Dvoje dojmy: Mafia 2 - nadšení i znechucení

Přišel jsem, viděl jsem, zabil jsem, vypil jsem ... a chci znovu. Plánoval jsem sice trochu intelektuálnější úvod, ale nemůžu si pomoct. Hratelná ukázka druhé Mafie mi přijde tak trochu jako první sex. Jste nedočkaví, natěšení  a... rychle hotoví. Během pár minut není co řešit, ale i přesto víte, že si to chcete zopakovat. Pokud možno hned. Bohužel však, stejně jako v sexu i v demoverzi to občas zaskřípe a něco někam "nezapadne" tak, jak by se chtělo a čekalo.

Naštěstí to ale demu lze prominout, protože prostě není čas koukat ani nalevo, ani napravo. Po krátké úvodní animaci se objevíte u Vita doma, kouknete do Playboye a už si to pádíte do garáže pro jednoho ze tří dostupných plechových mazlíků.

Vteřinky mizí rychleji než peníze z kapes nadraných Seveřanů

Vývojáři vám totiž pro pohyb po herním světě dají  pouhopuhých 10 minut (plnění zadané fušky se do toho naštěstí nepočítá) a vteřinky mizí rychleji než peníze z kapes nadraných Seveřanů.

O to víc zamrzí vzpurný systém ovládání auta, jež v praxi znamená ostrá slova, rozmlácené okolí a policii za zadkem sotva vyjedete z příjezdové cesty. Jenže jakmile se vám pohled přestane barvit do ruda, zjistíte, že je to vlastně úplně jedno, protože jste konečně pronikli do země za zrcadlem, která si z konkurenčních her bere to nejlepší a návdavkem ještě přihazuje něco málo navíc.

Ani na tak malé ploše není těžké uvěřit, že je herní svět živoucím organismem, na čemž má největší zásluhu úžasná interakce s NPC postavami. Dojem sice čas od času kazí menší (či větší) bugy, které ale nepředstavují nic, s čím by si tvůrci do vydání nemohli poradit. Alespoň v to doufám. Jezdit s béžovým obdelníkem kolem auta je sranda leda tak v ... vlastně ne, je to jenom otravné.

Neméně příjemně působí i samotná mise, během níž máte dát za vyučenou nějakému neposlušnému špekounovi. V doprovodu dvou kolegů proto vlítnete do lihovaru zpacifikujete co vám přijde do cesty a zjistíte, že jsou souboje na vynikající úrovni, i když systém krytí čas od času pozlobí. Na rozdíl od jiných her totiž vyžaduje opětovné mačkání jedné klávesy, na což se dá velice rychle zapomenout.

Opravdovým tahákem pro mě nicméně zůstává výborná fyzika prostředí, jež můžete schopně vypálenými kulkami měnit ku obrazu svému, a snaha vývojářů o jistou dávku "realističnosti", která v tomto případě znamená, že dvojice dobře mířených kulek znamená předčasný odchod pět stop pod zem, nebo v tomto případě možná na dno nejbližšího jezera. Pravděpodobně s betonovými polobotkami.

Když to vezmu kolem a kolem, byla to parádní jízda, po níž je čekání na plnou verzi ještě nesnesitelnější. Abyste ale neřekli, že končím negativně, nechal jsem si na závěr pro mnohé dost možná nejlepší zprávu.

Ani na tak malé ploše není těžké uvěřit, že je herní svět živoucím organismem

Optimalizace hry je prvotřídní, díky čemuž ji relativně bez problému rozjedete i na strojích, jejichž case je ze dřeva a větrákem na procesoru otáčí důmyslné zařízení zahrnující spoustu ozubených koleček a laboratorní myš.