Nostalgický návrat jedné z největších herních legend se se čtvrtým dílem i inovuje. Jak uspěl nový DOOM ve své alfa verzi?
Po naprosto bombastickém Wolfensteinovi: The New Order z minulého roku se ve mně probudila touha po obnově nejklasičtějších herních pecek, ze kterých jsem se těšil již v dobách, kdy Avengers byly pouze v komixech. Nebudu lhát, i když Wolfenstein je součástí mé duše jako jizva na Harrym Potterovi, naprostou nostalgií je u mě DOOM. Dlouhé hodiny plné napětí, neřízené brutality a v té době naprosto dech beroucího grafického provedení je něco, na co se nedá zapomenout a na alfu DOOMa 4 jsem se absolutně těšil.
Můžu naplno říct, že oprávněně, poněvadž i když ve své alfě předvedl DOOM, co se obsahu týče, naprostý minimum. Brutální část mého já to ale přesto potěšilo tak moc, jako když Mario konečně zachrání princeznu Peach. Alfa bohužel podléhá solidnímu embargu, na vytípané obrázky si tedy budete muset nechat zajít chuť. A nyní k dojmům.
Zpátky ke kořenům
DOOM vám totiž nenaservíruje nic jiného než to, co dříve, ale v mnohem detailnějším a uspokojivějším kabátku. Již samotné herní menu přímo čpí nostalgickým vzezřením a s doprovodem známého soundtracku je čekání na chvíli, kdy si nový DOOM konečně vyzkoušíte těžší, než vyhlížení Ježíška na Štědrý den.
Žádné realistické prostředí, ale spousta power-upů, skryté chodbičky a láva na každém kroku
Začneme u základu, tedy herního světa. Alfa celkem pochopitelně naservírovala jen jednu mapu, která ale plně popsala atmosféru celé hry. Žádné realistické prostředí, ale spousta power-upů, skryté místnosti a láva na každém kroku. Hned po zapnutí jsem si vzpomněl na jednu z mých historicky nejhranějších her, Quake 3D Arena, a nostalgický opar mi stoupl až do mozku.
Hra se totiž svým kořenům podobá tak nádherným způsobem, že vám ukápne slzička. Herní svět je do morku kostí prošpikovaný portály, plošinkami a power-upy všeho druhu. Nechybí zde naprosto identické vylepšení zbroje či doplnění života, příjemným okořeněním je i občasné objevování Gauss kanónu, který porazí i toho nejzarytějšího nepřítele na jednu dobře mířenou ránu.
Bohužel mapa nebyla naprosto kladná. Například mi hodně vadilo, že koncept skrytých uliček nebyl využit na maximum, tak jako například v Quake 3D Arena, a nesetkáte se v nich s mimořádnými bojovými pistolemi či výhodnými vylepšeními výzbroje a power-upy. Dále například spawnování všech power-upů probíhá vždy na stejném místě.
Zbraně stvořené pro brutalitu
Nejvíce mě potěšila zásoba zbraní. V DOOMu 4 se nesetkáte s žádnými samopaly či pistolkami, ale do rukou dostanete děla, kterých by se zalekl i Chuck Norris. Nechybí mezi nimi ani naprosté klasiky jako Rocket Launcher, Plasma Rifle či Super Shotgun. U všech těchto zbraní také rovnou zapomeňte na nutnost nabíjení. Hra je moc rychlá na to, aby vás byť na vteřinku nutila svou zbraň nabít, ale můžete střílet, dokud nějaké náboje máte.
Všechny tyto kanóny tvoří dohromady sehraný orchestr smrti. Každá zbraň se využívá krapet na něco jiného a abyste byli nejlepší, musíte se zbraně naučit kombinovat a ve výsledku vás to příšerně baví. Brokovnice například použijete na těsné souboje, raketometem pak rozpoutáte totální chaos. Pokud to plně nestačí, můžete si dopomoci všelijakými power-upy, z nichž zcela nejzákeřnější mi přišla neviditelnost, díky které si mě nepřátelé skutečně nedokázali všimnout a já odstřeloval jednoho za druhým.
Nejchaotičtější vychytávkou jsou pak démonické runy. Je to zvláštní věc, která se objeví jednou za čas a po jejíž sebrání se proměníte v šíleného Revenanta
Nejchaotičtější vychytávkou jsou pak démonické runy. Je to zvláštní věc, která se objeví jednou za čas a po jejíž sebrání se proměníte v šíleného Revenanta s tryskami na zádech a raketomety na ramenou. Se správným použitím rozdrtíte nepřátelský tým v totálně brutálních vřavách a hraní za démona bude bezesporu jednou z vašich oblíbených kratochvílí.
Neuspokojivějším pocitem je pak samotná kombinace zbraní s herním stylem. S takovými děly je vám asi jasné, že pomalý postup a schovávání se nepřichází v úvahu. DOOM 4 je založený na rychlosti a dobré ráně tak, jak se na old-schoolovou hříčku patří. Skutečně téměř žádná hra se byť jen z poloviny nevyrovná nostalgické brutalitě, která v hratelnosti DOOMa 4 hraje na strunu každého, který vyrůstal v době, kdy ve večerníčku byli Mach a Šebestová.
Přesto mají zbraně své zápory. Tak, jako v případě Gears of War 2, je totiž brokovnice až moc silná a brzy k ní bude muset přilnout každý, kdo chce být v předních pozicích hodnotící tabulky. Bohužel přehnaná síla zbraní často zaručí až příliš rychlou smrt démona, což je sice pro nepřátelský tým radostí, dle mě to ale zkazí ten chaotický a vzrušující pocit blížící se zkázy.
Hra žijící v minulosti a bodující v přítomnosti
Úžasné je, že pouhá alfa hry, která ve své plnohodnotné podobě vyjde až někdy v listopadu příštího roku, fungovala naprosto bez závažných chybiček a až na problémky s načítáním a matchmakingem jsem se nesetkal s ničím, co by mi zážitek kazilo.
Celá alfa nabídla jenom šest zbraní, jednu mapu a jeden herní mód. Jistě je vám jasné, že na závěry je příliš brzy. Přesto můžu prohlásit, že DOOM 4 je hrou žijící v minulosti – to je ale její krása. Starší herní principy totiž nejsou vůbec ohrané a jsem si jist, že vývojáři z Id Software mají nakročeno velmi dobře.
