Studio Lionhead, stojící za legendárními sériemi Black & White a Fable, bylo nedávno po téměř dvaceti letech zavřeno Microsoftem. Pojďme si připomenout historii jednoho z nejslavnějších anglických herních studií.
Zrušení studia Lionhead pro mě bylo zničující ránou. Jejich tvorbu, převážně sérii Fable, jsem si za roky jejich existence zamiloval a na nově chystaný Fable Legends jsem se patřičně těšil. Jakožto redaktor pro ně mohu udělat alespoň jedno – připomenout jejich historii a úspěchy.
Není třeba spěchat
Na rozdíl od jiných začínajících studií mělo Lionhead velkou počáteční výhodu. Na založení se totiž podíleli vývojáři ze společnosti Bullfrog Productions Mark Webley, Tim Rance a Steve Jackson, ale hlavně jeden ze zakladatelů Bullforg Productions Peter Molyneux. Bullfrog nebyla špatná společnost, stojí za slavnými tituly jako Fusion, Syndicate či Theme Hospital.
Tito vývojáři ale toužili do herního světa přinést své vlastní vize a inovace a to v takové míře, v jaké jim to společnost Bullfrog Productions neumožňovala. Rozhodli se tedy založit vlastní studio, které pojmenovali po křečkovi Marka Webleyho, který však zemřel krátce po pojmenování studia – Lionhead.
Navzdory tomu, že studio začalo se zkušenými a známými lidmi v pozadí, rozhodli se vývojáři, že nebudou zbytečně spěchat. Jejich první titul Black & White vyšel až roce 2001, tedy pět let od založení studia. Započal však pověst, kterou si studio s hrdostí drželo po dobu své existence – kvalitní tituly v úžasném smyšleném světě.
Zrod legendárních sérií
Vývojáři nám zkrátka ukázali, že čekání stálo za to a Black & White se stalo jedním z nejlepších titulů své doby. Ve hře jste se stali bohem a hra vám nekladla meze v tom, co jste chtěli dělat. Chcete být hodný bůh a rozdávat lidem radost? - to zní celkem dobře. Pokud ale radši vraždíte a rozséváte strach a zkázu, hra vám nechává volné ruce.
Black & White to navíc vložilo do tvorby vlastní církve a okruhu svých věřících, ale také do souboje s jinými bohy. V soubojích vám pomáhala speciální obří zvířata (krávy, opice, lvi...), která mohla být vašimi věrnými služebníky, pokud jste se k nim ale chovali špatně, klidně mohla vyvraždit vaše města. Hra obecně princip božství a následky na vaše působení zvládla bravůrně a být bohem nebylo nic snadného, leč neuvěřitelně zábavné.
Není tedy divu, že se hra dočkala velmi kladných hodnocení, dokonce získala i pár cen za nejlepší AI v počítačových hrách. Prodeje byly velmi kladné a do hry se brzy připojilo rozšíření Black & White: Creature Isle zaměřené na nová zvířata.
Nabuzení skvělým úspěchem se vrhli vývojáři do dalších projektů. Jejich satelitní studio Big Blue Box začalo tvořit cosi, co vystupovalo pod názvem Project Ego. Jednalo se o hru, ve které jste se ocitli ve smyšleném království Albion a měli absolutní volnost ve všem, co jste dělali. Mohli jste se oženit, ale také své ženě zahýbat, mohli jste podnikat či pracovat, také ale krást a vraždit. Možná už tušíte, že se jedná o hru Fable, jednu z nejunikátnějších sérií celé videoherní historie.
Pokud bych měl Fable charakterizovat, je to nádherná pohádka. Hra se odehrává ve smyšleném království Albion a vy se vtělíte do role malého vesnického kluka. Osud ale způsobil, že jste se stali jedním z nejdůležitějších hrdinů celého království.
Hra se mohla chlubit skutečně velmi dobrým příběhem v do detailů promyšleném světě a i vcelku dobrým bojovým systémem, i když byl krapet neohrabaný. Pravou krásou hry byla ale již zmiňovaná volnost. Hra vás skutečně nechala dělat si to, co jste si přáli dělat – museli jste ale počítat s následky. Dle vašich rozhodnutí a vašeho chování se měnil svět, ale i názor lidí kolem vás. Pokud jste byli ukázkoví padouši, tak vám na hlavě dokonce vyrostli malé růžky, v opačném případě malá svatozář.
O kráse, možnostech a výjimečnosti Fablu bychom se skutečně mohli bavit velmi dlouho. Hra vyšla původně v roce 2004 exkluzivně na Xboxu, ale předvedla se tak kvalitně, že se jí dočkali i PC hráči v roce 2005 v podobě Fable: The Lost Chapters. Jednalo se o kompletně předělanou hru s bonusovým obsahem tak, aby si jí PC hráči mohli užít na maximum. Tenkrát hra také předvedla naprosto ohromující grafiku. Ta bohužel za ty roky zestárla a to natolik, že si původní Fable asi nezahrajete. Naštěstí to z části vyřešil HD remaster, o kterém si řekneme později.
Když už mluvíme o Fablu a Black & White, měli bychom se zmínit o jakési „úchylce“ Petera Molyneuxe. Peter byl očividně velmi nadšený svými projekty a rád hovořil o tom, co ve hře bude a také často celkem předčasně oznamoval datum vydání. Hry tedy vyšly opožděně, ale také jste se v nich setkali s něčím úplně jiným, než byste čekali. Fable a Black & White naštěstí byly kvalitní hry, takže to člověk Peterovi s radostí odpustil, přesto se za to dočkal oprávněné vlny kritiky.
Poslední úspěchy na vlastních nohách
Po úspěchu Fablu se studio rozhodlo vytvořit pokračování svého prvního titulu a v říjnu 2005 vydalo Black & White 2. Jednalo se opět o vynikající titul, ve kterém jsme se znovu chopili role boha a měli v zásobě zvířátko, které vám pomáhalo. Tentokrát jste ale dostali do rukou mnohem větší možnosti. Black & White 2 umožňovalo každou situaci řešit více způsoby, přičemž vaše řešení opět ovlivňovala celý svět a dávala vám profil hodného nebo zlého boha.
Bohužel se hra dočkala i zhoršení v podobě umělé inteligence. V minulém díle existoval i multiplayer, což bohužel dvojka neumožňovala. Celkově vzato se ale jednalo o vynikající titul, který byste si díky možnostem, ale i dodnes celkem krásné grafice, určitě měli zahrát i nyní.
V prosinci 2005 vydal Lionhead hru The Movies, ve které jste se vtělili do role Hollywoodského magnáta a tvořili své vlastní filmy. Hra celkem kvalitně simulovala, jak natáčení probíhá a museli jste se starat o kulisy, scénáristy, propagaci a herce. Chvíle, kdy jste herce museli vytahovat ven ze zaplivaných putyk, nechyběly také. Ve hře pro vás byly důležité i recenze s tím, že pochvalné recenze zlepšily nejen vaší prestiž, ale také zvedly sebevědomí herců.
Hra vám přitom nechávala volnost v tom, jaký druh filmů jste chtěli tvořit. Nebylo to však snadné a trefit se do trendů a slušně si vydělat vyžadovalo jistou dávku přemýšlení. Naštěstí ve hře byl mód, který nelpěl na ekonomice a mohli jste zkrátka tvořit. Díky herním stránkám jste se navíc mohli se svým výsledkem náležitě pochlubit nebo si prohlédnout díla jiných hráčů.
I přes to, že Fable: The Lost Chapters, Black & White 2 a The Movies byly velmi kvalitní tituly, nedočkaly se vysokých prodejů. Studio se tím stalo zranitelné, čehož využil Microsoft a v dubnu 2006 si studio koupil. Vývojáři sice ještě vydali rozšíření Black & White 2: Battle of the Gods a The Movies: Stunts & Effects, tím ale práce na těchto titulech skončila a studio se věnovalo už pouze jediné sérii – Fable.
Práce pod vlajkou Microsoftu
Nenastalo to ale hned. Studio díky financím od nového majitele brzy oznámilo, že chystá Fable II, ale to vyšlo až v říjnu 2008. Ještě před tím, aby ukojili hladové fanoušky, vydali vývojáři v srpnu 2008 Fable II Pub Games. Nejednalo se ale o nic výjimečného. Byl to bonus pro předobjednatele, který vznikl ve spolupráci s Carbonated Games a jednalo se o tři minihry v hospodském stylu a menší bonusový obsah do plné hry. Jako předehra to ale nebylo vůbec špatné.
V srpnu 2008 tedy konečně vyšel titul Fable II. Pro mě to znamenalo takový Fable, o jakém jsem toužil. Příběh byl naprosto úžasný a vyprávěl o chudém sirotkovi, pro kterého znamenalo 5 zlatých, zda se dnes nají. V osudu ale měl napsáno, že se stane slavným hrdinou a porazí zlořádského lorda Luciena.
Fable II opět umožnil naprosto otevřené možnosti v tom, co jste chtěli v království dělat. Celkem příjemnou změnou bylo, že jste si mohli koupit naprosto každou budovu v království (i když některé byly podmíněny úkolem) a časem to dotáhnout i na krále. Opět zde figurovala rozhodování a morálka a tedy i ovlivňování okolí nejen ve fungování, ale i v názoru na vás. Opět jste se mohli různě vyzdobit, všelijak ztloustnout... no zkrátka hra otevřených možností, která se ještě o krůček zlepšila oproti svému předchůdci.
Ve hře se hlavně zdokonalil bojový systém. V prvním Fablu mi vždy přišel krapet těžkopádný, nyní se ale změnil do stylu prostorové mlátičky Ninja Gaiden, nabízel vám ale více možností a příjemnou kombinaci mezi útokem na blízkou, na dálku a magií. Hra se také změnila dobově a nyní jsme se nacházeli v době většího rozšiřování střelného prachu, což mělo také vliv.
No jen těžko popsat všechny možnosti a vylepšení, které Fable II přinesl. Hra je totiž neuvěřitelným sandboxem v malebném pohádkovém do detailu promyšleném světě. Hlavní je si uvědomit, že se jednalo o velký krok v evoluci série, ale hlavně jejího obnovení, poněvadž tři roky přeci jen dají na dávnou slávu snadno zapomenout, přičemž Fable II nabral hodnotnou dávku fanoušků navíc.
Následně jsme se v říjnu 2010 dočkali pokračování v podobě Fable III. Tak, jako u minulých Fablů, se i nyní jednalo o skvělý titul. Na rozdíl od předchůdců jste se ale vtělili do role prince, jehož bratr se nově dostal na trůn a začíná se chovat jako ukázkový tyran. Rozdmýchá se tedy proti němu ohromné povstání, v jehož čele stanete vy.
Příběh byl skutečně naladěný v krapet jiných notách, i když se držel stejného pohádkového vzezření, a to hlavně proto, že jste se konečně stali právoplatným králem. Být králem jste sice mohli i ve Fablu II, tam byl ale královský titul spíše na ozdobu, nyní budete svým poddaným i dávat příkazy a zásadně ovlivňovat okolní svět. I když ve všech Fablech jste se setkávali s rozhodnutími měnící svět kolem vás, až nyní jste vstoupili do chvíle, kdy rozhodnutí byla zásadní. Království totiž bylo pod hrozbou mocného nepřítele a na obranu bylo potřeba hodně peněz. Způsoby na vydělávání peněz byly ale často v rozporu s vizí osvíceného panovníka.
Těžkým rozhodnutím v roli krále jste se sice mohli celkem slušně vyhnout. Stačilo si pomocí systému povolání a investování do obchodů a nemovitostí zajistit opravdu veliké bohatství a to vložit do státní pokladny. Tak, jako minule, jste se opět mohli oženit, mít děti či vraždit. Hra se navíc odehrávala v době průmyslové revoluce, což jí dalo také pěkný nádech na kráse a Fable III se stal velmi unikátním titulem.
Menší odbočky
Fable II i Fable III se dočkaly mnoha rozšíření a uspokojivých prodejních výsledků a to jak na Xboxu 360, tak na PC. Vývojáři se tedy rozhodli toho využít a přivydělat si pomocí maličkých herních odboček.
První se stal titul Fable: Coin Golf. Jedná se o malou hříčku na Windows Phone 7, ve které jste hráli hru ve stylu golfu, ale zasazenou do království Albion. Hru vytvořil Lionhead ve spolupráci s Ideaworks Game Studio a vyšla v březnu 2011. Příjemným zpestřením bylo propojení hry s Fablem III, aby vaše peníze vydělané na mobilu podpořili postavičku mořící se na Xboxu nebo PC.
Krapet zajímavějším titulem se stalo Fable Heroes. Opět se nejednalo o nic výjimečného, v opravdu barevné variantě hry jste se až s čtyřmi přáteli v kooperaci (s podporou split-screenu) proháněli po Albionu a mlátili nepřátele. K výběru jste měli mezi 12 hrdiny, kdy každý se krapet lišil a užívali jste si odpočinkových bojů. Hra vyšla v květnu 2012 exkluzivně na Xboxu 360 a aby se její prodeje krapet zvedly, odemkla pár bonusových předmětů do chystaného Fable: The Journey.
Fable: The Journey navazuje na období, kterému říkám „Kinectová mánie“. Microsoft pod heslem: „Ovladačem jste vy“ zahájil rozsáhlou reklamní kampaň, ve které sliboval evoluci herního byznysu, virtuální realitu atd. I když se tak samozřejmě nestalo, Kinect se stal počínaje listopadem 2010 neuvěřitelně prodávaným zařízením a vycházela na něj ohromná škála titulů. No a když jsme se dočkali Star Wars Kinect, proč by něco podobného neudělala i série Fable?
A tak se stalo, že v říjnu roku 2012 zavítal exkluzivně na Xbox 360 a Kinect titul Fable: The Journey. V základu se nejednalo o nic zásadního, prostě to byl Fable, ve kterém jste se hýbali a při akčních soubojích prohlíželi krásy Albionu. Trochu škodou bylo, že na rozdíl od zbylých Fablů (nepočítaje první Fable, Pub Games a Coin Golf) nepodporovala hra žádný druh multiplayeru, ale pokud jste se chtěli trochu hýbat, bylo to ideální.
Poslední počiny před koncem
Dalo by se říci, že počínaje Fablem II popularita této série extrémně narostla. Přesto strašně moc hráčů dosud nehrálo první díl. Studio Lionhead se s tím tedy rozhodlo něco udělat a „vzkřísit“ svůj první počin na úroveň moderních her. A tak v říjnu 2014 vyšel HD remaster vystupující pod názvem Fable Anniversary.
Pokud vám na starém Fablu vadili některé menší nedostatky a mnou již zmiňovaná „těžkopádnost“, Fable Anniversary to nijak nezměnil. Jednalo se o tu samou hru, pouze s krapet upraveným systémem ukládání, novými Achievementy a možností propojení hry s mobilem. Celkem uspokojivé byla i přítomnost obsahu z Fable: The Lost Chapters.
Přínos hry byl tedy převážně grafický a hru to z tohoto hlediska skutečně oživilo. Jediným, co mi skutečně vadilo bylo, že hra vyšla na Xboxu 360 a ne na Xboxu One, který u nás vyšel v září 2014 a v některých státech ještě o něco dříve. Grafika by tak mohla být ještě o něco lepší.
Vývojáři si ale „next-gen grafiku“ šetřili pro krapet jiný titul. Mělo se jednat o Fable Legends. Titul zpočátku působil celkem nevýrazně oproti minulým dílům. Měl být založen na souboji čtyř hrdinů proti jednomu ultra silnému záporákovi, který ovládá armády všelijakých příšerek.
Postupně se ale odhalilo, že se bude jednat o free-to-play titul, který bude podporovat cross-platformový multiplayer mezi PC a Xboxem One. Takže Fable zdarma s možností zahrát si s kámoši z jiné platformy – i když názory okolo Fable Legends se dělily na dva protichůdné tábory, uznejte, že to zní fantasticky.
Bohužel, i když nám studio Lionhead dokázalo, že umí vyprávět naprosto fantastické pohádky, tato měla špatný konec. Microsoft nedávno oznámil zrušení studia a tím i zrušení prací na Fable Legends, které v té době zvalo hráče do uzavřené bety.
Dle Microsoftu to zkrátka nemělo budoucnost a chtěl investovat své peníze do jiných projektů. Ať je to jak chce, Fable: Legends už byl téměř hotov a vývojáři ze studia Lionhead uznávanými, talentovanými a zkušenými vývojáři prokázanými dlouhými roky vývoje. Jak to s nim nyní dopadne sice nevíme, ale pomocnou ruku jim okamžitě začala nabízet konkurence v podobě SONY. Že by Fable na Playstation? - no jsme zvědaví.
Hlavně doufám, že tento článek napomůže tomu, aby v herním světě nebylo studio Lionhead jen tak zapomenuto, ale aby na něj bylo nahlíženo jako na kreativní vývojáře s úžasnou fantasií a chytrými inovacemi. Pro mě bylo studio Lionhead vždy symbolem anglické herní historie, jehož hry jsem si s radostí zahrál. A co znamená Lionhead pro vás?
