Před dávnými času, ve městě daleko od Prahy, byl oznámen vývoj nové české real-time strategie, která by měla konečně udělat díru do světa. Tato hra byla pojmenována Original War a vznikala pod křídly Altar Interactive. A teď už je konečně tady. Po intenzivním hraní již víme, že minimálně skulinku by Original War do světa udělat mohla.
Žánr: real-time strategie
Minimum: Pentium 266, 64 MB RAM, 600 MB HDD
3D: ne
Multiplayer: ano
Výrobce: Altar Interactive
Distributor: Virgin Interactive
Před dávnými času, ve městě daleko od Prahy, byl oznámen vývoj nové české real-time strategie, která by měla konečně udělat díru do světa. Tato hra byla pojmenována Original War a vznikala pod křídly Altar Interactive. A teď už je konečně tady. Po intenzivním hraní již víme, že minimálně skulinku by Original War do světa udělat mohla.
Předně je nutné poznamenat, že si v Altaru na sebe naložili pěkné břemeno – prorazit na poli real-time strategií je v současné konkurenci opravdu velmi náročné. V konkurenci s Westwoody musíte mít perfektní úplně všechno, a to je v našich levných podmínkách opravdu náročné. Altar se však opřel o to, co ho vyneslo na post prominentního českého nakladatelství v oblasti fantasy her na hrdiny – opřel se o své znalosti RPG a pravidel správně vypadajícího příběhu z oblasti sci-fi a fantasy (pro ty co neví o čem mluvím – největším počinem Altaru bylo vydání Dračího Doupěte – i když Altar a Altar Interactive jsou v podstatě oddělené společnosti). A bitva mohla začít.
 |  |
Ve 20. století nalezli Američané podivný artefakt. Protože si nebyli jisti, co to je, převezli ho do Oblasti 51, kde ho zkoumali. Ukázalo se, že předmět, který pojmenovali EON, je vlastně stroj času. Bohužel zdroj energie, který ho poháněl, byl vyčerpán během zkoušek, takže se už nedal použít. Pak se ale objevil Siberit. Látka, která je vlastně katalyzátorem nukleární fůze (opak štěpení – ze dvou atomů vodíku vzniká helium a spousta energie). Díky této látce bylo najednou všude dost čisté energie (jedna molekula vody obsahuje dva atomy vodíku). Mělo to však jeden háček. Siberit se nachází pouze na jednom místě na této planetě... Ano, správně – na Sibiři. Takže byli Američani zase namydlení. Pak je ale napadl spásný nápad. Před dvěmi milióny let byla Sibiř a Aljaška součásti jednoho kontinentu. Tak proč se nevrátit časem, nevytěžit všechen Siberit a nepřenést ho na Aljašku? Jedním z vojáků poslaných do minulosti je pak i hlavní hrdina, jehož prostřednictvím je vám příběh sdělován – John MacMillan. Ale ouha, Američani cestují dva milióny let do minulosti, ale oni už tam na ně Rusové čekají! Jak je to možné? Jednoduše – čas je totiž pěkná potvora. I Rusové mají totiž vlastní verzi události:
Ve 20. Století nalezli Rusové na Sibiři podivný artefakt. Protože si nebyli jistí, co to je, začali ho zkoumat. Ukázalo se, že předmět, který pojmenovali TAWAR je vlastně stroj času. Bohužel zdroj energie, který ho poháněl, byl vyčerpán během zkoušek, takže se už nedal použít. Pak se ale objevil Alaskit. Ano, už asi tušíte, kde je pointa tohoto cut-and-paste příběhu – Alaskit se nalézal pouze na Aljašce. Rusové ale také zjistili, že se Alaskit původně nacházel na Sibiři a byl odtam odvezen na Aljašku. A tak si tihle největší hráči šachů dali dva a dva dohromady a přišli na to. I Američané mají stroj času a používají ho! JE ČAS POZVEDNOUT ZBRAŇ A BRÁNIT SOCIALISTICKOU VLAST!!! (Díky hrátkám s časem nebyla žádná světová válka, žádný Hitler, žádný Gorbačov, ani Pěrestrojka.) No a jedním ze soudruhů bojujících za svou vlast je i Jurij I. `Burlak` Gorkij. Tak jsem vám vysvětlil časo-hrátkový příběh hry a mohu se pustit do jejího vychvalování. Mrkneme se ale nejdřív trochu nazpět.
 |  |
Původní návrh hry byl velkolepý – tři strany v konfliktu, kde se bojuje se vším od mamutů až po těžké tanky. Američané, Rusové a Arabové v boji o čas. Časem se ukázalo, že by to bylo pravděpodobně neúnosné, takže byla odstraněna možnost hrát za Araby, nicméně již hotová arabská grafika a zbraně rozhodně nezmizela. Pouze se přetransformovala do role třetí strany, se kterou nelze samostatně hrát. To dává hře další rozměr, který přispívá k ještě větší rozmanitosti.
Je to totiž rozmanitost, která dělá tuto hru tak dobrou. Ne video sekvence, ne hromadné bitvy a stovky umírajících vojáků v jedněch a těch samých misích, kdy dostáváte pouze lepší a lepší zbraně. Většinou totiž nenastane situace, kdy by mise skončila se stejnými úkoly, které jste dostali na začátku. Autoři nešetřili dějovými zvraty a náhlými změny stavů na frontě. Nemůžete si prostě být jistí, že vás nechají v klidu dostavět základnu a těžit a těžit.
Když jsem zmínil ony video sekvence – nic takového ve hře není. Ale nebojte se, rozhodně tam neschází. Děj hry se totiž posouvá přímo ve hře samotné – hra plynule přechází z vámi ovládaného prostředí do prostředí, kde je vám sdělován další příběh. Jednou za několik misí sice přijde na řadu jakýsi deník – který si kreslí John MacMillan. V případě Jurije Gorkého pak televize s komunistickou propagandou, kterou sleduje.
Příběh samotný je pak dostatečně zajímavý na to, aby vám ony video sekvence nescházely. Ostatně v mnohaminutových rozhovorech se toho dovíte podstatně víc, než během několika desítek vteřin videa. Navíc skutečnost, že je to vše česky, je pouze k dobru – neboť tam plně vyniknou šťavnaté výrazy, u kterých se dabéři vyřádili.
A jsme u toho, celá hra je kompletně namluvená brněnskými dabéry, které můžete dnes a denně slyšet v televizi. Ovšem teď poprvé je uslyšíte nadávat a mluvit sprostě, tak jak nadávají a mluví sprostě ve studiu pouze mimo záznam (věřte mi – vlastní zkušenost). Takže se pak nedivte, až se budou Major Rabb (L. Cigánek – JAG) spolu s Holodoktorem (P. Přichystal – Star Trek: Voyager) bavit o tom, jak se kradou Rusům noviny, aby si neměli čím utřít pr... zadek. A hlavní hrdina (D. Dítě) k tomu bude lakonicky poznamenávat, že teď opravdu udeřili na citlivém místě... Je neoddiskutovatelné, že výběr hlasu pro hlavní hrdiny za Američany (John MacMillan) opravdu sedl – Daniel Dítě je jeden z nejlepších dabérů v této republice a s hlasem to opravdu umí. V případě Rusů to možná nebyl výběr toho nejlepšího, ale celkem mi k postavě sedne (Jan Kolařík).
 |  |
Po zvukové stránce se této hře nedá nic vytknout, s hudební je už to horší. Ne, že by byla špatná hudba, ale spíš bych to označil jako „žádná“ hudba. V podstatě ve hře zní za každou stranu jedna výraznější hudební theme, jinak je to takové nevýrazné nic, které však příliš nevadí. Ovšem do soundtracků od Westwoodů nebo třeba Blizzardů to má daleko.
Kde však hra opět exceluje, je grafika. Nejedná se totiž o žádnou 3D-super-mega-giga grafiku (kterou nesnáším), ale o poctivou Z-buffer grafiku, která nemá chybu. (Z-buffer je technika počítání vzdálenosti (hloubky) objektů v prostoru – je výpočetně náročná a nesmírně kvalitní.) Prostě se vám nestane, že byste viděli něco, co je za stromem. Samotné kresby a animace pak jsou na velmi solidní úrovni, jednotky na místě popocházejí (sice nevyvádí žádné blbiny, jak je zvykem třeba u C&C – to je vyrovnáváno ústními stížnostmi). V pohybu jsou celkem věrohodné. Přesto se však nemohu zbavit dojmu, že samotný výhled zabírá poměrně malou část obrazovky – jako kdyby byla hra dělána na vyšším rozlišení, u kterého si to člověk tolik neuvědomuje, ale pak byli autoři donuceni snížit požadavky.
 |  |
Tím se dostáváme k požadavkům hry. Na mém Celeronu 466 se 128MB paměti je hra v pasážích, kdy je víc jednotek na poli, poněkud trhaná a navíc obvykle Windows v průběhu hry odswapují zhruba 200MB – což je podle mého asi největší slabina hry (128MB paměti není až tak málo). Druhou věcí je pak skutečnost, že nejmenší instalace zabere 600MB, nicméně to se v dnešní době, kdy Diablo může zabrat až 1,5GB, není až tak hrozné.
A tak se dostávám k tomu čemu jsem se úmyslně vyhýbal celou dobu. A to je pocitu z hraní této hry – hratelnosti, chcete-li. Od tohoto okamžiku už totiž budu mluvit s jedinou výjimkou jenom v superlativech. Zapomeňte na nejtěžší obtížnosti všech Command and Conquerů, zapomeňte na to, že byste tuhle hru dohráli za den či dva. Zapomeňte na hromadné a neustálé útoky. Zapomeňte na všechno, co jste znali. V této hře je všechno jinak.
Jednotky (minimálně však hlavní hrdina) mají své zkušenosti (sbírají je na 4 různé povolání) a přechází s vámi do dalších misí. Čím víc jich přežije, tím lepší budete mít šance v další misi – protože většinu vozidel a systémů musí řídit lidé a těch je omezený počet. Na konci každé mise dostanete prémiové zkušenosti, které se odvíjejí od toho, kolik cílů jste splnili a zda jste NAHRÁVALI (!!!) hru. Poslední jmenované je poměrně klíčové, neboť již od druhé obtížnosti je velmi problematické přežít bez ukládání a nahrávání misí – pokud se vám to podaří, budete adekvátně odměněni na zkušenostech, které můžete přerozdělit. A na zkušenostech opravdu záleží, uvedu příklad: Hlavní hrdina je voják úrovně 10. Jdou proti němu tři vojáci úrovně 5. Hrdina zalehne a bez problémů je pobije. A to nezmiňuji možnost, že by byl povoláním ostřelovač... to by jich pak klidně mohlo být i deset.
 |  |
Ve hře máte tři druhy surovin – zásoby, ropu a Siberit/Alaskit. Pouze poslední dvě můžete těžit, zásoby dostáváte z budoucnosti a mohou se objevovat po celé mapě. To dává hře zcela nový rozměr, neboť přenášet je mohou pouze dělníci nebo nákladní vozidla – ti se ale nedokáží bránit proti případným útokům.
Horší je to s inteligencí počítače – ale i přesto je na tom podstatně lépe, než u jiných her. Ustupuje, když je poškozený. Útočí z více stran. Opevnění staví na kopci, aby měl větší dostřel. Schovává se za stromy (Ano, vskutku se v této hře hraje i na VIDITELNOST předmětů). Jediný prohřešek, na který jsem narazil, nastal v situaci, kdy příliš mnoho vozidel mělo projet úzkým průsmykem a zasekly se tam.
Každou misi, kterou jste dohráli, si můžete zahrát znovu, navíc ke konci hry dostanete možnost jít jednou ze dvou variant. Prostě vše, co hra potřebuje, aby vám vydržela dlouho a rádi jste se k ní vraceli. Věřte mi nebo ne, mohl bych ji vychvalovat ještě hodně dlouho – hodně tvůrcům fandím, aby se uchytili i na mezinárodním trhu, ale bohužel jsem pesimista co se týče toho, jestli chtějí třeba američtí hráči takto obtížnou hru bez všeho toho multimediálního pozlátka. No uvidíme.
P.S. Angličtiny znalí jedinci si možná všimli krásného dvojsmyslu ve jménu hry. Pro ty neznalé – Original znamená nejen originalní, ale také prapůvodní.
 | Grafika: 9/10 |
| Zvuky: 9/10 |
| Hudba: 4/10 |
| Hratelnost: 9/10 |
| Pro zavilé stratégy a fanoušky dobrých příběhů povinnost. Pro zbytek moc fajn hra na spoustu večerů. |
| Celkové hodnocení: 8/10 |
