Herní filosofie: hry jako virtuální obraz reality

Přidat další názor  |  řadit od nejstarších Komentáře nyní řadíme od nejnovějších.
Tímto odkazem můžete řazení změnit.
 |  zobrazit bez stromu  |  nových příspěvků: 13

Diskuze k článku

Dan  |  03. 04. 2016 14:10

Mně přišel nejlepší filosofický rozměr a umění přistupovat k různým mimozemským druhům ve hře DOOM II.

Už od dětství jsem tak věděl, že na některé druhy je nejlepší brokovnice, na některé plasmové dělo a na některé nejlíp platí BFG (Big Fucking Gun).

Také je důležitý i rozdílný přístup - zatímco některé druhy jsem začal kropit okamžitě z dálky, jiné bylo lepší vzít blízka nebo přímo kontaktně motorovou pilou...

Tato hra mi tak vytvořila perfektní modelové situace toho, že člověk nemá brát všechny stejně a má mít rozdílný a individuální přístup

 |   |  Odpovědět
Mattek  |  04. 04. 2016 09:47

Dobře ty

 |   |  Odpovědět
x  |  03. 04. 2016 14:00

Doupě zase vyplodilo sračku

 |   |  Odpovědět
avatar
šéfredaktor Doupě.cz | 05. 04. 2016 21:26

Tak to nečtěte. Není nic jednoduššího :)

 |   |  Odpovědět
x  |  07. 04. 2016 17:22

No přímá návštěva to není, ty vaše ho.vna vidím v RSS a jak mám asi poznat, že de..mentní... doupě se vnucuje přes živě?

 |   |  Odpovědět
Marek Vodrazka  |  02. 04. 2016 09:17

To je ale slatanina. Ty veci ve hrach jsou motivovany ekonomicky a autor clanku je nejspis hobby konspiracni teoretik?

 |   |  Odpovědět
PJ  |  02. 04. 2016 00:33

Celý článek mně tak trochu připadá jako kouzlo nechtěného, resp. nezamýšleného. Nějakou "lidovou filozofii" a myšlenku může každý najít skoro ve všem, když ji tam bude chtít najít. Proč ne. Ale filozofie bych tomu neříkal. Taky je otázka, zda autor článku nezaměňuje filozofii s nějakým myšlenkovým podtextem, který většina her samozřejmě nemá a nebo ho jen manýristicky předstírá nebo ho má, ale je poněkud banální (dobro vítězí na zlem).

Setkal jsem se i s názorem, že série Dark Souls je hluboce filozofická. Nezlobte se, ale tenhle pohled mně osobně přijde směšný - leč s útrpným úsměvem jej pochopím ho od člověka (hráče), který ví a má načteno o filozofii tolik, co si najde na wiki.

Kromě "Papers, please" (což je ovšem "indie" jako víno) z mého pohledu naprostá většina (nejen) v článku zmíněných AAA titulů má jediný smysl: pobavit a vydělat peníze pro zejména distributorům/investorům. Pokud něco chci prodat co největšímu počtu zákazníků, musím se orientovat na ty průměrné nebo kolem průměru oscilující, těch je totiž nejvíc. A to nejsou ani filozofové, ani intelektuálové. To jsou hráči, co chtějí vypnout a bavit se. Ostatně skoro stejně to platí ve filmu, v literatuře, bohužel i na divadle...

Pokud mně nějaké hry připadaly aspoň trochu "filozofické", řadil bych sem tituly jako např. The Path, The Talos Principle, The Witness, váhám u Dear Esther... Jako tituly se silným podtextem (ale ne nutně přímo filozofické) bych neváhal označit třeba Stanleyho Parabla či Dr. Langeskova za geniální dekompozici her jako média či The Beginner's Guide za dekompozici samotné tvorby her.

PS: pro škarohlídy, kteří mě označí za hipstera: nikdy jsem se k žádné subkultuře nehlásil a proti mainstreamu jsem se sám od sebe začal vymezovat už v době, kdy slovo "hipster" ještě dávno neexistovalo a mainstreamu se říkalo normálně česky střední nebo hlavní proud, popř. hanlivě masovka...

 |   |  Odpovědět
miser  |  02. 04. 2016 01:58

Ten poslední odstavec je báječný. Kouzlo nechtěného.

 |   |  Odpovědět
PJ  |  02. 04. 2016 18:38

V jakém smyslu?

 |   |  Odpovědět
Ramireus  |  03. 04. 2016 22:06

Mel bych otázku, jestli jsi hrál Planescape Torment nebo třeba právě Zaklínače, který je hlubokými myšlenkami prošpikován. A ano, jedná se o myšlenky, které jsou do hry umístěné cíleně, nikoliv něco, co tam člověk najde tak nějak "bokem".

Filozofie je strašlivě široký pojem, který je schopný pokrýt velmi mnoho a právě myšlenkový podtext hry (nebo i velmi explicitně podaný materiál) nutící k zamyšlení je forma filozofie přístupná mase. Kdo chce, může se posadit u Planescape Torment a vážně přemýšlet nad svou existencí, motivacemi. Kdo nechce, může projet Zaklínače bez toho, aby ho se ho v nejmenším dotkla problematika terorismus vs. boj za svobodu, xenofobie vs. touha po bezpečí, pokrok vs. cena za pokrok, malá oběť dneska vs. velká ztráta zítra a nebo velmi silný podtext posledního dílu-vztah rodiče a dítěte. Všechny tyto myšlenky se tam vyskytují, nejsou náhodné, naopak jsou velmi precizně vložené do příběhu.

Přitom tyto myšlenky jsou často cennější než díla vážených filozofů, kteří neslušně řečeno, žvaní o ničem a ve výsledku naplňují velmi laxní definici filozofie lépe-touha po moudrosti, hledání pravdy, poznání světa a sebe sama.

 |   |  Odpovědět
PJ  |  04. 04. 2016 12:03

Bohužel nejsem schopen posoudit, ani jedno jsem nehrál. Žánr fantasy mě moc neoslovuje... ale je fakt, že zrovna na Planescape Torment jsem skutečně slyšel jen samou chválu (i od filozofů ).

Souhlasím, že filozofie je hrozně široký pojem. Já jsem spíš narážel na to, že jednoduché až banální myšlenky v naprosté většině her se vydávají za nějaký intelektuální skvost. Ostatně ani můj oblíbený a velmi filozofický Talos nepřináší vlastně nic moc nového, spíš je to takový kompilát.

Na druhou stranu, ona přístupnost je celkem klíčová, viz třeba knihy Josteina Gaardera, které přístupně, skvělou formou a bez moralizování nabízí filozofování i pro děti a mládež. Chápu, že třeba Kant nebo Wittgenstein jsou masám naprosto nepřístupní, ale netvrdil bych, že žvaní o ničem (i když třeba u Hegela bych si nebyl tak jistý :o)). Pouze se zamýšlejí nad věcmi a světem jinak a pro většinu lidí příliš složitě a abstraktně. To ale platí pro jakoukoliv vědu, když se jde trochu do hloubky - vědecké publikace určené pro odbornou veřejnost prostě nejsou pro masu stravitelné a pochopitelné.

Nemá tedy smysl se podivovat nad tím, že si je nebudou číst (popř. bez přečtení odsoudí jako sbírku blábolů) průměrní čtenáři - stejně jako nemá smysl se podivovat, že střední proud počítačových her těch myšlenek zase tolik nepřináší (čest výjimkám).

 |   |  Odpovědět
Ramireus  |  04. 04. 2016 14:15

Zrovna tyhle dva kousky jsou dle mě dost škoda, stejně tak už předem asi můžu doporučit Tides of Numenera, pokud teda někdy zdárně vyjde :)

Souhlasím, že často banální myšlenka je masou prezentována jako skvost, ale často se zase velmi dobře zpracovaná myšlenka zahodí, protože je vložená ve hře. Osobně mi ale přijde, že i relativně banální myšlenka, předložená novým způsobem může vést k velmi zajímavým úvahám.

Osobně nejsem žádný expert, na druhou stranu Mensa mi tvrdí, že úplně blbý nejsem a mám za sebou v rámci svého vzdělání i semestr filozofie. Diskuze s kantorem mě bavila, ale v mnoha pracích filozofů byly tak masivní díry, že mě velmi rychle přestalo bavit je číst. Možná i proto mám asi raději spíše formu, kdy mi hra, kniha nebo film nadhodí podnět k přemýšlení a troše filozofie, než dílo, které mě vede ke svému závěru. Ale to je asi můj problém :D

Abstraktní díla mají svůj smysl asi opravdu jen pro velmi úzce zaměřenou skupinu-vzhledem k tomu, že sám jsem vědec, tak chápu, že můj článek také asi průměrný občan nepochopí :)

A na konec-opravdu čest výjimkám, ale o to raději bych byl, kdybych tyto podněty dostával z různých médií co nejvíce. I proto jsem rád třeba za tento článek, kdy autor vypichuje právě ty myšlenky, ano, často banální. Protože když si jich lidé začnou více všímat, budou tvůrci her vidět v tom, že do hry nějakou myšlenku vloží kus přidané hodnoty a budou je tam vkládat snad více :)

 |   |  Odpovědět
DD  |  07. 04. 2016 15:52

> nikdy jsem se k žádné subkultuře nehlásil a proti mainstreamu jsem se sám od sebe začal vymezovat už v době, kdy slovo "hipster" ještě dávno neexistovalo

prave jste napsal neco, co by rekl kazdy spravny hispter... GJ
(btw nenapsalo se vam, ze zprava byla odeslana z IPHONE)

 |   |  Odpovědět
Zasílat názory e-mailem: Zasílat názory Můj názor