Když se chcete bát: strach a napětí v počítačových hrách (1. část)

Závada není na vašem počítači, to si jen tvůrci dopomáhají k vytvoření ponuré atmosféry tmou, stíny a ještě větší tmou. Pakliže chcete uzřít světla světů nejtemnějších počítačových her, zvyšte si, prosím, úroveň jasu na svých monitorech. Dost však sarkasmu, pravdou zůstává, že hororové hry zkrátka okouzlují a jejich hraní milujeme.

Na vývojáře kladou neobvykle vysoké nároky, neboť vytvořit kvalitní „scary“ hru, na to je třeba vystříhat se střemhlavé akce, a naopak neupadnout ve zdlouhavé plížení kolem každé sovy, která podezřele zahouká. Čím více si pak tvůrci lámou hlavu také s obsahem miniher a puzzlů, tím spíše bude mít hráč o jejich logice i obtížnosti jasnější představu a nebude muset každý svůj krok konfrontovat s návodem úspěšnějšího playera. Hororové hry dopřávají hráčům pocit satisfakce za uhájení cti při soubojích s bytostmi a přeludy, na které by v reálném světě nebyli s to byť jen krátce pohledět.

dreadout.jpg

Jiný hráč hledá v hororových hrách pouze odpovídající úroveň zábavy pro dospělé, ve smyslu, že většinová produkce ratingy cílí na hráče nižších věkových vrstev. Nemalá skupina hrajících zase lační po kontroverzích, hororové hry bourají tabu a přirozenost mnoha jedinců zkrátka baží objevovat co je ještě možné i co už zachází za všechny meze abnormálna.

Svět „strašidelných“ her je ovšem prostoupen také stovkami klišé. Potemnělost či úplná temnota v lokacích a „zombies“ kam se jen podíváš, to je zkrátka kolorit hororových her. Tam, kde se nedostává nápadů, nasadíme démonický smích samotného Belzebuba, ekvalizér „Zeus voice“, pentagram obložený čerstvě zapálenými svíčkami signalizujícími stálou přítomnost zla, nebo cokoliv se svítícíma očima a nejlépe i s přiroubovanými noži na pažích.

1342471422-silenthill4.jpg

Kde nepomůže ani zmiňované, zasadíme NPC s útrpnou mimikou a staříci žvanící o bestii s pařáty velkými jako… Pokud vás však výše uvedené baví, tedy děsí, a úvodní nadšení přechází v průvodní jev až do konce hry, mají vývojáři, respektive vy, vyhráno.

Alone in the Dark série

Praotec všech survivalů a vůbec první trojrozměrná akční adventura. Kořeny série Alone in the Dark sahají až do roku 1992. Současný hráč však bude jevit největší zájem o čtvrtý díl nazvaný Alone in the Dark: The New Nightmare a také o poslední, pátý díl série pojmenovaný jednoduše Alone in the Dark, pro Xbox360 pak Alone in the Dark: Inferno. V kůži vyšetřovatele paranormálních aktivit a jevů (nikdy nestárnoucího) Edwarda Carnbyho se můžete setkat po celou ságu, je tedy jednou ze služebně nejstarších postav herního světa vůbec.

alone-in-the-dark.jpg

Tolik očekávaný čtvrtý a pátý díl přinesl krom reálně vyhlížejících lokací, opravdového strachu a několika nových nápadů také strastiplné okamžiky bezmoci způsobené nedotaženým převodem z konzolí, se kterými se PC musilo o AITD podělit. Jmenovitě jde o samotné ovládání a systém ukládání hry. Budete umírat, opakovat, umírat, opakovat.

alone-in-the-dark-xbox-360.jpg

Série Alone in the Dark posloužila coby inspirace pro natočení dvojice stejnojmenných filmů, ovšem není možné tvrdit, že by tyto snímky vznikly přímo na motivy některého z dílů hry. Alone in the Dark 4 spatřil světlo světa v roce 2001 na PlayStation 1 a PC, pátý díl vyšel v roce 2008 pro PlayStation 3, Xbox360 a PC.

Alan Wake a Alan Wake´s American Nightmare

První Alan Wake představuje v život přivedené rčení „kdo se bojí, nesmí do lesa“. Je mistrnou ukázkou prvotřídního level designu a aktivním zatažením nevábného stvůrstva do míst, kam byste nejraději s celou rodinou hned vyrazili na dovolenou. Krásná finská příroda byla jistě tvůrcům z Espoo velkou matičkou inspirace.

alan-wakes-american-nightmare.jpg

Ač jsou určité okamžiky ve hře zdobeny puncem počáteční bezvýchodnosti, má i přesto hráč pocit, že to se sympatickým hrdinou Alanem dobře dopadne. Alan Wake je počítačová hra odehrávající se ve světě skutečných lidských sídel a co víc, skutečné přírody mírného klimatického pásu – to je pro některé hráče obrovské lákadlo.

Druhý díl nazvaný Alan Wake´s American Nightmare již ctí poctivý fundament amerického hororu ze středozápadu. Upocené kostkované „flanelky“, skřípající větrné korouhve a narychlo sbitá obydlí z planěk tvoří kulisy pro nové patálie spisovatele Alana Wakea. Tato hra je lákadlem pro všechny příznivce béčkových hororů na styl texaského masakru.

alan-wake.jpg

Až poprvé zařinčí okružní pila v rukou nasteroidovaného „hillbillyho“ a objeví se další, lehce chlípná monstra, pohled do dáli zahalí okrově zbarvený písek prozrazující jen siluety kulhajících telegrafních sloupů, pak si vzpomenete na Spojené státy vykreslené filmy nejpokleslejšího žánru. První Alan Wake vyšel poprvé pro Xbox360, a to v roce 2010, o dva roky později následovala premiéra na PC. Titul Alan Wake´s American Nightmare přišel na trh PC a konzolí v roce 2012.

Sága Aliens vs Predator

Kdo ztuhne hrůzou pokaždé, když se lesem rozletí klování strakapouda, nebo komuž banánový džus vytryskne ven ze sklínky, je zde takříkajíc na správné adrese. Málokdo dnes ví, že se herní adaptace filmového Vetřelce poprvé objevila už v roce 1982, první Predátor pak zasekl nože do herního světa v roce 1987 (hráli jste za Arnieho, viz video níže).

aliens-versus-predator-2.jpg

Postavit Winstonovu a Gigerovu potvoru proti sobě byl bezesporu významný krok pro celou sérii, který byl poprvé učiněn s hrou Aliens vs. Predator z roku 1993. O rok později a pro jiný herní systém vyšla stejnojmenná hra, ovšem již ve 3D. Říkáte si, že tato odbočka do historie „kostičkových“ her, kde byste dnes horko těžko rozeznali postavu od například dveří, už husí kůži nikomu nenažene? Hm, to je relativní. Poslední uvedený počin mělo na svědomí studio Rebellion, které je zodpovědné též za nejznámější start novodobé série Aliens vs Predator podpořený herní divizí filmového a televizního gigantu Fox. To se psal rok 1999.

Od té doby až do současnosti jsme vetřelce a predátora ve společné hře mohli na PC vidět už jen třikrát (AvP 2 z roku 2001, datadisk AvP 2: Primal Hunt vydaný v roce 2002 a Aliens vs. Predator z roku 2010). Konzolisté se mohli mezi souboj zrůd a lidí vydávat častěji. Nejnovější, v roce 2013 vydaný titul Aliens: Colonial Marines vyňal postavu predátora zcela a vetřelce odsunul už jen do role protivníka, čímž hra přišla o svou velkou devizu „tří her v jedné“, kdy jste v kůži vetřelce, predátora, nebo mariňáka absolvovali jednotlivé kampaně.

Přitom nás postava predátora stále přitahuje jako magnet. Humanoidní nestvůra, jenž dokázala věrohodně spojit tupou sílu, know-how a podstatu zavilého lovce, není v počítačových hrách již tak významnou figurou, jakou by si zasloužila být. Pravdou však je, že při kampani v roli mariňáka na hráče hororové naléhání působilo nejsilněji. Na závěr je třeba prohodit, zda-li již není načase přenést vesmírného lovce zpět na matičku Zemi a nepokusit se opět o herní interpretaci prvního filmového Predátora, chcete-li, o remake hry Predator z roku 1987.

Bloodline

Akční adventura z pohledu první osoby od českého vývojářského studia Zima Software se stala v odborných kruzích naprostým propadákem. Naprostým. Ale znáte to, co odborník strhá, povzbudí některé jedince, aby pluli proti proudu a nevalně působícímu produktu dali šanci. Adventurní mechanismy skřípou, akce i loading se občas i zaseknou a celou hrou vás provází nápadná neotesanost koncepce i zpracování.

bloodline-ceska-akcni-adventura (1).jpg

Dlužno dodat, že to má něco do sebe, počáteční Zemanovské výtvory nechávají pozdravovat. Jeden nikdy nemá jistotu, jakou situaci mu nehotový program s nezvládnutým testováním předhodí. Toto je realita, realita hry, u které se nejednou museli polekat i samotní autoři Bloodline, přivyknutí jakémusi samospádu své herní série Polda.

Zkrátka syrovost ne nepodobná nízkorozpočtových americkým hororům z 80. a 90. let, kde míra propracovanosti byla přímo úměrná míře nepochopení a divák nebyl dalek strachu z uzření dosud neviděného výjevu kopajícího přímo všechna tabu do hlavy. Jakoby zapovězené dílo tuzemských vývojářů hodlá i dnes pozřít a vyplivnout každého, kdo se přiblíží k počítači.

bloodline-ceska-akcni-adventura (2).jpg bloodline-ceska-akcni-adventura (3).jpg bloodline-ceska-akcni-adventura.jpg

V současné době, kdy je Bloodline k dispozici za budgetovou cenu či jako freeware, již nikdo nebude hořekovat nad špatnou investicí, lepší bude si hru zahrát, nebo alespoň vyzkoušet – na moderních PC konfiguracích by již konečně mohla „běžet“ s relativně slušným frameratem. Je totiž možné, že si vás Bloodline se svým krví podmalovaným soundtrackem a ponurou atmosférou plnou slz a špíny nakonec získá. Hra pro PC vyšla těsně před Vánoci roku 2004 v plně české lokalizaci.

Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth

Kdo zná dílo H. P. Lowecrafta a pravidelně navštěvuje herní web Doupě.cz, bude zcela jistě znát i počítačovou hru Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth. Kdo jej nezná, najde si při jejím hraní k tomuto autorovi cestu. Hra viděná z pohledu první osoby vás přivede do ulic plných tajemna a nechutnosti v ponurém městě Innmouth.

call-of-cthulhu-dark-corners-of-the-earth-pc.jpg

Tam se vydáte v kůži soukromého detektiva Jacka Walterse, jemuž rozumové vnímání reality činí čas od času náhlé duševní obtíže. A zatímco náš Tatíček Masaryk v 20. letech minulého století, kam je děj hry zasazen, parafoval mezinárodní úmluvy, Jack Walters se s Coltem 1911 ubírá Innmouthem a rozplétá všechny nitky okolo tajuplného kultu Cthulhu.

A ukrývá se před zraky slizkých monster, která jsou okultisty zaslepeně uctívána. Atmosféru temna a nejistoty podporuje také absence HUD ukazatelů, mnohokrát se přistihnete při myšlenkách na reálnost základů vyprávěného příběhu. Pokud budete zmerčeni, lze si polévku z rybích mužů připravit hned na několik způsobů, a´la páčidlo počínaje, a´la samopal Thompson vzor 1921 konče.

Hra samotná vězela ve vývoji již od roku 1999, což se koncově podepsalo na jejím poněkud omšelém grafickém kabátku, to ale koneckonců není u hororových her přespříliš na škodu věci. Hra Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth vyšla v říjnu roku 2005 pro Xbox a začátkem roku 2006 na PC.

Clive Barker´s Jericho

Počítačová hra Clive Barker´s Jericho balancuje mezi rovinou hororu a maškarního plesu na oslavu všech nejméně uvěřitelných postaviček a krajin herního průmyslu. Nejedná se o FPS s rozvážným postupem a luštěním mystérií, Jericho je rubanice, řežba, v některých pasážích připomínající polskou zběsilost jménem Painkiller.

clive-barkers-jericho.jpg

Ale Barkerův příběh je poměrně zajímavý (rozuměj temný) a nepřátelské houfy si v nechutnosti provedení zadají jen s máločím. Všudypřítomná muka a mrzačení lidských obětí dokáže místy přebít i jakousi strojenost, kterou hře propůjčují prvky na pomezí paranormálna a fantasy, přiklánějící se spíše k druhému uvedenému. V hororových hrách jsme zvyklí na pouť hrdiny vlka samotáře, Clive Barker´s Jericho je však týmová střílečka, přeskakovat můžete do každého ze šestice členů „protiduchařského“ a těžce vyzbrojeného kádru Jericho.

Pokud tolerujete konzolovou mělkost podání některých her, jež je blízka i této hře, čeká vás intenzivní akce, dekadentní dekorace a odporní nepřátelé. A za osm hodin máte dohráno. Hra Clive Barker´s Jericho se na PC i konzole PlayStation 3 a Xbox360 dostala v roce 2007.

Clive Barker´s Undying

FPS Clive Barker´s Undying je po právu považována za jeden z nejlepších herních titulů všech dob. Celý scénář hry pochází přímo z pera Clivea Barkera (The Hellbound Heart, Knihy krve, filmová série Hellraiser), muže, jenž svůj život hororu zasvětil. Co do propracovanosti a košatosti technických a příběhových fines hledá Undying konkurenci horko těžko i mezi dnešní produkcí.

clive-barkers-undying.jpg

Co také čekat od hry, která svého času získávala téměř absolutní hodnocení jako na běžícím páse? Zde se již o hře více nedozvíte, svým dětem byste pár dní před Vánoci také nevyzradili, kde jsou ukryty jejich ještě nezabalené dárky. Vyzkoušejte, nebudete litovat! Hra Clive Barker´s Undying vyšla na PC v roce 2001.

Cold Fear

„Fear“, neboť procházíte temnými chodbami a kajutami obrovské lodě, z pohledu přes rameno kosíte zmutované bytosti a celá atmosféra je podbarvena temnými hudebními tóny. „Cold“ proto, protože na hlavního hrdinu stříká ledová voda Beringova moře. Onou prokřehlou ústřední postavou survival horroru z nevšedního prostředí je Tom Hansen, příslušník americké pobřežní stráže. Jelikož je Cold Fear zasazen pouze do dvou herních prostředí, lodě a ropné plošiny, „pouští“ do vás hned od začátku výboj vysokého napětí.

cold-fear.jpg

Z hladiny hledíte moři vstříc, tu a tam zčernalé nebe pročísne mohutný blesk, vzdouvající se vlny si s mořským kolosem pohrávají jako žralok s vezírkem. Ani v podpalubí nevládne právě romantika. Skřípění a sten ocelového trupu lodě, a navíc – ty věci tam dole…

Pokud vám jde čistě o strach, Cold Fear vás nasytí, kdo si chce užít také svižnou a bezproblémovou akci, měl by vzít v potaz, že PC verze je předělávkou konzolové hry, a jak tomu bylo v té době, ne právě dokonale odladěnou. A tak je nutno počítat s místy topornou kamerou a krkolomnějším ovládáním. Hra Cold Fear vyšla pro PlayStation 2, Xbox a PC v roce 2005.

Condemned a Condemned 2

Nebojme se toho slova, Condemned je zkrátka, ehm, zkrátka prasárna. Nikoliv však samoúčelná, ale vyzrálá a promyšlená prasárna. Pilotní film řady Saw by mohl závidět. Bestiální rubanice, krvavé mordování, peklo kostí ohnívajících i architektonický sloh masa. Condemned si na nic nehraje a stejně tak i hlavní hrdina této hry, detektiv Ethan Thomas, který není žádným urostlým „Rambem“.

condemned-criminal-origins.jpg

Ale je chytrý, má k dispozici vyšetřovatelskou elektroniku a zdatně improvizuje. Když je třeba, vyrve z příčky vodovodní trubku a umlátí s ní nabíhajícího násilníka k smrti. Akce v Condemned je z valné části vystavena na kontaktních soubojích, až vám v palné zbrani například dojdou náboje (efektní animace kontroly podavače zásobníku), popadnete ji jako kyj a znovu bijete odporné pohůnky zlořádu.

Hra, jíž nepředcházela ani zdaleka taková prezentace jako spektakulární střílečce F.E.A.R., se kterou Condemned sdílí stejný engine, překvapuje po celý průběh hry a napětí u monitoru neustále sílí. A spolu s ním také strach. Velké finále hry u staré moštárny netřeba komentovat, takové pasáže se nehrají, ale prožívají.

condemned-2-bloodshot.jpg

Jak přilákat hráče na novou generaci konzolí? Dodávkou těch nejlepších her s nepromlčitelnou exkluzivitou. To ví každý. Proto si Condemned 2: Bloodshot ani dnes na PC nezahrajete. Jaká to škoda. Vypilovaný druhý díl přinášející do děje hororu s investigativními prvky ještě více strachu a šokujících situací se zaplaťpánbůh nepokusil o zahrabání ostatků prvního Condemned hluboko pod zem a koncentrací na „něco“ revolučního. Dobré se zlepšilo, lepšího ještě přibylo. Strach zůstal, skvělý příběh pokračoval, realističnost rovněž.

Nadto ve hře prožijete takové momenty, které by si nevyfantazíroval ani ten nejkreativnější z hráčů, nevýslovně mrazivá je například naháněčka a infarktový rozstřel s medvědem grizzly. Hra Condemned: Criminal Origins vyšla v roce 2005 pro Xbox360, v roce 2006 pro PC, dvojka Bloodshot byla v roce 2008 vydána pouze pro PlayStation 3 a Xbox360.

Série Dead Space

Pokud se smíchá dohromady prostředí filmu Horizont událostí a zrůdná monstra snímku Věc, budete se bát? Měli byste, budete, protože to nejodpornější z obou těchto filmů bylo koncentrováno do počítačové hry s názvem Dead Space. První díl byl tak hrůzyplný, že jej spousta hráčů vzdala a nedohrála…což je ve smyslu tohoto výběru vlastně obrovská pocta.

dead-space.jpg

Zkrátka už nebylo možné jít dál, ne kvůli obavám z „lekacích“ scén, které vám pitvořící se nekromorfové tu a tam uštědřili, ale zkrátka také z běžné konfrontace tváří v tvář, když se „to“ k vám rozeběhlo. Až ranní rozbřesk přinesl trochu více odvahy pro opětovné ponoření do hry. Od života živoucího detašované a místy klaustrofobické potemnělé prostory těžařské vesmírné lodi podtrhovaly bezmoc, kterou nezlehčovaly ani občasné miniexpedice vně pláště kosmického plavidla.

Stručně řečeno přinesl druhý díl ještě více brutality, naturalismu i pohledu na lidskou tvář hlavního hrdiny Isaaca Clarka. Trojka zasazená na povrch zasněžené planety Tau Volantis podlehla marketingovým tendencím a dynamický survival přetavila v akční řež s dobrým ozvučením a soundtrackem. Všechny tři díly série vyšly pro Playstation 3, Xbox360 a PC, první díl v roce 2008, druhý v roce 2011 a třetí v roce 2013. Vývoj plánované čtyřky byl kvůli nízkým prodejům třetího dílu Dead Space pozastaven.

Doom 3 + datadisk Resurrection of Evil

Doom 3 není o plíživém strachu jako takovém, Doom 3 je o úlecích. A přesto, že se některé z nich naučíte kvůli průhlednému skriptování preventivně odhadovat, vždy se na mapě najde alespoň jedna stvůra, která vás mlčky pohladí po zátylku. Autoři zatím posledního Doomu se při četných rozhovorech nikdy netajili tím, že se hráč musí při jeho hraní doslova podělat strachy.

doom-3.jpg

Toto tvrzení v době vydání akcelerovalo úchvatné grafické zpracování, kde nižší detailnost textur kompenzovaly nejmodernější normálové + bump mapy a zejména světelné a částicové efekty, díky kterým byl příchod každé nové příšery zdravý úsudek paralyzujícím okamžikem. Jako další berlička posloužila snaze autorů o hororovou imerzi jednoduchá volba: buď svítilna, nebo zbraň. Ve 22. století i v současnosti zkrátka hloupost, jako by se na vesmírné základně nenašla zbraň s integrovaným zdrojem světla či alespoň čtvrtmetr lepicí pásky.

Doom 3 je přese vše uvedené zatraceně dobrá hororová FPS a byla by dodnes vyzdvihována jako pomyslný Olymp žánru, kdyby se pár měsíců po jejím vydání neobjevil Half-Life 2 a neudal „akčňárnám“ směr poněkud sofistikovanějšího vývoje. Doom 3 vyšel v létě roku 2004 pro PC a Xbox, datadisk Doom 3: Resurrection of Evil o necelý rok později. V roce 2012 doputovala na trh také remasterovaná kompilace Doom 3: BFG Edition, spustitelná na PlayStation 3, Xbox360 a PC.



Když se (ne)jedna úroveň dobrodružné hry zvrtne v úroveň hororu…

Half-Life 2: We don´t go to Ravenholm...

Hned jak hudební doprovod vypustí první smyčku a grafická karta vymaluje úvodní scenérii, bude vám jasné, že tohle je opravdu trochu jiný Half-Life. Vybydlené městěčko Ravenholm ego-shooteru Half-Life 2 představuje dechberoucí vsuvku mezi vleklou a místy poměrně otravnou etapou na vznášedle a o špetku zábavnějším „dranděním“ v písečné bugině, která nám leží v žaludku doteď.

half-life-2-ravenholm.jpg

Return to Castle Wolfenstein: Catacombs

O „nějakých“ kryptách sice povstalec Kessler mluvil, ale kdo mohl čekat tak náhlou přeměnu FPS z druhé světové války v ryzí survival? Není čas na otázky, odtamtud se hráč musí ven tvrdě prostřílet. To ještě byly časy, kdy se proti magii a starodávným silám bojovalo olovem…

return-to-castle-wolfenstein-the-crypt.jpg

Risen: The legend of the Gyrger

Společně s lovcem Henrikem (nebo na vlastní pěst) se vydáte na krusádu proti bájné bestii, kterou však krom lovce samotného ještě nikdo nespatřil. Toto stvoření, posílající hordy gnómů na loupeživá tažení do lidských měst a osad, je nazýváno Gyrger. Po přechodu lanového mostu mapu pozvolna pohltí šedavý filtr, kbelík hudby nabere další litry temnoty a v dungeonu, na samotném konci poloostrova, čeká sám Gyrger…

risen-gyrger-island.jpg

Thief 3 Deadly Shadows: Shalebridge cradle

Ne, série Thief opravdu není složena z her pro ořezávátka, od hráče vyžaduje notnou dávku trpělivosti, hbitosti a bleskových reakcí. Ale děsivý sirotčinec, který na nás autoři vypustili v průběhu již tak poměrně zachmuřeného třetího dílu s přídomkem Deadly Shadows, předčil všechna očekávání v jakkoliv neočekávaných okamžicích hry.

thief-3-deadly-shadows.jpg

Vampire: The Masquerade – Bloodlines

- Calling Dr. Grout
- The Ghost Haunts at Midnight
- Necromantic
- Going the Way of Kings

Vampírské RPG, kde se relativně bezpečné ulice klikatí mezi sídly ďáblů města a stvůr dávnověku. Hrůzu budí načesaný muž v obleku stejně jako do šupin oděný netvor. Každá z vybraných misí je svým způsobem originálním hororovým počinem, aniž by docházelo k dublování a vykrádání mezi sebou navzájem. Tak tedy rámcově.

vampire bloodlines-the-masquerade-calling-dr-grout.jpg vampire bloodlines-the-masquerade-ocean-house-hotel.jpg

Zatímco první quest reprezentuje poctivou duchařinu s podtextem filmu Osvícení, druhý umožní bizarní až úchylnou návštěvu secesního sídla naplněného potácejícími se ghúly. Mise Necromantic zrcadlí úroveň našeho zdravotnictví za nějakých patnáct let, v úkolu Going the Way of Kings budete na stopě odpornému původci ještě odpornějšího snuff filmu. Oslava hnusu ve hře o vampírech, kteří usilují o lidskost…

Wolfenstein: The hospital

V této poněkud nevyvážené hře bez možnosti rychle uložit hru, kde tlachání někdy nudí a přestřelky občas vysilují, působí mise „Das Krankhaus“ dočista jako pokropení živou vodou. Nebo spíše mrtvou? Tak či onak, hra na kočku a myš s kamuflovaným zabijákem z SS, kde není zřejmé, kdo je kočka a kdo myš, vás přibije k monitorům. Bezskrupulózního „söldata“ s dokonalými mimikry, který Ženevské konvence cupuje na hadry, přeci nemůžete nechat běhat po světě.

wolfenstein-das-krankhaus.jpg

Jaké lekačky utkvěly v paměti vám? Podělte se v diskuzi!

Diskuze (39) Další článek: Retro koutek: I Have No Mouth And I Must Scream

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,