Hry, co jste minuli: What Remains of Edith Finch (recenze)

Malé vývojářské studio Giant Sparrow minulý rok všechny naprosto uchvátilo svým počinem What Remains of Edith Finch, který bodoval i na cenách BAFTA. Tam životní osudy rodinky sužované fatálními tragédiemi získaly cenu pro nejlepší hru roku 2017. Až za Edith Finch se potom umístily AAA skvosty jako Horizon: Zero Dawn, Assassin's Creed: Origins nebo The Legend of Zelda: Breath of the Wild. Na tohle vyprávění jsem se prostě nemohl netěšit a my jsme se tak rozhodli vám připomenout, co jste možná neprávem obcházeli stranou. 

Jako sirotek hledající odpovědi v opuštěném domě své rodiny se vydáte na cestu plnou fantazie, neuvěřitelných příběhů, ale hlavně smrti. Abyste odhalili příběh Edith Finchové, je totiž potřeba probrat se posledními momenty každého z obyvatel domu rodiny, kterou stíhají už po několik generací osudy tak černé, že celou rodinu donutily žít ve strachu z kletby, která nad ní visí.

Dům plný tajností

Ve strachu z další tragické smrti dítěte se před Edith rozhodla maminka ukrýt příběhy jejích příbuzných a zapečetila pokoje, ve kterých žili. Do každého na začátku můžete nahlédnout jenom kukátkem, díky kterému víte alespoň zhruba, co je za dveřmi. Vybavení jediným klíčkem, o kterém ani nevíte, k čemu vlastně patří, se vydáte na průzkum domu, před nímž by se co do tajemství mohl červenat i Pentagon.

Postupně se budete prodírat tajnými chodbičkami, skrytými pokoji, a dokonce i podzemními úkryty. Všechno povede k odhalování dalších a dalších nešťastných příběhů, díky kterým budete neustále nuceni přemýšlet, jestli jde opravdu o kletbu, nebo má tahle rodina jenom zatracenou smůlu. Nebo za tím snad stojí ještě něco jiného? Jednoznačnou odpověď rozhodně nečekejte. Po každém úlomku téhle skládačky mi v hlavě vrtala jiná z těchto možností.

Prostředí přináší pořád nové prvky a zajímavé zvraty

What Remains of Edith Finch vás hned na začátku chytí za ruku a táhne vás skoro až smykem.  Interakce s vaším okolím je mimo hlavní příběhovou linku prakticky nulová a už vůbec nepomýšlejte na nějaké objevování věcí bokem. To všechno ale paradoxně spíše prospívá.

Vedení za ručičku s radostí odpustíte

Všechno, co Edith řekne se před vámi objeví ve formě textu. Právě umístění textu vám potom poslouží jako vodítko, kam máte dál směřovat, nebo na jaký předmět se zaměřit. Nenucené, praktické a vizuálně příjemné. Chodit však jenom slepě za písmenky s klapkami na očích bych nedoporučil. Všímejte si každého detailu v domě. Stojí to za to. Ve hře najdete množství drobných detailů, které vás do očí praští mnohdy až při opakovaném hraní. Sám jsem si právě tyhle drobnůstky hodně užíval.

Silně lineární příběh vás prostě vede přímo k věci a nedává moc prostoru na jiné činnosti. Tím se udržuje plynulost dějové linky a vy si tak můžete bez větších záseků užít každý moment. Když už se ale přece jenom někde zaseknete, stačí pět minut a dokáže vám to zážitek znepříjemnit. I proto nakonec to, jak vám hra všechno servíruje v podstatě bez možnosti omylu, oceníte.

Ovládání funguje intuitivně a vyžaduje po vás vlastně jenom využití obou analogových páček. Většinou je použijete ke korigování pohybů jedné nebo druhé končetiny. Nic víc, nic míň. Žádné složitosti, žádná velká akce. Díky tomu se z Edith Finch stává ideální přechodová záležitost pro někoho, kdo ve hrách trpí právě na náročnost ovládacích prvků.

Vodítka vás nenechají ani chvíli tápat po odpovědích

Vyprávění o posledních minutách každého člena rodiny sice ukazuje jeho smrt, ale to neznamená, že by ve vás budila jenom smutek. I ty nejhorší momenty, které si dokážete představit jsou vykreslené s pozitivní energií, nebo silnou osobnosti, která z velké části Finchových doslova čišela. .

Tam, kde podobné hry často ztrácejí kvůli repetitivně stavěné hratelnosti, přichází na řadu další trumf, který vytáhli vývojáři z bezprstých rukavic Edith Finch. Každý příběh je vyprávěný úplně jiným způsobem a vyžaduje po vás naprosto odlišnou činnost. Jednou se vznášíte v oblacích, jindy plujete v oceánu, potom se zase stanete králem svého vlastního světa. Svět fantazie je zde opravdu rozmanitý. Ani dům v tomhle ohledu moc nezaostává. Každý pokoj je přizpůsobený vašim zesnulým příbuzným a křiklavě se na první pohled liší od ostatních. Spousta předmětů se v nich ale postupně opakuje a trošku kazí dojem unikátnosti každé nově objevené místnosti tajemstvím opředeného domu.  

Každý příběh má vlastní grafické zpracování i hratelnost

Edith vás od první chvíle, kdy na vás promluví chytí a jejího vyprávění se nebudete moci nabažit. Mladičký hlas vás se svými vzpomínkami povede od lesíku až na nejvyšší vrcholek prapodivného domu. A celou dobu její slova budete hltat. Nejen Edithina slova navíc doplňuje skvělý hudební podkres, díky kterému se v jednu chvíli třesete napětím nad tím, co vás v další místnosti čeká a ve druhé se kocháte rozkošnými detaily, které naopak vzbudí až domáckou atmosféru. Vývojáři si navíc uvědomili, že někdy je neúčinnějším soundtrackem ticho a ve vypjatých momentech se toho drží.

Jako kdybyste byli v domě sami

Po grafické stránce studio dosáhlo toho, čeho mohlo. Nečekejte ohromující fotorealismus. Giant Sparrow si na něj ani hrát nechtějí a místo toho sází na nápaditost a různorodost prostředí. Prakticky všechna místa jsou opravdu nádherná a nebýt malých nedostatků, kterých si všimnou opravdu jen pozorní hráči, byl by tenhle svět téměř perfektní.