Jak kdysi prohlásil Roger Ward, alias Fifi v dnes už kultovním snímku z konce 70. let: „They say people don't believe in heroes anymore. Well damn them! You and me, Max, we're gonna give them back their heroes!“ Takže „Damn it all!“ Max je zpátky a s ním přišel zákon!
Myslíme dopředu
Je to tak, na starou, ale hlavně novou generaci konzolí se nezadržitelně blíží další sandboxová řežba. A že to nebude mít v porovnání s konkurenčními tituly ani trochu snadné, na to vemte jed. Švédští vývojáři z Avalanche studios se toho nicméně nebojí a po úspěchu jejich Just Cause 2 se pokouší dále rozvinout svou představu otevřeného světa a herní svobody. Nyní navíc posíleni možností expandovat na PS4 a Xbox One.
Zkrátka a dobře, náš hrdina vězí někde uprostřed pouště, šlohli mu káru i jeho důstojnost
Jak naznačil hlavní designér Andreas Gschwari, nemá studio nejmenší problém s implementací různých vychytávek, které next-gen nabízí, ba dokonce se rozplývá nad tím, jakou mají kluci z Avalanche radost z každého nového softwarového nástroje. Ty nyní umožňují například zobrazit mnohem více objektů v jeden okamžik, takže i konzolisté si budou moci vychutnat impozantní pohled na rozlehlou poušť s výhledem na kilometry daleko. Pro konzole tedy „dream comes true“.
Odplata na pořádném pískovišti
O tom, jak vypadá Max pod kapotou by se dalo mluvit jistě celé hodiny, ale v zásadě se jedná o technické prvky, kterými se chlubí v podstatě každá připravovaná next-gen pecka. Tak se pojďme raději podívat, proč je vlastně Max šílený a jak se to celé hraje. Zkrátka a dobře, náš hrdina vězí někde uprostřed pouště, šlohli mu káru i jeho důstojnost. To už je celkem pádný důvod, proč se pořádně nakrknout, jít těm hejskům spravit fasádu a získat zpět svůj drahocenný Pursuit Special, nemyslíte?
To by na úvod stačilo. Nechceme vás připravit o překvápko (o moc víc toho beztak prozrazeno nebylo). Jakmile se konečně prokoušete povinným úvodem do děje a poprvé využijete analogové páčky vašeho gamepadu, uhodí vás do očí především skutečně otevřený svět s nostalgickou příchutí původního filmu.
Oproti konkurenčním titulům má Mad Max co do rozlehlosti velikou výhodu. Ne, že by byla krajina přímo chudá, to rozhodně ne, ale pohled na horizont většinou v podstatě nic nekryje, což jednoznačně přispívá k onomu pocitu epičnosti zdejší krajiny. Ačkoliv si netroufám tvrdit, že je mapa Far Cry 3 menší, ve výsledku to tak skutečně vypadá. Džungle vs Písečná pustina.
Ve velmi pěkně vymodelovaném terénu často vězí zaseknutý kus nějakého železa, zbytky budov, narazit však můžete i na ponorku
Abych ale zcela vyvrátil představu nudné pouštní lokace, řekněme si něco o krásách a půvabech zdevastované Austrálie. Ve velmi pěkně vymodelovaném terénu často vězí zaseknutý kus nějakého železa, zbytky budov, narazit však můžete i na ponorku a hlavně všudypřítomné vraky nejrůznějších vozidel. Obydlené části nejsou nijak velkolepé nebo monumentální, ale přesně korespondují se svým okolím a dotvářejí celkově příjemný vjem rozmanitosti. Ani při toulání mezi dunami ale nebude o zábavu nouze.
Kontrola zrcátek nutností
Klestíte si takhle cestu obřím nánosem písku ve svém bestiálně vyhlížejícím vehiklu Magnum Opus, když tu se bez varování odkudsi vynoří parta zběsilých truckerů, kteří s vámi neprodleně zahájí bitvu. Byli jste lapeni do promyšlené pasti banditů a je jen na vás, jak se z té šlamastiky vylízat. Číhající vozidla bývají často skryta pod povrchem v improvizovaných garážích, trpělivě čekajíc na svou případnou oběť.
Když se vám podaří sestřelit dotírajícího banditu, odmění vás hra pohledem na vybuchující rotující vůz
Zdatně jim může sekundovat i palebná podpora, nezřídka z ostřelovací pušky a důmyslně skryté palebné pozice. Když se vám podaří sestřelit dotírajícího banditu za pomoci zpomaleného času a parťáka na místě řidiče, odmění vás hra pohledem na vybuchující rotující vůz, ve spršce střepů a jisker, to vše za zvuku mačkaného plechu. Příjemný to pocit.
Dobývání navijákem
Navzdory těmto povedeným minihrám se ke slovu přihlásí samozřejmě i hutnější příběhové a vedlejší mise, které jsou rozmístěné, po vzoru Just Cause, po celé mapě. Jako příklad prvně zmíněného poslouží Maxův úkol, kdy se on a mechanik Chumbucket (neplést s restaurací Houby Boba) musejí infiltrovat na nepřátelské území a porychtovat tam motor jednoho mazlíka. Infiltraci se lze nicméně vyhnout a do po zuby ozbrojeného tábora můžete inspirováni Šíleným Maxem vjet jako raketa na LSD a porvat se s nimi hezky na férovku.
Když jste šikovní, vypukne ta pravá atmosféra hodná původního filmu
Dostat se za hradby, kterými je celý komplex obehnán, ale není nic snadného, zvlášť když z jejich vrcholů a strážných věží odevšad létají kusy smrtícího olova. Zde Maxovi vytrhne trn z paty jedno ze zajímavých udělátek, jež je součástí jeho vozu. Stačí vystřelit jakousi harpunu, ta se zasekne do opevnění, zařadit zpátečku a poslat celou zeď i se střelci k zemi.
Cesta je volná a Max může po svých nakráčet do útrob tábora a popasovat se se svým úkolem (Chumbucketa lze zatím poslat nazpět, ať dá mezitím Magnuma Opuse zase do parády). Když jste šikovní, vypukne ta pravá atmosféra hodná původního filmu. Tichá likvidace za pomoci brutálních chvatů, umisťování ničivých náloží za záda nic netušících tupců a v neposlední řadě likvidace proslulou upilovanou brokovnicí z bezprostřední blízkosti. Po krvavé lázni a splnění zadaného úkolu už může Max s klidem vyrazit do jedné z bezpečných zón.
Tyto zóny mají své vůdce a hlavně své specializace v oboru vylepšování aut. Chcete-li například pořádně děsivou mříž na přední nárazník, vydejte se do Jeet, tam na to mají borce, který jí z trochy vámi ukořistěného šrotu rád uvaří. Maxova kára se dá tímto způsobem modifikovat až do šílených rozměrů, díky různým barvám, polepům, gumám, dusíkovým lahvím a spoustě dalších ztřeštěností. Fantazii se meze nekladou.
Ačkoliv má hra s Just Cause mnoho společného, něco, co k tomuto titulu neodmyslitelně patří v Šíleném Maxovi budete hledat marně
Podíváme-li se na celou hru s odstupem, musíme uznat, že ačkoliv má s Just Cause mnoho společného, něco, co k tomuto titulu neodmyslitelně patří v Šíleném Maxovi budete hledat marně. Vše se totiž odehrává prakticky pouze na povrchu, takže výš jak 10 stop nad zem se tentokrát nepodíváme. Max však staví na trochu jiných herních mechanismech, a tak by neměla tato absence vertikálna být nějakou citelnou ztrátou pro hru jako takovou.
Gschwari rozhodnutí studia obhajuje slovy: „…přišli jsme s novým herním mechanismem v podobě vylepšování vozidla, což dává hráči stejnou svobodu, v trochu jiném smyslu slova…“ Zda toto rozhodnutí přijmou hráči s povděkem se teprve ukáže. Musíte ale uznat, že má-li to být skutečně Šílený Max – George Miller 1979, pak žádné létání.
Navzdory spoustě zveřejněných informací i hratelné ukázce lze zatím stále spíše spekulovat o úspěchu či neúspěchu dalšího počinu z dílny Avalanche. Potenciál tu ale je a my se na příští rok, kdy Max zamíří na trh, už nyní těšíme. A jak jste na tom vy?
