Je to tady konečně zase. Pokus, fail. Pokus fail, a tak dokola. Chvíle bezmoci, beznaděje, utrpení, které se později vytratí díky únavě. Dark Souls 3 nás už potřetí vítá.
Malé, nudné intro, sorry. From Software jsou zvláštní. Jsou to Japonci. Japonci, kteří vytvářejí krásné hry. Krásné umělecké kousky, které si můžete zahrát. Milovat je a nenávidět. Jako sérii Dark Souls. Ambivalence v absolutní formě. K téhle sérii mám speciální vztah. Když předchůdce série Dark Souls, Demon Souls, vyšel na konzoli do Sony, dost jsem záviděl. Po ohlášení Dark Souls i na počítač jsem se velmi těšil a až na pár momentů jsem nemohl být lépe potěšený.
Taková hratelnost, brutální obtížnost (ale férovost), způsob vyprávění příběhu a také má druhá láska, hudba hry, kterou jste mohli poslouchat hodiny a hodiny, ve mne zanechal silný pocit a urval si moje hráčské srdce všemi svými pařáty a ostrými tesáky. Po megalomanských videích ze druhého dílů mne čekala naopak hrozně chladná sprcha. Fuč byla propojenost a logičnost světa, znamení a náznaky na každém rohu, jedinečnost protivníků. Byla to pořád velmi dobrá hra, ale po jejím hraní zůstala v ústech jen hořkosladká pachuť. Jediné, co mi zbylo byla závist hráčům Bloodborne, což byla zase exkluzivní záležitost pro konzoli Sony. Nyní je tu však závěr temnodušské trilogie a jsem za něj moc rád.
Hlavní zápletka nastiňuje boj mezi světlem a temnotou. Jako hrdina, který právě vstal z hrobu, ne dlouho po svém pohřbu, se vydáváte krutým, nepřátelským světem království Lothric jako „vyvolený“, který musí zvrátit zkázu světa, zničit prastaré hrdiny, pány rozžhaveného popela (Lords of Cinder zní lépe, vím), kteří představovali svého času také bájné hrdiny, s podobným osudem, jako je ten váš. Mnoho konvenčních západních hráčů překvapí způsob vyprávění příběhů. Žádná vysvětlování, žádné dalekosáhlé animace, jen nastínění střípků, které vznesou více dalších hádanek než odpovědí. To je to, co dělá Dark Souls tak kouzelným.
V Dark Souls 3 nikdy nejste sami. Jen pokud opravdu chcete
Na všechno naštěstí nebudete sami. Byť vše má své ale. Vaši spojenci, na které narazíte také nejsou bez poskvrny, často mají postranní úmysly. Všichni ale mají svou osobnost a jsou zajímaví. Některé musíte zachránit z maléru, jiní se v příběhu objeví takřka samovolně. A narazíme i na staré známé. Už slyšíte řinčení úderů kladiva o kovadlinu? Nově je zde opět lokace, která tvoří středobod vašich „sociálních“ aktivit a setkání, podobně jako v Demon Souls.
U správného RPG nesmí chybět ten pravý hrdina, hrdina, kterého si stvoříte vy. K dispozici na počátku tvorby postavy dostanete na výběr z deseti povolání. Některá jsou z předchozích her, jsou tu ale i nová, která představují čerstvou změnu pro ty, kdo nechce začínat stejně jako jiní hráči. Zajímavou novinkou je Assassin, představující kombinaci mága a zloděje. Je to hbitá postava, která se neštítí nějaké té výhody v podobě kouzla. Charakteristické je zaměření na lehké zbraně a samozřejmě tu magii. Magie se zde opět dělí na tři elementy. Soul sorcery – typická kouzla, miracles – božské zázraky, pyromancy – ohnivou magii.
Na každou z nich potřebujete jiné atributy, ale o tom za chvilku. Jinou novou a pro mne atraktivní postavou je Herald. Je to kombinace předchozího rytíře a klerika. Začíná s kopím, velmi dobrým štítem a solidním brněním. Kopí má slušný dosah, navíc se můžete i schovávat při škádlení nepřátel za štítem. A hlavně se občas i léčit. To kdyby vám došel léčebný lektvar – Estus flask. Nově je zde přidána i druhá verze, která nově doplňuje magickou energii, tak důležitou pro sesílání kouzel a speciálních schopností zbraní. Navíc si můžete měnit i poměr lahviček na manu a zdraví. Minoritní strategický element, který osvěží. Nově je tu také žoldák, jenž představuje postavou podobnou ze druhého dílu. Agilního bojovníka bojujícího často více zbraněmi.
Konzervativní tradicionalisté mohou sáhnout po starých známých. Odolném a velmi oblíbeném rytíři v nablýskané zbroji. Ti, kteří hrdinně raději přihlížejí z dálky mohou volit čaroděje metajícího jedno kouzlo za druhým, byť magie maličko polevila po nevybalancovanosti z druhého dílu. Další zástupce, ze kterého by měli radost hasiči je klasika z jedničky, Pyromancer. Sekerku v jedné ruce, ve druhé hořící rukavici, metající jednu ohnivou kouli za druhou. Nekompromisní siláci rádi zvolí válečníka. Fandové kleriků si vyberou, ummmmm, klerika – mistra božských zázraků, uzdravování a fanouška tupých palcátů. V multiplayeru se jedná o oblíbenou postavu, pokud hrajete rádi podporu, je to dobrá volba.
Preferujete souboje na blízko, na dálku nebo kombinaci obojího? Dark Souls 3 je vám plně přizpůsobeno
A teď můj starý oblíbený zloděj, je sice velmi slaboučký, za to však rychlý a se zvykem bodat dýkou do zad, či srdce po odražení nepřítelova úderu, a díky posílení luku představuje velmi odvážnou a uspokojující kombinaci hrdiny typu risk je zisk, či více hop nebo trop, hehe. Nedoporučuji pro první dohrání. Jsou to muka. Třetí Souls hra dává zabrat těmto postavám asi nejvíce. Je zde málo prostoru pro chyby. Minimálně jsem nabyl tohoto dojmu já. Nepřátelé jsou mnohem rychlejší a mrštnější ve stylu Bloodborne, než prvních Soulsů a jejich série útoku velmi nekompromisní. Je jich často více najednou.
Naštěstí je zde přítomen dojem férovosti, na rozdíl od uměle zvyšované obtížnosti v DS2. Jejich útoky se skládají mnohokrát z více úderů, než bylo zvykem. Blokovat všechny údery už není tak snadné, protože brzy dochází vašemu hrdinovi stamina, tak moc důležitá pro úskoky, blokování a provádění útoků.
U hrdiny je důležité se vylepšovat a zesilovat. K dispozici je několik atributů, které vám napoví, s jakým hrdinou ideálně začít a na co se bude specializovat. To je velmi důležité na počátku hry. Později můžete postavu s novými úrovněmi úplně přeměnit. Je však hloupost začínat právě třeba se zlodějem, když víte, že se budete chtít zaměřit na těžká brnění, štít a gigantický meč. Pro takové je ideální volba právě ten rytíř nebo třeba válečník. Novým atributem je Štěstí. To ovlivňuje šanci na padání pokladů z poražených nepřátel.
Dále také zvedá poškození způsobené jedem či krvácením. Ano, je to velmi oblíbený atribut, který se doplňuje s obratností u zloděje. Ti přece musí mít hóóódně štěstí. Trošku mě mrzí, že zmizela adaptabilita, která vám zrychlila úskoky, rychlejší pití lektvarů a sesílání kouzel.
Hrdina musí být i řádně vybaven. Desítky zbraní, šperků, brnění, magických rób, to vše čeká na vaše odhalení. Někdy se vyplatí pro získání nových silných předmětů i několikrát položit život.
To, co vám z hraní Dark Souls dělá peklo, jsou samozřejmé nepřátelé. Často útočí ve skupinkách, nebo jsou skvěle schováni za každým druhým rohem, kam nevidíte. Někdy číhají v jiných výškových úrovních, aby vás seřezali překvapivě střemhlav shora. Opět se setkáme s roztodivnými stvořeními z řad nemrtvých, duchů a jiných fantaskních oblastí. Kapitolou jsou zase samotní bossové, kteří jsou naštěstí opět jedineční, ne jako ve druhém Dark Souls, kde bylo devadesát procent humanoidního typu a na většinu platila shodná taktika. Před každým bojem je dramatický úvodní filmeček, který dodává atmosféru a napětí. Navíc vypadají vážně skvostně, takže vám nebude vadit, že váš hrdina u nich x krát zařve. Tedy nějakou tu chvíli. Po vzoru Bloodborne jsou bossové i několikafázoví. Musíte tak upravit taktiku a opravdu přemýšlet.
Herní svět je nejen vizuálně působivý, ale i neuvěřitelně členitý a různorodý
Co mne hodně nadchlo, byla architektura všeho okolo. Gigantický hradní komplex plný kobek, zahrad, chodeb. Nebo naopak pusté bažiny... Při tom všem kochání nad nehostinným, temným světem mě často někdo nachytal na švestkách a sejmul. Vše hodně připomíná první díl. Všude jsou různé zkratky. Lokace jsou hezky propojené a architektura obecně bere dech. Najdete minimum hluchých míst. Všude je mnoho detailů. Nevím, jestli za to může kritika fandů druhého DS, ale nedivil bych se.
Na druhou stranu, je zde přítomna možnost teleportace do jiných lokací. Jako berličku bych to však nechápal. Svět je celkem velký. Prozkoumávání světa Dark Souls 3 je prostě skvělým zážitkem, byť smrt číhá na každém rohu. Všichni chtějí duše, které představují univerzální platidlo, za které levelujete svého hrdinu, nebo si nakupujete výbavu, kouzla. Stejně tak jako v předchozích titulech, při vaší smrti ztratíte všechny získané duše. Pozitivní je fakt, že pokud se na stejné místo znovu dostanete, bude tam vaše kaluž, po jejíž sebrání je opět dostanete zpátky. Negativum (pozitivum) je, že se nepřátelé nově objeví a představují překážku, podobně jako v prvním Dark Souls. Ve druhém po určité době zmizeli.
Pokud opět zemřete, nová kaluž přepíše původní a vy můžete říct nasbíraným dušičkám sbohem. Trošku se změnil koncept humanity. Naštěstí je princip prakticky shodný jako v první hře. Už nejste nemrtvým. Jste člověkem, který může zazářit po vzoru žhavých uhlíků na některých částech těla. Zní to divně, ale vypadá to docela dobře. Je to ekvivalent lidské podoby v původním titulu. V takovém stavu máte několik výhod. Můžete si přivolat na pomoc NPC nebo i lidské pomocníky (multiplayer funguje velmi dobře), třeba když se vám nedaří pokořit nějakého bosse a už vám tečou nervy ušima. Ale opravdoví hráči se k takovému poklesku nesmíří, že.
Další výhodou je větší šance na vypadnutí předmětů z poražených nepřátel. Nevýhodou je, opět, že v takovém stavu může do vaší hry vstoupit červený fantom (hráč či NPC), který vás bude chtít sestřelit a připravit vás o postup, duše. Multiplayer je opět silnou devizou titulu. Kladně hodnotím rychlé objevení znamení, které jiní hráči položí a ostatní si je tak mohou přivolat na pomoc. V možnostech hry si také můžete zapnout heslo. To když chcete, aby vás viděl třeba jen kamarád a nestalo se, že si vás přivolá někdo jiný a váš kámoš ostrouhá mrkev. Neplatí pro útočné červené fantomy, pozor.
Opět se můžete přidat do nějakého bratrstva, které je něčím charakteristické. Nevím, jestli má smysl opakovat frázi: „Chvála slunci!“, tak typickou pro všechny, kteří jsou fanoušky kooperace a pomáhání jiným chudákům. Je zde také několik nových, které jsou celkem unikátní. Tak například jedno, kde si vás host může zavolat, ale vy můžete útočit jak na něj, tak i jiné fantomy a také i NPC nepřátele. Není to typický agresivní červený fantom.
Že to nedává smysl? Jen počkejte, až si vás někdo přivolá a nechá vás bojovat s jinými bílými, „hodnými“. Když pak vyhrajete, host vám třeba gestem zatleská. Takové malé, gladiátorské, přátelské utkání. Mírně bizarní, ale proč ne. Nová bratrství mají často i více podmínek. Musíte najít nějaké to místo, mít na sobě určitý předmět a pak se třeba něco stane. Online prvek je prostě bezchybný, pokud se náhodou nesetkají lidé z „opačného konce světa“ nebo špatným připojením. Teď šup na technickou stránku hry...
Melodie blízko bezpečných lokací zklidňují vašeho ducha a jako ticho před bouří evokují, že klid potrvá jen chvilku
Skepticky jsem si myslel, že DS3 skončí stejným downgradovacím fiaskem jako DS2. Prezentační videa vypadala o milion procent lépe, než finální produkt a byla to taková ošklivá facka všem natěšeným fanouškům. Naštěstí jsem se mýlil. Kromě krásné gotické architektury a uvěřitelné naplněnosti světa, která je důležitější, nás čeká velmi pěkné technická stránka titulu. Je pravda, že asi nalezneme mnoho lépe zpracovaných her, ale i tak. Hra se hýbe většinu doby hezkých šedesát snímků.
Ve hře je sice jedna lokace, u které je na velmi pováženou, protože hra byla v době vydání skoro nehratelná, ale to známe z jedničky a chvílemi si říkám, jestli to nebyl záměr. Mnoho detailů můžete navíc už i „ořezat“. O čem jsem nepochyboval, bylo rozhodně hudební zpracování. Melodie blízko bezpečných lokací zklidňují vašeho ducha a jako ticho před bouří evokují, že klid potrvá jen chvilku. Jiné melodie pumpují zběsile adrenalin a obvykle je tomu tak v bitevní vřavě.
Kouzelné skladby nejsou překvapením. Nejsou ale ani obyčejným standardem. Jsou to klenoty. Podobně se dá mluvit i o dabingu, který je na velmi dobré úrovni, byť dle mého skromného názoru nedosahuje kvalit prvního Dark Souls s perfektním anglickým dabingem plným zvláštního, šíleného groteskního akcentu.
Ačkoliv Dark Souls 3 není podle většiny tím nejlepším „soulsem“, rozhodně mezi to nejlepší patři. Jasně, není to Demon Souls, případně první Dark Souls, ale to asi ani nikdo nečekal. Naštěstí je trojka mnohem lepší než druhý díl, který byl pro mne obrovským zklamáním, i když jsem u něj také nechal část mého masochistického já. Po návratu hlavního tvůrce Myiazakiho je vše v nejlepším pořádku.
Dostupné pro:
PC, PS4, Xbox One
Žánr:
RPG | Akční RPG
Výrobce:
FromSoftware
Začátek prodeje:
12. dubna 2016
- Boží hratelnost
- Rozmanitost nepřátel
- Hudba a dabing
- Pohledná grafika
- Architektura světa
- Pocit satisfakce
Komplexní titul s hutnou atmosférou, krásným zpracováním, dech beroucími scénami a hratelností, u které mnozí budou potit krev a ničit své hráčské vybavení. Já myslím, že se jednoznačně jedná o velmi důstojné završení série, na které mohou být tvůrci z FromSoftware pyšní. Do světa Dark Souls 3 se budeme rádi vracet.
