Četl jsem recenzi na BW a ta byla prostě neuvěřitelná. Text o rozsahu dvou SMS a s nulovou informační hodnotou. Na PCT jsem nedávno četl skvělý text Michala Rybky o recenzích a recenzentech, při kteréžto příležitosti jsem zavzpomínal na obdobný text téhož autora před pár lety v Levelu. Recenze zde je přesně tím, co M. Rybka popsal a také tím, co se dalo očekávat. Pouze suchý popis vlastností, doplněný ne zcela ambivalentním přístupem což zde bylo ihned autorovi vyčteno ve strašně dlouhém flamu. Vzhledem k tomu můžete očekávat další recenze v podobném duchu.
Vzpomínám na recenze pánů Anastasova a Eislera, Mrkvičky, Rybky, Průši, Herodese a dalších. Recenzenti v těch dobách měli svůj styl a svůj názor. Byly zábavné, a kvůli tomu jsme je četli. Každý kdo chtěl si tu hru stejně zahrál a vytvořil si vlastní názor. Nejlépe napsané byly recenze na naprosto příšerné hry, protože tam se autoři necítili povinováni informovat, což stejně nikdo nepotřeboval. Některé obraty si pamatuji doteď, ačkoli jména her jsem dávno zapomněl.
Jediné čím se autor zde provinil bylo, že této šance nevyužil. Nemusí popisovat něco o čem všichni vědí jak bude vypadat a jak se to bude hrát. Mohl si dovolit ignorovat popis vlastností a s humorem popsat co se mu líbilo a nelíbilo. Mohl to udělat na nejočekávanější hře za poslední dobu čímž by příjemně překvapil a zároveň by si vytvořil jméno.
Já v téhle recenzi vidím promarněnou příležitost, ale nehledal bych v tom chybu autora. Možnost zpětné vazby je dnes ohromná, rychlost okamžitá a efekt nevyhnutelný. Stali jsme se obětí uniformity skrze obavu o reakci našeho okolí. Odnáší to každý aspekt našeho života, včetně mých oblíbených recenzí na počítačové hry.