřátel v rámci jednoduchých levelů. Komu tohle stačí, bude nadšený. Kdo chce více, nechť se poohlédne po konkurenci od Valve.