Historická série od Ubisoftu už je tu s námi pěknou řádku let. Má ale ještě co nabídnout nebo už všechny své trumfy vystřílela před několika díly?
Série Assassin’s Creed se za 8 let své existence rozrostla do neuvěřitelných rozměrů. Nejsou to jen hry pro konzole PS4, Xbox One nebo PC. Existují i menší odbočky jako díly pro Nintendo DS, PSP nebo AC: Liberation na PS Vitu, která se později dočkala HD předělávky. Ubisoft si zkrátka nechce nechat ujít jedinou šanci, jak svoji značku napasovat někam dál. Jak se ale změnila série od prvního dílu? A kam by měla směřovat dál?
Jak si asi sami dokážete spočítat, jednička byla vydána roku 2007. Bylo to zkrátka něco nového a v té době téměř nevídaného. Volný pohyb po různých městech a zasazení do historie je něco, čím si titul hráče dokázal opravdu získat. Dokonce se až do vydání moc nevědělo, že bude také obsahovat příběhovou linku z přítomnosti. Příběh byl sice prostý, ale spory mezi asasíny a templáři byly velmi atraktivní pro takový typ hry. Hlavní postavou je Altair Ibn-La'Ahad, který se přes počáteční vzdory vydá až za bájným Jablkem Edenu. Sice jednoduchá zápletka, ale o to propracovanější průběh. Důkaz její oblíbenosti jsou i prodeje, které dosahují 10 milionu kopií.
V prvním díle jste především museli dbát na tichý postup a nejen na to, abyste povraždili co nejvíc templářských příslušníků. U nás si hra navíc získala pozornost díky českému dabingu, ale dle mého by se i bez toho obešla. Ostatně jako další díly.
O dva roky později to přišlo. Dorazila dvojka a působila jako Assassin’s Creed se všemi mechanikami dotaženými do konce. K tomu ještě navíc sympatický hrdina Ezio Auditore, dle mnohých nejoblíbenější herní postava. Všechno se prostě zlepšilo. Svět je větší, máte více svobody a příběh se také posunul o stupeň výš. Až na PC verzi proběhlo vše v pořádku. Hra byla v prvních týdnech prakticky nehratelná kvůli nové ubisoftí ochraně. I přes to je to ale jeden z nejprodávanějších dílů série, a zcela dle zásluhy jeden z nejoblíbenějších. Prodeje sahají až ke 12 milionům. Začátek Eziovy trilogie se zdál jako správný start, a tak si v Ubisoftu asi řekli, že takhle je to dokonalé a není potřeba nic měnit. Takže jsme se dočkali rovnou vlastní triliogie osudu našeho itala, která patřila také mezi to nejlepší z celé série.
Ještě ten rok, co vyšla PC verze dvojky, vyšlo i pokračování s podtitulem Bratrstvo. Dle mě nejlepší díl a také díl, u kterého to mělo celé skončit. Inovace nebyly téměř žádné. Jedinou novinkou bylo přivolávání parťáků do bitev a vysílání členů řádu na mise. Příběh hezky gradoval, objevil se nový nepřítel, Ceasare Borgia, který měl spolu s papežem pod palcem celý Řím. Tady to s prodeji šlo lehce dolu a stěží dotahovaly prodeje jedničky. Byl to také první díl, který obsahoval multiplayer.
Nejdříve to znělo celkem divně, ale když se ukázalo, co je zdejší multiplayer zač, nebylo to zas tak zlé. I když, málo kdo si zahrál, protože hra nebyla schopna najít nějaké hráče a když už jste se do nějaké hry dostali, tak to netrvalo dlouho a vyhodilo vás to zpět do lobby. Nápad to nebyl špatný, ale rozhodně to nebylo dotažené do konce.
Rok na to vyšel díl s podtitulem Revelations a zároveň završení Eziovy poutě. Příběh se přesunul do pevnosti Masyaf z prvního dílu a následně do Istanbulu. Děj se točil jak kolem Ezia, tak kolem Altaira. Pro některé hráče je toto závěr celé série a také jeden z nejemotivnějších dílů. Ta chvíle, kdy se Ezio konečně setká s Altairem a do toho ještě zasáhne Desmond, což je mimochodem hlavní postava ze současnosti, je prostě nepopsatelná. Bohužel, tento díl už nebyl zdaleka tak úspěšný jako jeho předchůdci.
Prodalo se asi o 2 miliony kusů méně, než Bratrstva. Oproti němu měl ale závěr značně stabilnější multiplayer a tentokrát si mohl zahrát téměř každý. Po ději Revelations se ještě odehrává film Assassin’s Creed: Embers, který je hrozně smutný a pro fanoušky rozhodně doporučitelný. To byl konec Ezia Auditore da Firenze.
I když Revelations bylo završení Eziova příběhu, Desmondův zůstával stále nedokončený. A tak vznikla trojka. S novým indiánským hrdinou, novým prostředím a vylepšeným Anvil enginem. Prezentovala se jako největší a nejlepší díl série. Největší v té době určitě byla, k dispozici je celý Boston, New York a mezi tím část přírody. Nejlepší díl to ale rozhodně není. Už vzhledem k příběhu byli hráči zvyklí na opravdu dobrý materiál, trojka působila dost nedomyšleně a předvídatelně. I když ten několikahodinový tutoriál asi nikdo nečekal.
Přišlo mi, že se vývojáři nejvíce chlubili tím, že se dá šplhat po stromech a skalách. Jasně, jako zpestření dobrý. Ale prezentovat to jako největší prvek hry není zrovna dobrý postup. I přes to všechno dosahovaly prodeje podobných čísel jako druhý díl. Když se v Ubi rozhodli po Eziově trilogii ještě pokračovat, tohle byla nejlepší možnost, jak to zakončit. Příběhy byly uzavřené jak v minulosti, tak v současnosti. To ale Ubisofu očividně ani zdaleka nestačilo.
Black Flag, v pořadí už 6. díl, nebyl přijat fanoušky zrovna nejlépe. Hra to je sice výborná, ale už se tomu moc nedalo říkat Assassin's Creed. Pirát zabije asasína, sebere mu hadry a díky převzetí jeho identity se snaží získat co nejvíc peněz. A jen tak mimochodem se připlete do dlouholetého sporu mezi asasíny a templáry. Vývojáři se tady rozhodli rozvinout koncept námořních bitev z trojky, které tam byly jako okrajová záležitost. I bez příběhu ze současnosti by to bylo lepší. Animus vystřídalo zařízení Helix a příběhová linka je prakticky o ničem.
Jako pirátská hra však působil Black Flag skvěle a vlastně šlo o jeden z nejlepších dílů po několika letech klidového režimu, což bylo vzhledem k velmi vzdáleným kořenům trochu paradoxní. Alespoň, že se Ubi podařilo vytvořit nějakou spojitost s předchozími díly, co se příběhu týče. Hlavní hrdina Edward Kenway byl totiž děda Connora z trojky. Black Flag se dočkal úspěchu jak kvůli značce, tak kvůli tomu, že byl první hrou v sérii pro next-gen konzole, kam se hra dostala ze starší generace. Ubisoft si ale ani po pirátském dobrodružství nedal pokoj.
Assassin's Creed: Unity byl prvním dílem čistě pro konzole nové generace a PC a zároveň asi největším zklamáním série. Období francouzské revoluce sice zní a vypadá lákavě a hra celkově vypadá skvěle, ale někdo vývojářům zapomněl říct, že by to také mělo fungovat. Po vydání se snažili pomocí patchů uvést Unity do použitelného stavu. Trvalo to nějakou chvíli, jak na PC, tak na konzolích. Oproti prvním dílům prodeje Unity značně poklesly, ale stále se drží na takových číslech, že se Ubisoftu stále vyplácí dělat další a další věci, spojené se značkou Assassin’s Creed.
Co k tomu dodat? Série se za svůj život prodávala a stále prodává dost dobře. V součastné době tady máme Syndicate z viktoriánského Londýna, který si stojí s prodeji podobně jako Unity a vedle toho tento týden vyšel druhý díl z arkádové trilogie AC: Chronicles. K tomu všemu ještě různé odbočky od hlavních her, které jsem ani nezmínil. Hodně se zapomíná na Assassin's Creed: Rouge, exkluzivitu pro staré konzole, která sklízela v recenzích vyšší známky, než Unity. V poslední době pronikají na povrch informace o tom, že by si mohl dát asasín po těch letech roční pauzu a místo něj by mělo přijít pokračování Watch Dogs. Oficiálně ale není nic potvrzeno, ani to, že by se další díl měl odehrávat v Egyptě.
Je nespočet období a oblastí, které mají obrovský potenciál a které si fanoušci přejí navštívit prostřednictvím Helixu. A není se vůbec čemu divit. Ve hře se mění prakticky “jen“ prostředí, a tak si každý hráč může najít období, které ho zajímá nebo nějakým způsobem láká. Pro mě je vytouženou oblastí Japonskou za dob samurajů. Jedno je ale jisté. Chce to čerstvou krev, čerstvý scénář a čerstvý přístup. Doufejme, že rok navíc na střídačce značce prospěje. Už by to chtělo.
