Dead Rising 4: Pořád ta stejná koleda (recenze)

Série Dead Rising od Capcomu letos slaví desetileté výročí. A asi nemohlo být příhodnějšího způsobu, jak jej oslavit, než vydáním zbrusu nového pokračování. Tím je Dead Rising 4, které – stejně tak jako díl předcházející – vychází na PC a Xbox One s časovou, konzolovou exkluzivitou. Hráči na Playstation 4 se tak dočkají později. Budou ale vůbec mít na co se nějak obzvláště těšit?

Nic nového pod sluncem

Nebudu chodit zbytečně dlouho kolem horké kaše – ano i ne. Dead Rising 4 je totiž v zásadě jen přeskinovanou a lehce naleštěnou hrou, kterou známe a hráli jsme již před roky. Takže ano, bude se na co těšit, pokud vás neustále baví bezhlavě, byť s notnou dávkou tvořivosti, zabíjet hordy zombíku.

Ne, pokud vás tohle po pár minutách hraní omrzí. Odsoudit hru jako takovou hned zpočátku by ale bylo nefér, proto se pojďme společně podívat, co všechno má a také nemá v nabídce.

Téměř všechno zůstalo při staru

Fanoušci série si u Capcomu po nemastných a neslaných postavách dvojky a trojky doslova vydupali návrat hrdiny z prvního díla Franka Westa. Ten se svou studentkou vydává do města Willamette původně ulovit novinářského sólokapra, posléze se však zaplétá do šlamastiky, v níž půjde o rozkrývání jedné z největších vládních konspirací.

Příběh jako takový není sice linkou hodnou Nobelovy ceny za literaturu, nicméně je jednou z mála věcí, které alespoň lehce narušují jednotvárnost celé hry.

Jedním slovem nuda

Jednotvárnost spočívá v hratelnosti. To, co totiž před deseti lety působilo jako ničím nerušená a dokonale zběsilá zábava, už dneska nefunguje. Dobrá – Dead Rising 4 je dobrá oddechovka, nicméně to jen v případě, je-li rozumně dávkovaná – tedy po velmi malých, až minimálních, doušcích.

Při delším hraní totiž nastupuje hodně velká nuda – s Frankem se neustále někam šinete, přičemž cestou kosíte zombie po desítkách či stovkách (a to bez menších obtíží, protože zombie jsou tentokráte hloupější než kdykoliv předtím), případně sem tam pomůžete pocestnému, který vám pak nabídne útočiště v podobě bunkru, kde můžete nakupovat zbraně, vozidla, případně oblečky.

Nutno dodat, že likvidace nepřátel má i po letech své kouzlo, byť – připomínám – jen při dobrém dávkování. A to především díky tomu, že v Dead Rising 4 jsou ještě o kus extrémnější (rozuměj střelenější) zbraně než v předcházejících dílech.

Stále tu můžete kombinovat všechno možné se vším nemožným, výsledné patvary jsou neskutečné a často dosti zábavné. Za všechny stačí zmínit plasmový kanón, vrhač vánočních ozdob, puška vystřelující mečouna, zbraň vrhající do prostoru na nic netušící zombie tornáda či traktor s plamenomety.

Novinkou v oblasti zbraní je speciální vojenský oblek zvaný exosuit. Při nasazení Frank oplývá nesmírnou silou, a tudíž je například schopný z betonu vyjmout lampu veřejného osvětlení a pomocí ní likvidovat nemrtvé. Exosuit lze navíc v průběhu hry dále upgradovat, a získávat tak další potrhlé možnosti. Příjemné, byť ne kdovíjak velké osvěžení.

V oblasti zbraní Dead Rising 4 představuje i nový a pohodlně ovladatelný inventář – zbraně jsou rozděleny na vrhací, střelné a zbraně k boji na blízko. Díky ovládacímu virtuálnímu kolečku máte ke všemu okamžitý a přehledný přístup. Vedlejší předměty (kupříkladu lékárny) se zase aktivují zvláštními tlačítky.

Franka kosení zombíků baví

Když už jsme zmínili pár novinek, jednou z dalších naprosto zásadních a vítaných je zbavení se časového limitu, který, čistě subjektivně, patřil snad k nejotravnějším věcem předcházejících dílů, jež omezoval možnost dostatečného prozkoumání virtuálního světa.

Ten tedy ve čtyřce konečně zmizel a svět, který je mimochodem pestrý (rozdělený do několika městských částí s ikonickou budovou obchodního centra) a konečně prozkoumatelný zcela naplno jak pěší chůzí, tak dopravními prostředky. Cestou je jen třeba se prokousat skrze hordy nemrtvých.

Pěkné, ale špatně hratelné

Co z Dead Rising 4 také zmizelo – a to už tak vítané oproti absenci časomíry není – je kooperativní režim v kampani. Namísto ní tu naleznete klasický multiplayer, v němž se spolu s dalšími živými hráči můžete vydat plnit úkoly v útrobách. Zkrátka zabíjení ne v jednom, ale ve dvou a více hráčích. Škoda, kooperativní režim byl fajn.

Zombíci všude kam se podíváte

Abycho ale negativa (byť jsou zásadní) vyvážil i několika vyloženými pozitivy: co Dead Rising 4 stále obstojně zvládá, je celková prezentace. I po deseti letech totiž ze hry všemi směry čpí všudypřítomný černý a místy vlastně dosti nevtipný (o to ale absurdnější a ve výsledku zábavnější) humor zosobněný postavou Franka Westa. Jeho comeback je rozhodně vítaný a velkolepý.

Celá hra je navíc zahalena do vánoční atmosféry, takže hudební doprovod tvoří sbírka vánočních melodií. Zkuste si pak k tomu představit zabíjení zombie v obchoďáku plném vánočních artefaktů. Díky tomu dostává Dead Rising 4 nevídaně zábavný a groteskní rozměr.

Ruku v ruce s atmosférou jde výborná a plynulá grafika a animované artově pojaté cut scény propojující rendery, hrací sekvence a příběh. To je libůstka, která v prosincovém období skvěle sedne a dá výborně oddychnout od vánočního shonu. Škoda jen že tvůrci nezapracovali na hratelnosti. Ta je – přihlédnu-li navíc k desetileté historii a k faktu, že jde o již čtvrté pokračování – docela tristní.

V Dead Rising 4 se víceméně nic nezměnilo. Jde tu stále jen o chození a bezhlavé zabíjení. To je zábavné v omezených dávkách, v opačném případě přichází předávkování nudou. Zatuchlá hratelnost, třebaže si můžete fotit selfie fotky s hordami mrtvých, je samozřejmě zásadním problémem, který nelze, ani přes originální prezentaci a atmosféru, přehlédnout.