Podívejte se, jak počítačové hry vypadaly před dvaceti lety! První herní konzole a později PC nás fascinovaly grafikou, která už dnes působí úsměvně. Vybrali jsme 10 kultovních her té doby, které jsme měli sami rádi.
Golden Axe
Golden Axe od SEGY z přelomu osmdesátých a devadesátých let je nesmrtelná legenda arkádových her. V té době parádní grafice sekundovala především špičková hratelnost a možnost užít si hraní s kamarádem na jedné klávesnici.
Šlo o historickou fantasy rubačku plnou hord nepřátel, draků chrlících oheň, lektvarů, skřetů a silných bossů. Hráč měl na výběr jednu ze tří postav, z nichž byl stejně vždy nejoblíbenější fousatý trpaslík se sekerou. Pro hru byly signifikantní především souboje nablízko, nicméně všechny hlavní postavy dále dominovaly ještě speciální schopností dálkového útoku.
Nasednout jsme také mohli na draka chrlícího oheň. Dodnes mám v hlavě neustálé dohadování o tom, kdo tuto zničující zbraň osedlá a zpraží zadek nabušeným nepřátelům. Celkově hra nabízela relativně variabilní herní prostředí ve fantasy krajině, ale hlavně, a to především, naprosto perfektní hratelnost a zábavu. Právě na těchto základech byla vystavena jedna z legend arkádových her.
DuckTales: The Quest for Gold
Disney univerzum bylo vždy velice obsáhlé a naštěstí neminulo ani sféru herního průmyslu. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let tak hráči měli možnost okusit hned několik her i s kačeří tématikou. Osobně jsem nejvíce času strávil s titulem Duck Tales: The Quest for Gold. Herní příběh se točil pochopitelně okolo bohatství a zlaťáků, v konkrétní rovině potom okolo soupeření mezi samotným Skrblíkem a Držgrešle Hamounem.
Hra vyprávěla úsměvné dobrodružství plné nejrůznějších miniher a úkolů jako např. šplhání na skálu, průchod labyrintem či fotografování fauny v přírodě. Díky hernímu kačeřímu světu se jednalo spíše o zábavu čistě uvolňující, nicméně pravdou je, že v té době opravdu chytlavou. Jak by také ne, když se hrálo o truhly s pokladem a cílem bylo svým bohatstvím překonat zlověstného Hamouna. Graficky se nejednalo o žádné vizuální orgie, nicméně tenkrát to bylo všem skutečně jedno.
Jazz Jackrabbit
Jazz Jackrabbit je 2D plošinovka vyvinutá v roce 1994 společností EpicMegagames. Hra byla vytvořena pro MS-DOS, Windows a Macintosh. V hlavní roli se nám představil sympatický mrkvožrout, zajíc Jack s laserovým kanónem, který bojuje proti zákeřnému Devanu Shellovi a jeho želví armádě, jenž okupuje planetu Carrotus. Tato skutečnost už je vtipná sama o sobě a basta. Cílem bylo navíc zachránit milovanou princeznu Evu Earlong.
Hra se díky skvělé hratelnosti a sympatickému příběhu stala velice rychle oblíbenou záležitostí na herním poli. Hráči se navíc později dočkali i pokračování, a to roku 1998 pod názvem Jazz Jackrabbit 2. Ve druhém díle již bylo hráči umožněno vybírat z více herních postav, které oplývaly vždy jinými schopnostmi. Ať už jde o první či druhý díl, pro Jazze bylo typické hopsání, skákání, střílení a trochu té pohotovosti i štěstí.
Jazz Jackrabbit se jistojistě řadí ke klenotům devadesátých let a k ikonickým plošinovkám tehdejší doby, ke kterým je možno se bez výčitek vrátit i po tolika letech.
Prince Of Persia
Princ z Persie si v našem dnešním ohlédnutí rozhodně zaslouží čestné místo. Jedná se totiž možná o jednu z nejlepších her této generace vůbec, o čemž svědčí velké množství remaků zasahující až do dnešní doby. A v konečném důsledku hodně povedených remaků a restartů série, což potvrzuje i filmová adaptace Prince Of Persia: The Sands of Time z roku 2010 s Jakem Gyllenhaalem v hlavní roli.
Princ z Persie vyprávěl dobrodružný příběh s cílem zachránit princeznu ze spárů zlého Džafara a odehrával se v prostředí tajemného labyrintu paláce. Hráč musel překonávat nejrůznější nástrahy, pasti a řešit řadu puzzlů. Hlavní oblastí, ve které titul dominoval, bylo grafické zpracování, především potom animace. Tvůrce hry Jorden Mechner využil pro tyto potřeby jistého předchůdce motion capture a snímal při pohybech svého mladšího bratra na kameru. Nasnímaný materiál poté převedl přímo do hry, čímž docílil celkem věrohodných pohybů, minimálně tedy v kontextu doby. Hra se tak díky svému technickému zpracování, atmosféře a především relativně slušnému ovládání zapsala zlatým písmem do herní historie.
Pac-Man
Kdo by neznal Pac-Mana, ikonu herního průmyslu. Pro připomenutí stejně zmiňme základní herní principy a stručné informace týkající se vzniku této legendy. Vyvinuta byla japonským studiem NAMCO a poprvé byla uvedena na trh kde jinde než v Japonsku, v květnu roku 1980. Pro hru byla typická především mírumilovná a uvolňující atmosféra bez násilí a agresivity. Graficky Pac-Man rozhodně neoslňoval, nicméně neměl to ani zapotřebí. Dominoval totiž na poli zábavnosti a hratelnosti.
Princip byl veskrze jednoduchý a Pac-Man je tak učebnicovým příkladem potvrzujícím, že v jednoduchosti je krása. Hráč ovládá tzv. Pac-Mana, žlutou kouli s tlamičkou a snaží se v herním bludišti pojíst veškeré puntíky, které se zde nachází.
Soupeře znepříjemňující tento úkol a tím i postup do dalšího levelu našel žlutý mužíček v duchovi, respektive čtveřici barevně odlišených duchů pohybujících se ve stejném bludišti. Jakmile nějaký z duchů žluté kolo dohoní, připraví ho, respektive hráče o jeden život. Pac-Man ovšem nemusel po celou hru pouze zběsile utíkat, ale bylo mu umožněno taktéž jednotlivé duchy požírat a to v momentě, kdy pozřel k tomu určený puntík. Ve finále potom bylo pochopitelně důležité přežít co nejdéle a sbírat přitom co nejvíce bodů.
Ať už byla herní náplň Pac-Mana sebeprimitivnější, získal si skutečně velkou oblibu a stal se kultem. Kultem, který nezůstal pouze na monitorech, ale přesunul se do mnoha dalších sfér. Pac-Mana tak můžeme najít ve filmech, na oblečení, na hrnečcích, jako přívěšek na klíče, jako polštář, odpadkový koš, svačinovou krabičku, kytaru, sochu, těžítko apod. Díky své úspěšnosti se navíc dočkal i svého provedení v podobě deskové hry.
DOOM
Pochopitelně nesmíme zapomenout zmínit ani jednu z nejlepších her historie vůbec, Doom společnosti idSoftware z roku 1993. Neexistuje mnoho hráčů, kteří v té době hráli a nenarazili na kult všech kultů, ztělesnění zla a hororových stříleček pánů Johna Carmacka a Johna Romera.
Příběh se odehrává ve vesmíru, kde po nepovedeném experimentu společnost UAC (Union Aerospace Corporation) začne z teleportační brány na svět vylézat pekelné svinstvo. Jediným způsobem, jak přežít tuto zkázu je chopit se zbraně a probít se komplexem měsíce Phobos v 27 úrovních rozdělených do 3 epizod.
Hra ovšem neohromovala pouze svým námětem a brutalitou, ale zejména grafickým zpracováním, neboť šlo o skutečný skvost tehdejší doby. Vývojáři do hry zapracovali variabilní textury podlah i stropů, paralaxní scrolling a vícepatrové úrovně. Celkem legendárním se stal i zbraňový arsenál, který byl k dispozici. Krom klasické pistole či pušky to byla zejména motorová pila, veleoblíbená brokovnice a hlavně BFG, často označována jako „Big Fucking Gun“.
Doom, to je zároveň jisté rovnítko pro nejrůznější modifikace. Snad žádná hra nebyla modifikována tolikero způsoby jako právě Doom. Stačí zabrousit na internet a kochat se, co vše je možné na původní verzi naroubovat. O mimořádném úspěchu původní hry svědčí jak jeho následné pokračování s přesahem až do současnosti, tak skutečnost, že byl ve své době nainstalován na více počítačích než Windows 95.
Wolfenstein
Pakliže jsme zmínili samotný Doom, rozhodně nesmíme zapomenout ani na jeho neméně skvělého předchůdce z roku 1992 - Wolfenstein. Ten měl pro herní průmysl neskutečně velký význam, neboť se stal první skutečně známou a masově hranou záležitostí v žánru first-person stříleček.
Vyvinut byl firmou idSoftware a vydán společností Apogee. Jen pro zajímavost uvedeme, že zabral tenkrát úctyhodné čtyři diskety, a to už bylo něco dat. Hlavním hrdinou se stal dodnes proslulý B.J.Blazkowicz, který se snažil zákeřným náckům během druhé světové války překazit Operaci Eisenfaust, tedy snahu vytvořit dokonalou armádu.
B.J. dostal do rukou bajonet, pistoli, samopal a rotační kulomet, kterým mohl metat vojáky SS po pevnosti Castle Hollehamme, a to ve třech epizodách po deseti úrovních. Hra byla plná skrytých místností a nejrůznějších zákoutí. Hráči zápolili také se třemi bossy, z nichž ten závěrečný byl samotný Hitler.
Wolfenstein dodnes zaujímá čestné místo v herní síni slávy. Díky jeho úspěchu jsme se dočkali i celé řady pokračování, z nichž zejména ty poslední skutečně stály za to. Původní verze získala také řadu ocenění jako např. nejlepší hra, či nejpopulárnější hra. Inu v idSoftware to zkrátka vždy uměli.
Grand Prix Circuit
V našich vzpomínkách rozhodně nesmí chybět i nějaká ta závodní hra. Přestože tehdy nepatřily k nejhranějším žánrům, rozhodně lze najít skutečně legendární kousky. Jedním z nich je určitě Grand Prix Circuit z roku 1988 společnosti Accolade.
Jak již samotný název napovídá, jednalo se o závody Formule 1. Tehdejší grafika samozřejmě nemohla nabídnout nic oslnivého, nicméně nesporným lákadlem byly především reálně existující okruhy. Prohánět jsme se mohli mimo jiné v Silverstonu, Hockenheimu, Monze, Suzuce nebo Monacu. Hráči si volili ze tří jednotlivých herních módů - tréninku, závodu nebo kompletní velké ceny zahrnující jak samotnou kvalifikaci, tak následný závod.
Poměrně strohý byl ovšem výběr jednotlivých monopostů, neboť bylo umožněno volit pouze z trojice McLaren, Williams nebo Ferrari. Na druhou stranu šlo stejně jen o barvu monopostu, neboť auta jezdila stejně. Jak jsme již naznačili, grafické zpracování stálo skutečně za starou belu, okolí tratí bylo trestuhodně stejné a nezajímavé, nicméně je třeba si uvědomit, že jde o téměř třicet let starou hru. Závodění ovšem bylo i tak velice zábavné a Grand Prix Circuit se tak stala jednou z průkopníků závodních her seriálů formule 1.
Prehistorik
Tak a pozor, tohle je skutečná srdcovka a při vzpomínkách se valí slzy do očí. Prehistorik je vydařenou a sympatickou plošinovkou z počátku devadesátých let. Vyvinuta byla v roce 1991 pro platformy Amiga, Atari ST, Amstrad CPC a DOS. Hlavní postavou se stal neandrtálec z pravěku, který se snaží obstarat si v herním 2D světě plném nástrah, pastí a záludností nějakou tu potravu na horší časy.
Hráčem ovládaný pračlověk tak dostal do ruky kyj a vydal se na lov. Soupeři se mu v prehistorickém světě stali například medvědi, dinosauři, ryby a jiná nejen dobová havěť. Jednalo se o čistokrevnou skákačku a mlátičku v duchu tehdejších herních standardů, nicméně díky dobovému zasazení a skvělé hratelnosti skákačku neskutečně zábavnou. Na první díl tak o dva roky později navázalo pokračování s naprosto překvapujícím názvem Prehistorik 2, který si svou chytlavostí a zpracováním s prvním dílem rozhodně nic nezadal.
Worms
Na závěr jsme si nechali jednu skutečnou lahůdku, která se díky své úspěšnosti dočkala celé řady pokračování a těší se velké úspěšnosti dodnes, a to především ve hře pro více hráčů. Jde o červí bitvy Worms, které si na svém PC už od devadesátých let užíval snad každý. První díl této herní ikony vyšel již v roce 1994 pod názvem Worms a o jeho vývoj se postarala společnost Team 17. Princip hraní zůstal od počátku víceméně nezměněn, pouze docházelo ke zlepšování grafiky a postupnému přidávání obsahu. Pro připomenutí uveďme, že jde o tahovou hru, kde proti sobě nastupují dva týmy znepřátelených kreslených červů, kteří zkříží své zbraně s cílem zlikvidovat soupeře.
Hra vždy bavila především svým humorným pojetím a jistou dávkou ironie. Červíci tak měli ve zbraňovém arzenálu skutečně pestrou výbavičku. Od klasických pistolí, brokovnic a samopalů, přes granáty a bazuky až po opravdové legendární kousky jako vybuchující ovce, holy granade či ming vase. Své využití a opodstatnění dále našly například letecké nálety, teleporty, vystřelovací lano či jetpack.
Herní série si díky své úspěšnosti prošla postupným vývojem přes 2D generaci až k současné 3D, nutno však uznat, že slávu sérii vydobylo spíše klasické 2D zpracování. O úspěchu celé série svědčí i velké množství herních ocenění, jen namátkou: Nejoriginálnější hra (EMAP Awards), multiplayerová hra roku (GMBH) či nejlepší strategická hra roku (PSX Developers).
Tím náš nostalgický výčet prozatím končí. A jaké kultovní kousky jste nejvíce pařili vy?
Pokračování článku patří k prémiovému obsahu pro předplatitele
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně