Recenze: Ace Combat: The Belkan War – říkejte mi Mavericku

Platforma: PS2
Paměťová karta: 111 kB
Vibrace: ano
Analogové ovládání: páčky
Multiplayer: jen split-screen
Výrobce: Namco
Vydavatel: Namco
Distributor v ČR: Sony Czech
Homepage: http://www.acecombat.jp/

Jsou určitá povolání, která se ve snech kluků školkového věku opakují s vytrvalostí deště padajícího v době, kdy hrozí povodně. Vedle prestižních zaměstnání, jako je třeba kosmonaut, policista a popelář, se často objevuje také pilot. Kdo by se konec konců nechtěl vznášet kdesi v oblacích s kovovou potvorou v hodnotě blížící se rozpočtu některé ze zemí třetího světa. Vývojáři z Namca nám již před zhruba desetiletím ušetřili náklady na pilotní licenci, vrazili do rukou ovladač a do konzole placičku s nápisem zahrnujícím slova Ace a Combat a dobře udělali.

Série Ace Combat se vyznačuje kvalitou, která má dvě vlastnosti – je vysoká a konstantní. Použití superlativů jen trochu kazí skutečnost, že hry se od sebe výrazněji neliší, což je asi nejvíce patrné třeba na čtvrtém a pátém dílu. U Ace Combat: The Belkan War (AC) není situace příliš odlišná. Vylepšila se trochu grafika a... ale nebojte, něco se najde

  
Ty ohňostrojné soutěže by měli ve válce zrušit * Co je to tam pode mnou za kravál? * Děcka, vás zase je...

Pixy, Cipher a jakási válka

Narativní složka hrála v sérii vždy nezanedbatelnou roli a AC není výjimkou. Sledujeme tak osudy hlavně prvního ze dvou jmenovaných hrdinů, ačkoli hra není žádným hollywoodským trhákem. Postavy ve hře jsou a to je přibližně vše, co by se o nich dalo říct. Mnohem podstatnější je totiž válka samotná.

Tradičně se smyšlený konflikt odehrává na území smyšlených států za účasti smyšlených pilotů ve skutečných stíhačkách, bojujících proti někdy skutečným a někdy smyšleným cílům. Konflikt prezentovaný hrou však rozhodně není anonymní – situace, jaké před vás AC staví, jsou tak uvěřitelné a svým zvráceným způsobem přirozené, že se při hraní budete cítit opravdu „tak, jako byste tam byli“.

  
Takhle prý míří vzhůru naše ekonomika * Jestlipak dodržují bezpečnostní vzdálenost? * Jestli do toho bince vrazím...

Jemně jsem tak nakousnul i obsah misí, jež překvapí svojí intenzitou. V leteckém simulátoru nemáte příliš velký výběr svých cílů – obecně je můžeme omezit na „znič to – zachraň/ochraň to“, přesto vám AC tento jednoduchý koktejl namíchá s profesionalitou kubánského barmana.

Ta skála není bonus

Ace Combat vlastně není letecký simulátor a ke své cti si na něj ani nehraje. Snaží se vás posadit do kokpitu nejmodernějších letounů tak, abyste to nenarvali do první skály, co se vám náhodou postaví do cesty. Proto máte neomezeně střeliva v kanónech, proto unesete víc běžných raket, než se vejde na všechna letadla na průměrné letadlové lodi, proto vás nezajímá palivo, poruchy, přetížení ani jestli máte k uniformě správnou barvu ponožek. Opravdu je vaší jedinou starostí sledovat rychlost, výšku a terén. Aspoň dokud nepřilétnou nepřátelé, nebo se nedostanete na dostřel protivzdušné obrany.

  
Vždyť ti piloti nic nevidí! * Volba správného letounu je důležitá * Když shoot `em all, tak shoot `em all

Obtížnost Ace Combat je hodně relativní. Veteráni série si čas od času dovolí hrát s ovladačem za zády a nohama za krkem, nováčky budou první chvíle s AC stát pracně získaného bobříka ušlechtilosti (spočívá mj. ve slušné mluvě – pozn. autora). Nakonec se všichni shodneme na tom, že obtížnost AC je dostatečně vyzývavá, a přesto ještě ne frustrující – přitom najít tuto tenkou hranici je více než nesnadné.

Nicméně zapomeňte na to, že osmnácti misemi AC proplujete s ladností parníčku, co si kluci pouští na rybníku (i když to se asi už dnes moc nenosí, že?). Hra má takové malé eso v rukávě, a to letecká esa. Objeví se třeba uprostřed mise úplně odnikud a budou dělat vše proto, aby vám to pořádně zavařili. Jejich AI, stejně jako manévrovací schopnosti, jdou dál, než je tomu u řadových letounů, a dogfighty s nimi tvoří pomyslnou třešinku na dortu, nebo křidýlka na uniformě, chcete-li. Přesto může být občas k vzteku se po půlhodinové misi nechat sestřelit na konci třeba desetiminutového souboje s esem, a muset tak vše opakovat.

  
Dvě mouchy jednou ranou a mám bonus... whatever * Warning, damage, červená barva - to není dobré kombo * Bum... oba?

A keré ty seš?

Výhodou misí je nejen „esové překvapení“, ale i jistá variabilita. Místy ve hře dostanete na výběr z několika možných pokračování, můžete se tak specializovat na různé druhy boje. Navíc se cíle mise dělí hned na několik druhů, z nichž jen jeden opravdu musíte plnit (čti: zničit). Podle toho, jaké další cíle eliminujete, či naopak necháte být, dostáváte hodnocení do třech kategorií – žoldák, voják a rytíř. Ne že by to na hru mělo nějaký výraznější vliv.

Co je potřeba rozhodně zmínit (a nerad bych, aby mi to zbylo na konec, takže to nenápadně vložím sem) je multiplayer. Namco konečně vyslyšelo hlasy hráčů a tuto na první pohled snad drobnou featurku do hry přidalo. Hned zkraje si však řekněme, že multiplayer se omezuje jen na split-screen mód. Takže vám sice stačí jedna hra a jedna konzole, ale zase se budete muset nasáčkovat kamarádovi do bydla, nebo si jej v krajním případě pustit k sobě.

  
Fíha, to bylo těsný - chceš mě snad trefit nebo co?! * A mám tě, kámo * Blíží se ztroskotání na pustém ostrově

Pokud ztrátu soukromí v dnešním roztomile anonymním internetovém světě přežijete, dočkáte se příjemné zábavy v kooperativních akcích i v bojích mezi sebou. Přestože je parádní mít s sebou živého wingmana, věřím, že nejvíce oceníte možnost vzít si s kamarádem každý jednu letku a ukázat jeden druhému, kdo umí soupeři v klíčových okamžicích lépe zakrývat oči.

Vžum

Původně jsem chtěl použít nějaký duchaplnější podnadpis, ale vzpomínku na první blízký průlet nepřátelské stíhačky kolem mé okřídlené popelnice jen tak z hlavy nevyženu. Chci tím říct, že Ace Combat není tak populární jenom pro realistické zobrazení hromady existujících letounů, parádní animované videosekvence vyprávějící jakýsi příběh, perfektní a pečlivě vybíraný soundtrack či dnes už více méně pohledný povrch, nad nímž létate.

Za úspěchem hry stojí jeho atmosféra a hratelnost – dvě slova, která papouškuji snad v každé recenzi, dvě slova, s nimiž na rtech opustí svět hráčská část mé osobnosti, až jednou s hraním skončím. Dvě slova, která když vývojáři dokáží naplnit, tak udělají výbornou hru. U Ace Combat: The Belkan War se to daří.

Jednoduché ovládání se snoubí s parádně vybalancovaným poměrem simulátor:arkáda na pozadí brilantního audiovizuálního zpracování. Koncept hry zůstal takřka nezměněn – což je jako když na Vánoce vezmete na cukroví opět stejné formy jako loni, ale po minulých zkušenostech pečete lépe. Přemýšlel jsem, jaké nevýhody Ace Combat má a našel jsem jen jednu zásadní – není vhodný pro odpůrce letadel. Užijte si to.

Grafika: 9/10
Zvuky: 8/10
Hudba: 9/10
Hratelnost: 8/10
Množství novinek: 2/10

Je jedno, jestli jste zamlada chtěli být kosmonautem, policistou, popelářem nebo, jako já, paní uklízečkou - tohle jsou letadélka přesně pro vás.

Celkové hodnocení: 8/10