Dojmy: Operation Flashpoint: Dragon Rising – nelítostný souboj

O nástupci Operace Flashpoint toho už bylo napsáno hodně, důkazem budiž třeba i moje preview. Otevřený terén, stovky nastudovaných materiálů, realistická simulace všeho armádního a hlavně perfektní hratelnost – to vše jsou slova, která jste si mohli přečíst ve článcích a vyslechnout z úst zaměstnanců Codemasters. Sliby vývojářů jsou ale jen sliby, a proto jsem s povděkem zamířil do nenápadného stánku na Kolínském výstavišti, abych si Dragon Rising nejen zahrál, ale rovněž vyzpovídal místního PR.

První dojem byl lehce zmatený, jelikož byly k dispozici pouze počítače s německou verzí hry. Ovládání mi však bylo celkem rychle vysvětleno a i když jsem občas šmátral po klávesách, které se k dané činnosti používaly v ArmA 2, přešlo rychle do krve a nic tak nebránilo ponoření se do hraní samotného. Z německého briefingu jsem toho opět moc neměl, ale bylo mi vysvětleno, že začínám na louce a za dalšími dvěma waypointy jsou tanky, jež musím zničit dřív, než zničí rozjetý konvoj.

Otravný olověný hmyz kolem mě sice létal pořád, ale krom dvou zranění jen příjemně rozčesával vlasy

Tento moment byl také prvním, kdy jsem se alespoň malinko zarazil a zapřemýšlel nad armádní logikou. Kruci, tak ten konvoj zastavím na bezpečném místě, než pěchota zvládne zničit ty dva tanky, ne? Logické uvažování jsem ale odhodil v dál a jako správný voják jsem se vydal splnit rozkaz. Vyběhl jsem na menší kopeček a zapadl do lesa, odkud jsem uviděl nepřátelský opěrný bod. Zahlédl jsem první vojáky, zalehnul do trávy a vydal několik prvních rozkazů.

První kontakt, první mrtví

Krátké oťukávání se s prvními nepřáteli skončilo stejně rychle, jak začalo a já se dokonce ani nemusel příliš angažovat, jelikož mí tři parťáci zabili všechny odporné a odporující vojáky. První body pro AI, první zahanbení pro mne. Raději jsem se tedy zvednul a zamířil směrem k tankům, kde se scénář opakoval v podobném duchu. Než jsem sundal z ramene SMAW a postaral se o obrněný cíl, tank už vesele plápolal a mně tak nezbylo nic jiného, než opět vzít do svých rukou pušku a jít si to s nepřáteli stručně vyříkat.

Jak to dopadlo a dokonce i část popsané akce můžete potom vidět na přiloženém videu, doprovázeném rozhovorem. Podstatné je, že jsem nakonec tanky zkrotil, přežil další přestřelku a dokonce i přiložil ruku k dílu při závěrečném dobývání letiště, kdy jsem chtěl vyzkoušet, jak moc hardcore simulací Dragon Rising je.

Stačilo zařvat „Hrr na ně!“ a už bylo vymalováno krví

Naběhl jsem do bitvy po vzoru Johna Ramba a počítal jsem, za jak dlouho jednu koupím. Otravný olověný hmyz kolem mě sice létal pořád, ale krom dvou zranění jen příjemně rozčesával vlasy.

A to ještě byla zranění, kdy stačilo vytáhnout z torny obvaz, podržet asi na pět sekund levé tlačítko myši a mohl jsem vesele do akce. PR manažer vedle mě se sice kasal, jak už budu do konce mise kulhat a nepřesně mířit, ale já si bohužel ničeho nevšiml. Holt asi smůla, nebo příliš nízko posazená obtížnost. Má snaha nechat se zabít tak skončila úspěšně až ve chvíli, kdy jsem vyběhl ze dveří a nepřátelský voják do mě vysypal dávku z pěti metrů. Obdivuhodné střelecké schopnosti, co říkáte?

Zabte je všechny, nahoře si je přeberou

Stejnou přesností pak naneštěstí oplývaly i spojenecké jednotky, takže jsem měl podivný pocit, jako bych byl svědkem boje dvou armád, ale jediným, kdo mohl něco změnit, jsem byl stejně jenom já a moje družstvo. Což rozhodně nepůsobilo zvlášť autenticky, zvlášť když vezmu v potaz fakt, že pod velením mám jen tři muže a to jim ještě nemusím rozdávat nijak zvlášť komplikované rozkazy. Na většinu situací totiž stačilo do vysílačky zařvat něco ve stylu oblíbeného „Hrr na ně!“ a už bylo vymalováno krví.

Kdyby si náhodou hráč připadal málo silný, měli autoři v krámě schované pořádně ztvrdlé housky s explozivní náplní – možnost přivolat artilerii. Tato možnost vypadá velice efektně a je dokonce i patřičně efektivní, ale její použití v ukázané situaci jsem prostě a jednoduše neschvaloval. PR manager totiž útok zavolal na pozici, kde sice byli zakopaní nepřátelé, ale taky byla jen asi sto metrů od konvoje. Nevím jak vývojáři studovali všechny ty bojové příručky, ale dle mého má artilerie přeci jen kapku větší rozptyl a tak by se i vozy, které jsem měl ochránit, rychle rozptýlily po okolí.