10 herních pecek, jež měly opravdu dlouhou cestu

Aneb těch, kterým mezi oznámením a samotným vydáním uběhlo nejvíce času. A začaly připomínat čekání na Godota.

Jsou hry, na které se těšíme jako na druhé Vánoce. Pak ty, nad kterými pokrčíme rameny s „Ale jo, tohle bych si docela rád i zahrál“. A nakonec na ty, o kterých sotva víme. Mezi všemi se ovšem najde i pár takových, které překvapí, když konečně vyjdou. A to nijak pozitivně. Od jejich slavnostního nástupu na seznam téměř vydaných totiž uběhlo tolik času, že jejich skutečné dokončení nikdo neočekával.

Léta jsou počítaná od prvního oznámení, že hra vyjde, až po skutečné datum vydání. Aneb, některé z her zůstaly zaseknuté ve vývojářském pekle ještě o něco déle (např. Diablo III se vyvíjelo už 7 let, když bylo konečně oznámeno a poté trvalo další 4 roky, než vyšlo na první platformě). Jedná se tedy o hry, jejichž prvotní nápad je už dávno zpracován a nějakým tím vývojem prošly.

1)  S.T.A.L.K.E.R: Shadow of The Chernobyl

6 let. Poprvé představen 2001, vyšel 2007 (původní plán byl rok 2003)

Začneme zlehka, a to jen 6 let zpožděným S.T.A.L.K.E.Rem. Slavná ukrajinská hra z prostředí Černobylu, výrazně chválená za svůj vizuál a prostředí, skrz které bylo zábavné procházet jen tak, bez plnění úkolů. A obrovským množstvím bugů.

S.T.A.L.K.E.R. bugs.jpg
Hutná atmosféra Stalkera dýchala z každého pixelu.

Proč zpoždění nastalo, jsme se nikdy formálně nedozvěděli, vývojáři prostě jen dál posouvali plánované vydání. Několikrát se dokonce objevily fámy, že studio zdržuje záměrně, aby napnulo fanoušky. Případně nechtělo prozradit, že hra nevyjde vůbec. Zatím se totiž, i když hra nebyla v dohledu, na veřejnost dostávaly desítky obrázků i videí prostředí.

Když hra v roce 2007 konečně vyšla, bylo to trochu překvapením. Sklidila ovšem veskrze pozitivní reakce, i přes občas velkou obtížnost, která odrazuje většinu svátečních hráčů. Finální podoba také obsahovala množství bugů, které by dnes pochvalu opravdu nedostaly, ovšem prostředí bylo natolik neotřelé a lákavé, že získalo množství fanoušků. Naprostá bezútěšnost nikde jinde nebyla k vidění, stejně tak charakter místa a jeho atmosféra. K oblíbenosti pravděpodobně přispěl i fakt, že zrovna k Černobylu si většina na prázdniny jen tak nevyjede a S.T.A.L.K.E.R. byl fajn způsob, jak to udělat. Zábavné byly už jen samotné procházky Zónou, přítomnost bugů při hraní misí se tak dala přežít.

STALKER_loner.jpgmaxresdefault.jpgstalker-shadow-of-chernobyl-pc-screenshot-www.ovagames.com-5.jpg
Neotřelé, realisticky ztvárněné prostředí a neopakovatelný feeling, který nenabídnou žádné americké projekty.

2) L.A. Noire

6 let. Poprvé představeno v roce 2005, vyšla 2011

Pusťme se do Mafie naopak, aneb nechme vyšetřovat zločiny! Tak to možná začalo, ale podobně jako reálný byrokratismus, ani L.A. Noire se dlouho nemohlo dobrat konce. A také ani zdaleka nedosahuje kvalit Mafie, ale to je na jinou debatu.

56.jpg
Poprvé v roli opravdového detektiva se vším, co k tomu patří.

Finanční potíže, komplikovanost a podle stížností bývalých zaměstnanců i příšerné pracovní podmínky hru zdržovaly celých sedm let, než spatřila světlo světa. Kromě tohohle rekordíku má ještě jeden, totiž že je jedinou hrou studia, které se po jejím dokončení rozpadlo. Právě kvůli nevyhovujícím pracovním podmínkám a třeba nevypláceným mzdám, na které si stěžovali vývojáři.

Také jako první využila techniku MotionScan, snímání obličejových a jiných pohybů bez toho, aby herec musel nosit známý oblek. Byl poprvé představen v roce 2011, tedy stejný rok, kdy bylo L.A. Noire konečně dokončeno. A kromě způsobu vyprávění se stal hlavním tahákem hry.

102.jpg23.jpg265.jpg
Umíte číst řeč těla? V L.A. Noire se bez toho neobejdete. 

3) Galleon

7 let. Poprvé představen 1997, vyšel 2004

Měl být premiérovou nezávislou hrou designéra Tobyho Garda, který má na svědomí první Laru Croft. Největší zpoždění hra nabrala díky neustálým předěláváním na jiné konzole, kde měla být nakonec vydána. A Gard se brzy po začátku vývoje vrátil ke studiu Eidos a k pracím na další Laře. Tvorba Galleonu šla tedy tak trochu ke dnu.

galleon.png

Hra, když se jí konečně podařilo vyjít s ovladatelnou verzí,  přijala spíše vlažné reakce a pro většinu hráčů je neznámá. Grafiku má na dobu vydání už poměrně zastaralou a samotný příběh nakonec také nesklidil zrovna ovace. Padá kvůli přílišné linearitě a podivná (ne)realističnost také zrovna nepomáhá.

Nebo Galleon pouze doběhla smůla doprovázející pirátské příběhy, které, přes teoretickou úžasnost (svoboda, rebelství, „dělej si, co chceš“, romantika moří a další blbosti) nějak nepůsobí. Tuhle hradbu první prolomil snad až Assassin´s Creed IV: Black Flag.

5.jpg4.jpg7.jpg

V další kapitole se podíváme na hry, které i přes dlouhé čekání stály za to.

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,