Recenze: Bionic Commando – Rambo s protézou

Po ozáření třetí ruka nevyroste

Problém nastává, když hráč narazí na mantinely koridoru. Těmi jsou budovy lemující hlavní cestu a především radiace. Ta je pro bioniky smrtelnější než jogurt pro laktózně netolerantní jedince. Stačí se během eskapád ve vzduchu pustit ve špatný okamžik, přehlédnout zamořenou propast nebo jen vběhnout do radiací naplněné budovy – pár vteřin a je konec.

Úrovně zdaleka nevypadají jako předpřipravená opičí dráha

Radiace je znázorněna modrou mlhou, jež často díky rozmazání obrazu a nepřehledným troskám splývá s pozadím. A tak se Spencer často ve víře správné cesty řítí vpřed, když tu ho po dopadu překvapí nesmlouvavý symbol záření gama. Metoda pokusu a omylu ve spojení s ovládáním náročným na přesnost patří k nejotravnějším částem hry.

Bionická ruka dokáže také vraždit. Hra si udržuje omezený počet nábojů do základní pistole, takže se do popředí dostávají alternativní cesty likvidace nepřátel. Chytit je na dálku pod krkem, přitáhnout se a skopnout do vybombardované propasti, to je jen Spencerova rozcvička. Později přidá zuřivé máchání rukou kolem sebe a především vrhání interaktivních předmětů – vržené auto nebo urvaný vagón z jednokolejky padající na hlavu není nic příjemného.

Potřesení rukou s bossy

Je škoda, že autoři nevymáčkli z bojových schopností hlavního hrdiny víc a boje nejsou intenzivnější. Nyní hraje první roli houpání se mezi překážkami, přičemž druhým světlem jsou občasní bossové. Například souboj s mechanickým robotem na dně kráteru má šťávu, byť jde jen o to, co nejrychleji uchopit biorukou balvan a mrštit jej po plecháči.

Paže se uplatní i v impozantním finále, kdy Nathan přeskakuje mezi létajícími nepřáteli, nicméně tak trochu odsouvá ostatní zbraně do pozadí. Základní pistole většinou jako podpora likvidace postačí a další kousky jako odstřelovací puška nebo raketomet představují spíš chvilková a málo efektivní zpestření.

Prodloužení herní doby nabízí multiplayer na šestnácti mapách až v osmi lidech v módech Deathmatch, jeho týmové verzi a Capture the Flag.

Paže se uplatní i v impozantním finále, kdy Nathan přeskakuje mezi létajícími nepřáteli

Hra více hráčů staví rovněž jako příběhová kampaň na využití vystřelovacích pařátů, přičemž vsadila na dobrou kartu. Sledovat bionické protihráče za letu vzduchem má něco do sebe a je jen škoda, že zde není nepochopitelně dovoleno metat předměty jako v singleplayeru.

Bionic Commando se po zvládnutí ovládání hraje příjemně, ovšem biomechanická ruka neustále smrdí potem rozporuplnosti. Prostředí je krásně apokalypticky stylové, avšak striktně omezené radiací a stržené otravnými reklamami společností nVidia či Pepsi na virtuálních billboardech. Houpání mezi mrakodrapy je fajn, ale když je i po několika hodinách hlavní náplní hry, omrzí. Dřívější Bionic Commando Rearmed zůstává mnohem lepší a levnější volbou.