Ženské postavy ve hrách jsou na tom trochu jinak než mužské. Dají se poměrně snadno rozlišit a v každé hře najdete minimálně jeden druh. Které to jsou?
Chudinka
Klasická kráska v nesnázích, kterou je třeba zachránit. Podívejte se prakticky na kteroukoli starou adventuru, vždy je tam princeznička ve věži. Hlavní postava musí projít spoustou překážek a nástrah, aby se k ní dostala a na konci čeká boj s bossem, který hrdinovu pannu uvěznil. Nic moc příběh, ale koho to zajímá.
Je to nejtypičtější ženská postava napříč vším, od folkloru po moderní hry. Tam už naštěstí jen občas, také by se dalo říci, že tohle téma je vyčerpané. Kráska v nesnázích se dnes objevuje už jen ve hrách značených jako „podle staré školy“, či „pojďme si dělat srandu ze starých klišé“.
Hrdinka
Hrdinka hraje hlavní roli ve své vlastní hře, nebo se rovným dílem dělí s mužskou postavou. Prsatá Lara Croft odstartovala éru, kdy synonymem hlavního hrdiny nebyl namachrovaný bouchač nebo kreslené cokoli.
Hrdinku potkáte poměrně málokdy, i když i mužští ikoničtí rekové se dají spočítat na prstech. Nemá problém přetahovat fanoušky jiných her, zvlášť, když ta její vyjde o něco málo dřív. Zkrátka a jednoduše, hrdinčina hra či série se usadila mezi AAA tituly a maximálně s pokrčením ramen tam také zůstává.
Sexy baba
Se zbrojí víc odhalující než zakrývající, nohama až do nebe a ňadry popírající gravitaci… Hry stejně hrají jen muži a ti se chtějí dívat na sexy dívčí zadek svého avatara.
Sexy baba je jednou z prvních ženských postav, které se ve hrách objevily a měly nějakou zásadnější roli. Zároveň byly drsné, schopné a uměly se o sebe postarat. Až poslední roky se od expresivně kulervoucích zobrazení upouští. Teď už zbývá jen začít o něco častěji svlékat ty mužské.
Ta, co ji nikdo nemá rád
Není to hratelná postava, mužský hrdina ji ale s sebou z nějakého důvodu celou dobu tahá jako pytel kamení. Případně je musí zachraňovat. Občas je ve hře přidána možnost si za ni zahrát, zpravidla v DLC a mimo hlavní příběh. V něm plní funkci „toho lidského strachu“, případně je symbolem toho, co hrdina musí a chce za každou cenu ochránit.
Většinou se tedy motají pod nohy, upozorňují nepřátele na hráčovu přítomnost a strašně rády se nechávají unášet. Nemají nic společného s Chudinkou, ta byla hrdinovi odměnou a ne trestem.
Anti, nepř... zlounka
Zajímavých ženských protivnic je poměrně málo. Většinou jsou buď napůl šílené, nebo aristokratky/nechutně bohaté. Jejich motivy jsou buď nejasné, nebo podobně ulítlé jako u pravých zlounů: ovládnout svět, zničit lidstvo, podrobit všechny svojí vládě.
Variací moc není. Což je docela škoda, protože finální boss s „typickými“ ženskými vlastnostmi by mohl být minimálně inovativní. Do té doby si musíme vystačit s mrtvými elfími královnami a unuděnými paničkami, co nemají nic lepšího na práci.
Co? Ta tam je?
Možnost hrát za více postav tu byla, ovšem pozornost na sebe strhly hlavní postavy a druhou nebo třetí volbu si nikdo moc nebral. Ženská hrdinka se v tomto případě od mužského liší jen délkou vlasů a možná ještě dabingem. Ovládání, úkoly a výsledek je naprosto stejný, výběr tedy trochu pozbývá smyslu. Ale je tam!
K využití žen sklouzávaly i ikonické bojovky jako Mortal Kombat nebo Tekken. Byli nebo jste fanoušky? A hráli jste někdy za ženskou? Ty první byly buď slabší, nebo neměly tak zajímavá komba, volba se tedy přikláněla spíš k mužským postavám.
Děsivá
Bojíme se malých smějících se holčiček. Toho často využívají i tvůrci hororovek nebo temných FPS a mezi nepřátele zařazují děti nebo holčičky (kromě duchařin se mrtvá děťátka začínají prosazovat v zombie kouscích).
Nepřítel je málokdy vyloženě děsivý tím strašidelným způsobem. Většinou je to pouze kre*én, nebo je o dost těžší ho zabít. Děsivou skupinu ale často nechcete ani potkat. A zároveň je asi jediná, která je co do počtu více zastoupená ženskými než mužskými postavami.
Bouchačka
Nejlépe by se dala popsat jako mužský charakter překreslený na ženu. Napůl je to ideální situace, napůl... něco prostě nesedí. Ty největší emoční bouře bouchačky jsou na rozdíl od mužských postav projeveny zvednutím jednoho obočí a o dvě vteřiny delším mlčením.
Druhá možnost je v jejím hrubozrném humoru, pohrdáním vším a všemi a hláškami drsnějšími než šmirglpapír. Ono to k bouchačce tak nějak sedí. Naplňují předpoklad „musím být dvakrát tak drsná, aby mi to alespoň z poloviny uznali“. Jenže pak je bezpohlavní.
Šílená
Šílenství je super a hlavně dělá z ženské hrdinky ještě nevyzpytatelnější bytost. Většinou stojí na opačné straně, aneb pokoušejí se hrdinu zabít úmyslně (ne nehodou jako Ta, co ji nikdo nemá rád). Případně se pokusí přidat do jeho party a pak mu se smíchem bodnout kudlu do zad. Jen pro tu srandu.
Se šílenstvím se dá skvěle pohrát, bohužel se hodí hlavně do psychologických her, kde jsou více či méně šílení všichni, takže se mezi ostatními ztratí. Šílená postava mimo hlavní linku, za kterou si můžete dokonce zahrát, je docela vzácná. Když už se objeví, važte si jí.
Neviditelná
O téhle postavě prakticky nevíte, že je ženská. Stejně dobře byste mohli hrát za muže nebo pandu. I hře samotné je to vlastně jedno. Jde o příběh a konkrétní postava je pouze nástrojem, jak se prokousat úrovní. Už si vzpomínáte? Ne? Nedivím se.
Ať už se jedná o hru z pohledu první osoby, nebo na ni celou dobu zíráte, její přítomnost je tak nějak nutná jen k tomu, abyste měli s čím procházet hrou. Podobný osud postihuje i nelidské postavy, u kterých je rozlišování pohlaví spíš věcí zvyku. Ty jsou ale zase málokdy hratelné a když už, jsou zobrazovány s alespoň nějakými charakteristikami typickými pro lidskou krásu.
Pokračování článku patří k prémiovému obsahu pro předplatitele
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně