PC | Recenze | X360 | PS3 | Akce

Recenze: Brothers in Arms: Hell's Highway – křest ohněm

Páté Call of Duty je skoro za dveřmi. Ještě než se vydáme do Pacifiku, poprali se ale Brothers in Arms se stíny vlastní minulosti.
Kapitoly článku

Na druhou stranu si Brothers in Arms: Hell's Highway schopně vypůjčili i nějaký ten prvek od konkurence. Třeba jízda tankem je tak zde překvapivě zdařilým zpestřením už tradičně dobře namíchané atmosféry, a to třeba i z toho důvodu, že nepředstavuje samostatnou misi, ale plynule přechází z úkolu, který plníte po svých. Pokud byla obvykle v Call of Duty srovnatelná kratochvíle spíše na obtíž a celkově působila jen jako samoúčelné rozptýlení bez větší hloubky, v Hell's Highway si okamžiky za pákami amerického obrněnce jednoznačně užijete. K dobrému dojmu z jízdy tankem totiž nově přispívá nejen jeho navýsost příjemné ovládání, ale i přijatelný destrukční model prostředí.

screen2_large-1.jpg

Byť se v Gearboxu nevydali cestou perfekcionismu, který nám předvádí třeba nedávný Battlefield: Bad Company nebo novější Mercenaries 2, rozsévat zkázu lze i přesto ve hře poměrně přesvědčivě. Nepřítele schovaného za laťkovým plotem nebo převrženým stolem tak vyženete z úkrytu třeba jen dávkou ze samopalu, který z bývalé „schovky“ rychle nadělá hromadu třísek. Podobně můžete granátem vyhodit do povětší třeba pískový val, za kterým se krčí vaše budoucí oběť (pokud se tedy díky silně neintuitivnímu míření dokážete trefit), a pokud máte v týmu někoho s bazukou, nemusí vám zatopit ani jinak smrtící kulometné hnízdo ukryté v kostelní věži.

Slipy chybí, teda sliby chyby

Technické zpracování vůbec v Brothers in Arms: Hell's Highway plní poměrně důležitou roli. Především díky mnohokrát prověřenému Unreal enginu tak mohou tvůrci velice efektní formou vyprávět svůj poutavý příběh. Překvapivě jsou to totiž právě osudy výsadkářů ze „sto první“, které vás udrží u obrazovky až do samotného konce. Délkou nezvykle velkorysé sekvence mezi jednotlivými misemi určitě patří k tomu nejlepšímu, co lze na poli akčních her vidět. Přesvědčivě totiž působí příběh nejen jako celek, ale i jeho jednotlivosti.

Za každý podařený prvek jako by ale naneštěstí tvůrci vysázeli dva lehce rozpačité

A ačkoli bych se v tomto směru nerad pouštěl na tenký led, rozhodně nejsem daleko od pravdy, pokud řeknu, že výstupy jednotlivých virtuálních hrdinů už pomalu hraničí s hereckými výkony. Nesporně i díky vysoce autentickému dabingu. Škoda jen, že v samotném žáru bitvy už engine často tak excelentní výkony nepodává a některé scény působí při bližším prozkoumání svou sterilitou skutečně odpudivě.

BIA_HH_06_german_line.jpgBIA_HH_08_pistol.jpg

Pochvalu si ovšem zaslouží vedle dabingu i zvukové efekty a především pak nezvykle rozmáchlý orchestrální soundtrack, který filmovou atmosféru Hell's Highway jen podtrhuje. Za každý podařený prvek jako by ale naneštěstí tvůrci vysázeli dva lehce rozpačité. Co jsou platné krásné zpomalené záběry na hlavu nepřítele, která se s brutální přesvědčivostí odtrhne od trupu ve chvíli, kdy je zasažen střepinou z granátu, když až o zlomek sekundy později doskočí textura jeho uniformy... V další chvíli se zase kocháte překrásnou misí v městské zástavbě, která je zkrápěna přívaly vody, anebo obdivujete tetelící se vzduch u požáru, který stravuje blízké obydlí. Nádheru zmáčených vojáků, kterým po tvářích stékají kapky vody, ovšem v jediném okamžiku pohřbí třeba jejich vzájemně se prolínající zbraně či postavy.

I hry mají své dny

Malá svoboda, pokud jde o pohyb v terénu, rovněž dojmu ze hry nepřispívá. Byť se tak všechny lokace zdají být na první pohled svou rozlohou velkorysé, během několika okamžiků zjistíte, že k cíli vede zpravidla jen jedna jediná, a zatraceně úzká, cesta. Proč navíc většina vašich jednotek nedokáže při všem tom nepohodlí trefit během celé hry ani stodolu, je otázka téměř hamletovská. Že byste se s větší aktivitou parťáků nudili, strach nemám. I na základní obtížnost si totiž téměř veškerou černou práci odbýváte sami a jednotkami pod vaším velením si spíše jen vypomáháte.

Pevně doufám, že napříště už tvůrci přijdou s něčím víc než jen několika okoukanými nápady

I když ani to občas nejde bez komplikací. Inteligence, která všechny vaše spolubojovníky ovládá, si „svou chvilku“ vybírá poměrně pravidelně. Celý váš tým tak nejenže dokáže zahynout v jediný nudný moment, kdy se snažíte za pomoci trhaviny vyhodit do vzduchu dělo nepřítele, ale zvládne se postřílet i navzájem.

VIDEO: 325 'Brothers in Arms: Hells Highway - násilí ve hře'

Na účet Brothers in Arms: Hell's Highway nešetřím kritikou. Může se tak možná zdát, že minusů hra obsahuje více, než kladných stránek. Tak tomu ale není. Stále se jedná o zábavný a relativně kvalitní titul, který i díky nikterak závratné délce lze dohrát s napětím jedním dechem. Gearbox ovšem i přes roky strávené vývojem nedokázali hru k mému překvapení zbavit naprosto primitivních chyb, které sérii provází již od samého počátku. Můj negativismus navíc značnou měrou pramení také z toho, že se Brothers in Arms navzdory příslibu vývojářů nezbavili okovů minulosti a pokračují tak stále po stejné cestě.

screen5_large.jpgscreen5_large-1.jpg

Hell's Highway je slušný titul, který z nadprůměru jednoznačně vytahuje především unikátní atmosféra a sebevědomý příběh. Sám ale pevně doufám, že napříště už tvůrci přijdou s něčím víc než jen několika okoukanými nápady, honbou za podivnými bonusy a multiplayerem, který sice možná není v jádru tak špatný, ale ani vzdáleně neaspiruje to přilákat pozornost většího počtu hráčů.

Dostupné pro: PC, X360, PS3
Žánr: Akce | akční FPS z druhé světové
Výrobce: Gearbox Software | Webové stránky hry
Začátek prodeje: 25. září 2008
  • autentická atmosféra
  • poutavý příběh
  • občas grafika
  • nulová evoluce hry
  • technické chybky
  • zoufalá AI

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,