Vyzkoušel jsem HoloLens. Technologickou novinku Microsoftu, která umožní vidět ve volném prostoru holografické objekty. Seznamte se s budoucností!
Jak jsem se stal architektem
A tento utajovaný výrobek vývojového centra Microsoftu mi Kate nasadila na hlavu. Hlavní prstenec s hardwarem má uvnitř ještě jeden sloužící pro uchycení. Má měkké polstrování a vzadu stahování podobné jako na cyklistické přilbě. Vepředu brýle dosednou na nos. Celé je to kupodivu docela lehké a úchop je pevný, nošení není nijak nepříjemné a po odeznění nezvyku jsem hlavou pohyboval docela přirozeně. Ani prudší pohyby nebyly problém.
Před námi byl stůl s architektonickým modelem města. „Teď si představte, že jste architekt a chcete navrhnout budovu,“ řekla Kate a přivedla mě k počítači, který stál hned vedle. Na něm běžel SketchUp s otevřeným projektem a já náhle uviděl to kouzlo. Budova, kterou jsem měl na monitoru, stála na vedlejším stole mezi modely domečků stávající zástavby. Na prázdném prostranství tu najednou stála budova nová, virtuální, holografická.
V projektu jsem prostým tažením myší zvedl výšku střechy jednoho z bloků a rázem vedle mě rostl i model. „Teď přejeďte myší do prostoru,“ nabádala mě Kate a já trochu nechápavě vyjel za okraj obrazovky monitoru. Najednou plul kurzor myši v prostoru. Pochopitelně jen ve 2D ploše mého vidění, ale jakmile se pod kurzor dostalo něco z modelu, dalo se reagovat. Stačilo se tedy kouknout vhodně zvoleným pohledem a už jsem zvyšoval střechy ostatních bloků přímo na 3D modelu.
„Teď si vyzkoušejte prostorové gesto a klikněte na modrou figurku,“ vyzvala mě Kate a já předem instruovaným gestem vztyčil ukazovák na předpažené ruce. Jakmile jsem zaměřil modrou figurku stojící opodál mého nového modelu, ohnul jsem ukazovák a tím provedl kliknutí.
Tam kde figurka stála, byl k dispozici reálný panoramatický snímek místa, kde má nová budova vyrůst. Já jsem se najednou stal onou figurkou a HoloLens ukázaly, jak zvládají virtuální realitu. Celý obraz je vyplněn snímkem a displej tak rázem jakoby nebyl průhledný. Rozhlížím se kolem dokola a je to jak ve StreetView. I měřítko odpovídá a mám pocit, že stojím přímo na ulici. Přede mnou vidím model nové budovy a hned tak mohu zhodnotit, jak bude působit v reálu. Kate změní povrch budovy, do okolí pak zapadne ještě lépe.
Vše vidím ostře, oči nebo hlava mě nijak nebolí. V rámci úvodní instruktáže nám byla změřena vzdálenost zorniček a podle toho brýle zkalibrovány. Je to podobné, jako u dioptrických brýlí, optická osa oka musí sedět na optickou osu zobrazovače, aby vše fungovalo optimálně. Pokud nosíte brýle, HoloLens nejsou problém – prostě si brýle je necháte nasazeny. Pokud nemáte nějaké extra velké obroučky, pod HoloLens se pohodlně vejdou.
Před vstupem do zkušebních místností jsme museli odezvdat veškerá záznamová zařízení, natáčet ani fotit se nesmělo. Drobnou ukázku, jak tato část probíhala, tak nabízí jen oficiální sestřih od Microsoftu:
Vidět skrz zdi
Posunuli jsme se do vedlejšího pokoje, kde byly kulisy cihlových zdí. „Teď si představte, že provádíte rekonstrukci budovy,“ objasnila mi Kate situaci a před oči se mi promítnul obraz toho, co je uvnitř zdí. Bylo to promítnutí projektu vnitřních konstrukcí a já jsem tedy viděl jakoby skrz rentgen. V jedné ze zdí bylo nutné udělat dveře, avšak návrh, který se mi před oči rovněž promítal, ukázal, že je v navrhovaném místě ve zdi nosná vzpěra. Není to nic, čeho by si správný inženýr nevšiml už rovnou na papíře, ale tady jsem mohl rovnou vidět, jak to bude reálně působit, když dveře v místnosti posuneme kousek doprava nebo kousek doleva.
Uvnitř zdi jsem dále uviděl plánovaný projekt nových rozvodů vody. Kate mě vyzvala, abych do projektu udělal hlasovou poznámku, že bude lepší tyto trubky přemístit. Znamenal to na ně kliknout a hlasem nadiktovat zprávu. Ta se připnula do plovoucího okna k trubce a stala se součástí projektu. Projektant už to pak překreslí….
Na stejných příkladech je postaveno i oficiální video Microsoftu natočené s parnerskou společností Trimble, která poskytuje 3D CAD software Sketchup:
A to bylo vlastně všechno. Předem připravené demo nedávalo moc prostoru k improvizaci a zkoumání technologie, ale přece jen, to hlavní ukázalo. Umístění holografického modelu v mapě bylo perfektní, dokonale pevné a jisté. Stejně tak namapování projektu na zdi. Vše bylo vykreslováno tak, jako by virtuální obraz byl k realitě pevně přichycen. Působilo to přirozeně.
Zpoždění obrazu jsem nepostřehl žádné, vše je vykreslováno okamžitě a přesně. Každá reakce na pohyb je hned a věrně transformována do obrazu. Technologii nezaskočilo ani prudké otočení, úkroky mimo výchozí stanoviště nebo všelijaké naklánění hlavy. Rovněž mě překvapilo, že je zobrazení jemné, jasné a syté. Nevím, jaké rozlišení je použito, ale rušivý rastr jako u Oculus Rift se nekoná. Vykreslené objekty vypadají jako hmotné, nejsou poloprůhledné, ale v tomto směru už může HoloLens trochu pomáhat ošálený mozek.
Byl jsem překvapen, že reálný svět je skrze brýle vidět celkem normálně, žádné extra zatmavení. V místě, kde ale displej vyzařuje obraz, tam už vidět „za“ v podstatě není. Fascinující zážitek však přece jen jedna věc kazila – zorný úhel. Ten je docela slabý, a tak dokreslované virtuální prvky nevidíte v celé ploše zorného pole oka, ale jen v užší výseči. To vás nutí místo prohlížení prostoru pohybem očima pohybovat celou hlavou. A hlavně, leckdy to znamená hledání virtuálního obsahu – projíždíte postupně celý prostor pohybem hlavy a čekáte, co se v něm vlastně zobrazí.
Co lze spouštět v HoloLens a kdy budou dostupné? Dozvíte se v poslední kapitole.
