Beowulf: The Game – postrach všech

Objednejte si na shop.doupe.cz
Beowulf: The Game  PC: 899 Kč PS3: 1 699,- Kč Xbox 360: 1 499 Kč PSP: 1 299 Kč

Platforma: PC, PS3, Xbox 360, PSP
Typ hry: Akce z pohledu třetí osoby
Multiplayer: Ne
Minimální konfigurace: Procesor 3 GHz, 1 GB RAM, 128MB grafická karta, 7 GB na HDD
Výrobce: Ubisoft (http://www.ubisoft.com/)
Vydavatel: Ubisoft (http://www.ubisoft.com/)   
Distributor v ČR: Cenega (http://www.cenega.cz) 
Homepage: http://www.beowulfmovie.com/index.html#game

Do kin se přiřítil nadějný biják, který měl nastolit hutnou atmosféru severské mytologie. Takzvaně „vytuněný“ nadčlověk jménem Beowulf se objevuje na scéně v momentě, kdy si ubozí občané nevědí rady se zloduchem a nestvůrou v jednom, Grendelem. Příběh není nikterak poutavý, protože na sebe bere roli druhořadého elementu. U akční mlátičky z pohledu třetí osoby by zřejmě akorát překážel. Druhou příčinou může být nehybné datum vydání, které se vzhledem k premiéře filmu muselo dodržet za každou cenu, a proto se na nějaké větší zakomponování příběhové linie do samotné hry nebralo zřetel. Vzhledem k rapidnímu množství nedodělků se přikláním k druhé variantě.

  
Jsem král moří * A tohle je moje kocábka * Měl bys zajít k zubaři

Beowulf a jeho parta

Jak již bylo uvedeno, Beowulf: The Game spadá žánrově do společné kategorie s prsatou Larou Croft. Bohužel hlavní hrdina neoplývá takovým charismatem jako známá akční hrdinka. Hra je natolik neosobní, že se s křehkým silákem jen stěží ztotožníte. Jedná se pouze o nastrčeného pajďuláka, který akorát máchá rukama a ničí hromady nepřátel.

Asi nejdůležitější přísada, hratelnost, nepůsobí nijak zábavně. Ba naopak. Možná jsme zmlsaní z předvánoční nadílky, nicméně některé chyby jsou do nebe volající. Za první facku lze považovat perfektně znehodnocenou kameru. Hlavní postava je snímána víceméně chaoticky a v klíčových momentech dokáže zabrat holé nesmysly namísto potřebných situací. Když stojíte v obklopení kamenných zdí, záběr vytrvale a přitom zmateně přebíhá z jedné strany na druhou. Celkový dojem, byť není nikterak valný, dokáže i taková „maličkost“ pěkně poskvrnit. Dalším záporným faktorem, jenž má nepříznivý vliv na hratelnost, jsou pohyby postav. Když se ovládaný hrdina rozběhne, v podstatě ani přesně nevíte, jestli se máte začít smát, nebo brečet. Komické kmitání nožičkama a tragické máchání rukama se dá jen těžko označit jiným slovem než katastrofa. Ani k ostatním nebyla matka příroda shovívavější, proto ze všech do jednoho udělala naprosté šašky. Zatímco nepřátelské jednotky mají v ostatních hrách budit respekt, potažmo vyvolávat pocit strachu, v Beowulf: The Game jsou zralé tak akorát na vystupování v cirkusu.

  
Zleva? Zprava? * Zde se bude prolévat krev a sliz * Tak tam nejdu

I souboje samotné vám budou připadat jako zlý sen. Je sice krásné, že nabyté zbraně vydrží pouze po určitý čas, ale posunutí osy směrem výš by neuškodilo. Tato rádoby realistická funkce začne zanedlouho hodně obtěžovat, ne-li přímo iritovat. Naštěstí se můžete vždy spolehnout na mocné paže hlavního hrdiny. Holýma rukama dokáže pokořit i stokrát větší mořskou bestii. Kam se hrabe Herkules? Souboje se zpočátku mohou jevit jako relativně zábavné, ovšem po prokouknutí systému „klikej, jak jen můžeš“ nadšení rychle opadne. Na výběr máte ze dvou základních úderů, a sice lehký a tvrdý. Rozdíly nehledejte a nějaké zbytečné přemýšlení u častých mlátiček ani nezkoušejte. K výhře vám dopomůžou bezhlavé údery, které si hra stejně přebere po svém. Efektní komba zkrátka děláte, ať se vám to líbí nebo ne. Ze stereotypu souboje nevytáhne ani trapně zdlouhavá vložka v podobě mačkání příslušných tlačítek ve správný čas.

Přímo hleď!

Dalším receptem na potopení hratelnosti je přehnaná linearita. Slovo „přehnaná“ však v Beowulf: The Game nabralo nový rozměr. Hlavní hrdina musí chodit pořád za nosem a neviditelné bariéry mu naprosto znemožňují přístup kamkoli jinam. Aneb jak se pozná moderní titul z jednadvacátého století, který má v dobrém světle prezentovat filmovou novinku. Chodit jako cvičená opice pořád jednou cestou, občas vylézt na nějakou stěnu či překonat překážku (ale pouze takovou, kterou předem zvolili autoři), pozabíjet hordy monotónních nepřátel z pásové výroby, profackovat hlavního bosse a postoupit do dalšího kola neasociuje zábavnou hru. Takový koncept naopak frustruje.

Umělá inteligence, dá-li se tak použitý prvek nazvat, vzhledem k ostatním segmentům hry ani v nejmenším nepřekvapila. Při náročnějších bitvách dostanete po svůj bok nějakou tu posilu. Jakožto vyšší autoritu vás musí přirozeně poslouchat, což se občas i stane. Většinou si ale spolubojovníci dělají, co se jim zlíbí. Dobře, ať si bojují každý sám za sebe. Inteligence nepřátel na tom není o nic lépe, proto jen stěží prokouknou díru v taktice. Bohužel nastanou situace, kdy proti početné přesile nestačíte a svůj hvězdný tým vedle sebe prostě potřebujete. V takových chvílích tedy budete mít větší chuť zabít vlastní lidi.

 
Účinný recept jak na ně? Klikejte! * Jdi první, hlídám ze zálohy * Hrozná výška

Co je malé, to se počítá

Beowulf: The Game obsahuje krom zásadních chyb i hromadu menších šotků. Příklad za všechny – zpočátku hry, kdy jsem ještě neměl zmapované funkce jednotlivých tlačítek, mi byl během souboje s nestvůrou dán úkol, abych použil speciální kouzlo. Samozřejmě vyskočila obrazovka s pokyny, která má oficiálně zmizet po splnění požadavků. Chtěl jsem se podívat do nastavení, abych zjistil, jakým tlačítkem vyvolám ono kouzlo. Ale hra na stisknutí „escape“ nereagovala a přes obrazovku se nešlo dostat žádným jiným způsobem. Následovalo tvrdé ukončení. Nemusím dodávat, že jsem Beowulf: The Game absolvoval znovu od začátku.

Grafika se drží v úrovni ostatních aspektů. Podprůměrně vypadající modely, roztahané textury, nulový nápad a žádná přidaná hodnota. V konkurenčních titulech by závěreční bossové vypadali průměrně. Zde se však naprosto vyjímají a tvoří jakous takous dominantu. Zvuková složka zaujímá ve hře poměrně podstatnou roli. Při soubojích podporujete své spolubojovníky mocným rykem, přičemž výše uvedená minihra s mačkáním příslušných tlačítek úzce souvisí s vydávanými zvuky. Díky nim se totiž primárně orientujete. Přátele lze vyburcovat k lepším výkonům na bojišti. Škoda, že někdo takhle neburcoval autory při vytváření další z mnoha nepromyšlených rychlokvašek.

Grafika: 5/10
Multiplayer: 0/10
Zvuky: 6/10
Hratelnost: 2/10

Beowulf: The Game ukazuje konkurenčním vývojářům, jak se nemá dělat hra podle filmové předlohy.

Celkové hodnocení: 3,5/10