Herní filosofie: jak grafika ovlivňuje přístup hráče?

Než o hře víme cokoliv dalšího, uděláme si obrázek podle toho, co vidíme. Jak tenhle předpoklad ovlivní náš přístup a jak toho můžou vývojáři využít?

Videohry už s námi nějaký ten pátek existují, až v posledních letech se ale díky technickým možnostem dostaly do bodu, kdy je možné zobrazit prakticky cokoli. Od jednoduchých skákaček typu Mario nebo bludišť ve Wolfensteinovi máme hry graficky téměř k nerozeznání od reality.

2972068-driveclub™_20151109224016.jpgAkropole.jpgFinal Fantasy.jpg
Realistická grafika může být prezentovaná v každé hře jinak

Vývojáři to samozřejmě vědí a kromě úkolování hráče (zachraň princeznu, sesbírej všechny předměty) a řešení, jak hru udělat „koukatelnou“, začínají k vyprávění příběhů používat i samotné zobrazování. 

Podle toho, jaké obrázky nebo krátká videa hráčům ukážou, podle toho si podvědomě vytvoříme předpoklad, o čem hra bude, jak se bude hrát a jestli má cenu ji koupit. A také to ovlivňuje, jaký budeme mít ze hry výsledný dojem, až odložíme konzoli nebo myš. Chytrý vývojář tohle ví a umí toho využít. Ehm... Ubisoft.

Hry jako komiks: kreslené neznamená pohádkové

The Walking Dead je komiksová, barevná hra s jasnými liniemi a vizuálem, který každého trkne do očí. Rozhodně nic, co byste přehlédli. Už jen proto, že jasná, barevná kresba zobrazuje spousty krve a rozkládající se mrtvoly.

2448351-0001.jpg81MZyIzlrGL.jpgJ4w50tI.jpg
Krev a jatka možná ke komiksové grafice nepatří, v The Walking Dead však jdou k sobě

Nic moc pro děti? A přece tak k němu v první chvíli přistupujeme. Alespoň v západním světě máme animované obrázky spojené s pořady pro děti, nejvýše puberťáky. Trend komiksových hrdinů zachraňujících svět, příchod mangy a převádění klasiky do komiksové podoby to trochu setřel, většina ale při pohledu na kreslené obrázky stále jako první pomyslí na přívětivé povídání se šťastným koncem, které je určeno dětem na prvním stupni. Ať žije Krteček.

TellTale Games měl všechny hry založené na stejném vizuálním stylu, The Walking Dead ale předpoklad odlehčenosti využilo a spojením s katastrofálním tématem působí jako rána do žaludku. Hrdinové jsou obyčejní lidé, nepřítel není bytost z vesmíru a jo, zobrazení krve, vnitřností a smrti je dost explicitní.

OBR 7 ATR_Roman_Shot.png
Komiksová grafika nemusí nutně znamenat barvité světy a veselé postavičky. Tady teče krev.

Naproti tomu The Legend of Zelda jde očekávání naproti. Ukazuje „dětsky“, barevnou hru a přesně to také přinese. Žádný příběh se neobejde bez bojů, nějaké té temnoty a hrozného nepřítele, kterého je třeba porazit, krev ale neuvidíte ani náznakem. Všechno odpovídá očekávání, nastolené při pohledu na hru a v Breath of the Wild si vyloženě odpočinete. 

Svět žije v harmonii, všichni se mají rádi a všechno je sluníčkové, když přijde nepřítel a tuhle idylu zničí. Naštěstí přichází vyvolený, elf Link, kterému se i přes peripetie podaří nepřítele porazit a ve světě opět zavládne mír a láska.

maxresdefault.jpgthe-legend-of-zelda-breath-of-the-wild-screencap_1280.0.0.jpgZelda_E3_5pm_SCRN06_bmp_jpgcopy.0.0.jpg
Samozřejmě nechybí ani hry, kdy se komiksové ladění používá přesně podle jeho prvotních předpokladů

Původně realistická hra Team Fortress 2 je podobně jako The Walking Dead dalším příkladem nonfotorealistického zobrazování, které nepasuje s tématem. Snažit se v co nejkratším čase zabít co nejvíce nepřátel prostě není námět na kreslenou hříčku. Jenže, realistické zobrazení by rozhodně nebylo tak zábavné a rozpoznatelné na první pohled.

Jakýkoli obrázek slibuje zábavnou střílečku se sympatickým vizuálním stylem, kde jde čistě o úkol – donést vlajku, odvézt vozík s trhavinou, ubránit kopec. Každá mise má rychlý spád, hra vypadá dobře i na méně výkonných počítačích, nic nekomplikuje průběh. Plus nějaké ty vtipné momenty, o které se postarají komiksově laděné (a přehnané) postavy.

0000002579.1920x1080.jpg

Fotorealismus: vtáhne vás do děje

Realistické hry jsou s trochou nadsázky přímým následovníkem her z počátků hraní. Vývojáři se snaží o stále lepší a reálnější zobrazení, od prostředí – povrchy, počasí, den a noc, až po postavy – správné proporce, reálný pohyb, oblečení.

Blíží se chvíle, kdy videohra nebude na první pohled rozpoznatelná od fotografií, i když stále ponese prvky hraní. Už dnes to lze na některých pozorovat, pokud samozřejmě máte dostatečně výkonný počítač. Statické objekty, jako budovy nebo předměty, jsou dnes už poměrně standardem.

OBR 12    e82d5a8f0d67fd963a94b0e253ffd4e1.jpg
Vývoj grafiky za posledních několik let dokáže udivovat, ta pravá revoluce však teprve přijde

S očekáváním pracují vlastně jen v rámci „čím lepší grafika, tím lepší hra“. Pro hráče nijak nezaručeno. Hra Assassin´s Creed: Unity byla nádherně zpracovaná a byla radost na ni koukat. Kdyby ovšem věčně nepadala a nebyla zabugovaná až po střechu rozestavěného Notre Dame. Většina hráčů by pravděpodobně oželela i nějaký ten detail. Grafika v realistických hrách nemá jako taková jiný účel, než ukázat co nejlépe to, co ukázat chce.

Technicky je fotorealismus nejnáročnější a má jednu nepopíratelnou výhodu. Do příběhu hráče vtáhne jako nic. Hry typu Max Payne nebo Hitman nám umožňují vládnout schopnostmi, které běžný člověk nemá a staví ho do nečekaných situací. Založená je na tom jakákoli realistická hra, ať jde o akční, RPG, řešení hádanek...

Čím je avatar realističtější, tím snáze se s ním dá ztotožnit. První pohled na hru se nás snaží přesvědčit, že právě tohle je ten hrdina, který nám umožní skrze něj prožít něco nečekaného. Se slabým příběhem bude hráč zklamaný, protože se mu tenhle prožitek nezdaří. Jako vizuální tvorové ale prvně koukáme na vizuál a lepší grafika jasně říká „já jsem lepší“.

img4-1920x1080.jpeguse1.jpgsettings4b_1.jpg
Nezapomínejte, že je rozdíl mezi vizuálem realistickým a věrohodným. Ten druhý dává větší smysl.

Realistické hry menších studií nejsou obvykle na takové technologické úrovni (protože nemají tolik peněz) a často se snaží zaujmout inovativním způsobem hraní či zajímavým příběhem. AAA tituly jedou v zajetých kolejích a snažit se potřebují jedině o stále lepší zobrazení. Tím slibují, že hra bude zase o kousek lepší. A hráči většinou podlehnou, i když zkušenosti jako třeba zrovna s AC Unity nebo Mafií III říkají opak.

Začíná se tvořit tradice, kdy velká studia nabídnou jistotu dobré hry, protože už byla ozkoušená. A když si budeme chtít zahrát něco inovativního, sáhneme po hrách od nezávislých studií. Je jen otázkou času, než vývojáři začnou pracovat s tímto před-předběžným očekáváním a alespoň občas se pustí do experimentů. Tedy snad.

Experimentální hry: hratelnost je víc než grafika

Jedinečné už od pohledu a nikdy nevíme, co od nich čekat. Výrazně odlišný vizuál je podstatnou součástí hry, v některých případech může až převažovat. Epistory: Typing Chronicles je nádherná hra využívající nejen velmi netypickou grafiku, ale i málo používaný herní styl. Her, kdy ovládáte zbraně nebo pohyb postav pomocí psaní slov na klávesnici, opravdu moc není. Kromě origami světa je netypický i abstraktní příběh, který spíš než epickou jízdu na lišce a záchranu papírového vesmíru vypráví o tvůrčím bloku a procesu, jak se ho zbavit.

Epistory07.jpg600631-epistory-typing-chronicles-1920x1080.jpgss_2d30e0c182e94d5271a14816364bb345c7a084e8.1920x1080.jpg
I přes neustálou honbu za hezčí grafikou dnes nechybí unikátní projekty, které zaujmou především hratelností. 

Slavnější sestřička je Mirror´s Edge, která je kromě velmi realistického zobrazení pohybu a dynamické rychlosti známá i svým zajímavým výtvarným stylem. Čisté linie a minimalistické prostředí ji vymyká z realistických her, které si zakládají na co nejlepším vykreslení i těch posledních detailů.

U experimentů hráč předem vůbec netuší, co očekávat. Pokud ale vývojáři správně využijí vnímání barev a celkové nálady, mohou si hráče nastavit v podstatě jakkoli se jim zlíbí. Vizuál hry se jako strategie až tak často nepoužívá, což je docela škoda. Povedlo se to u The Walking Dead, styl kreslené grafiky sluší i Life Is Strange. Příjemným překvapením byl Bioshock, který se tváří jako napůl fotorealistický, napůl kreslený.

MIRRORS-EDGE-2-01.jpg

Dalo by se pokračovat dál a dál. Jisté je, že s dnešní technickou úrovní mají hry téměř nevyčerpatelnou zásobu možností, jak tu jednu konkrétní zobrazit a tím i způsob, jak vyprávět příběh. Dělat tak i skrze zobrazení mohou jenom hry.

Znáte nějakou videohru, která vás svým finálním vyzněním překvapila?

Přečtěte si také:

Diskuze (6) Další článek: Nové video vás provede Verdanskem roku 1984 z Call of Duty: Warzone

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,