Během dvoudenního trápení své herní kůstky jsem zjistil, že Metro Last Light je skvělá hra plná napětí a taktiky s výbornou grafikou a hratelností, k níž se doprovodný komentář v ruštině hodí víc než slavík ke Gottovi, ale která bohužel nedokáže hráče bavit až do konce. Ke konci hra postupně ztrácí elán a autoři opět ukázali, že koncovka jim nejde a takříkajíc vaří z vody, neboť nechají chudáka hráče bloudit nesmyslnými psychotropními bludišti, kde na konci čeká naskriptovaná, mateřským pudem vyhecovaná medvědice, která má sakra tuhej kořínek. A když už to vypadá na vítězství, tak nemilosrdně zapípají hodinky měřící čas pro výměnu filtru v plynové masce, přičemž ke vší smůle autoři nějak zapomněli do této části mise nějaké ty filtry ukrýt. Takže pokud Vás nezabije medvědice, tak stejně zhynete na otravu zamořeným vzduchem. Po X-tém marném pokusu jsem to vzdal a hru kompletně odinstaloval. Jak celý příběh skončí se dozvím od Ježíška, který mi totiž přinese knížku podle které byly obě METRA vydány. Glukhovského světový apokalyptycký bestseller, odehrávající se v tunelech nejtunelovatějších, totiž v moskevském metru a ve kterém hlavní hrdina trapně nezhyne bude doufám lepší.