Recenze: Cryostasis CZ – s mrazem po zádech

Vývojáři z východního bloku se čím dál tím víc snaží prosadit na západním trhu a chtějí si urvat svůj díl slávy. Osobně proti tomu nic nemám, docela rád recenzuji jejich výtvory. Přiznám se, že těm klukům ušatým začínám fandit, protože kvalita jejich titulů rapidně roste.

Letošní rok na nás vytáhli hned dvě esa z rukávu – ponurou střílečku Necrovision očividně inspirovanou Painkillerem a netradiční počin Cryostasis od nepříliš známého studia Action Forms Ltd., majícího na svědomí hříčku Vivisector: Beast Within.

Nyní představím druhý jmenovaný projekt, jenž na posledních veletrzích vzbuzoval značné ohlasy a slova chvály ze strany veřejnosti.

Severní Vítr je krutý...

Dějová linie začíná v roce 1981, kdy se vžíváte do role sovětského průzkumníka a meteorologa Alexandra Nesterova momentálně operujícího na Severním pólu. Z ústředí přichází jasný rozkaz opustit přechodnou stanici Pól 21 a dopravit se vlčím spřežením na předem stanovené místo určené pro vyzvednutí.

Cryostasis už od samého počátku hraní oplývá dech beroucí a hrůzu nahánějící atmosférou

Vidina teplé koupele a lahodného jídla žene nebojácného Alexandra kupředu, avšak po náhodném nálezu opuštěného atomového ledoborce s příznačným názvem Severní Vítr se všechna radost rozplyne jako pára nad hrncem. Na palubě této bohem zapomenuté lodi vládne děsivé ticho, samota a všudypřítomný chlad uchovávající dramatickou minulost, které se nebojácně rozhodnete za každou cenu přijít na kloub.

To ale během prvních pár minut hraní netušíte. Ocitnete se totiž na ocelové podlaze zasypané sněhem v lehce klaustrofobním prostoru, aniž byste tušili, kde jste a co tu vůbec děláte. Máte plnou hlavu historických střípků neznámého starobylého klanu a také neblaze tušíte, že s vámi není něco v pořádku. Navíc vás obklopuje nesnesitelná zima, jež vás chtě nechtě donutí se poohlédnout po nějakém zdroji tepla. Za chvíli nacházíte baterku připomínající známou svítilnu z dob komunismu a také prvního člověka, kterému se očividně nepovedlo přežít. Je ale divné, že vyzařuje podivnou auru nutící vás se k jeho neblahému tělu sklonit a... baf! Lekli jste se? Jak sami vidíte, už od samého počátku hraní oplývá Cryostasis dech beroucí a hrůzu nahánějící atmosférou.

Ono se není čemu divit, když autoři jako základní stavební kámen celé hry zvolili právě příběh. Jeho odkrývání spočívá ve sběru jednotlivých dílků skládačky do konečného celku, a to pomocí několika elementů. Tím nejzásadnějším je zvláštní schopnost zvaná Mental Echo umožňující vám proniknout do mysli každé nalezené mrtvoly člověka, kterému poté musíte pomoci s vyřešením jeho problému, abyste ho uchránili před jistou smrtí. Tím změníte budoucnost vás obou, čímž spojíte příjemné s užitečným.

TIP: Nikde se dlouho nezdržujte, zima zabíjí rychleji, než se na první pohled zdá.

Po úspěšném splnění získáte malý kousek dějové mozaiky, a hlavně si odblokujete cestu dále, čili se plnění těchto úkolů nevyhnete ani za zlaté prase. Na druhou stranu musím říct, že drtivá většina flashbacků mi přišla zábavná a příjemně zpestřovala jinak často nudné pobíhání po lodi mrtvých.

počítej čtenáři s tím...

Záchrana cizích lidských životů je sice záslužná a šlechetná činnost, ovšem musíte se také umět postarat sami o sebe. Zima postupně stravuje vaše prokřehlé tělo a vy si tak dobře hlídáte teplotní senzor zobrazující aktuální teplotu svého těla a hlavně okolního prostředí. Pokud ručička tepla ukazuje nízké procento, je potřeba okamžitě najít vhodný zdroj tepla, nebo umrznete.

Schopnost zvaná Mental Echo umožňuje proniknout do mysli každé mrtvoly člověka

Během hraní jsem jich našel úctyhodné množství, od otevřeného ohně přes žárovky různých velikostí, žhavé parovodní potrubí, ucházející ventily až po elektrické radiátory nebo obří generátory vytápějící rovnou celé sekce lodi. Stačí jen přijít co nejblíže, natáhnout k nim své promrzlé pracky a chvíli čekat, než načerpáte nové síly a dostatečně se nažhavíte na další průzkum. Ono prozkoumávat tajemnou loď není žádný med, zvlášť když je člověk sám a neozbrojený.

Proto jsem hlavně ze začátku nepohrdl masivním řetězem omotaným kolem pěstí, rezavým ventilem nebo požární sekerou. Navíc můžete určit směr útoku pomocí šipek, takže jsem se postupem času naučil řádná komba čítající bekhend ventilem do zátylku nebo forhend řetězem přes pysky. Zhruba po první třetině hry se zmocníte i střelných zbraní jako třeba signální pistole Walther AC-1940, pušky Mosin-Nagant 1891, poloautomatu Tokarev SVT-40 nebo samopalu PPSH-41. Upřímně řečeno jsou všechny skoro k ničemu.

Problém není v jejich účinnosti, ale v použití. Střelba probíhá za absence zaměřovacího kříže, což není na škodu, pokud má člověk šanci něco zasáhnout. Já osobně jsem střelou od boku netrefil ani slona na dva metry, zatímco se zamířením se mi dařilo lépe, i když to byl také porod, a nezřídka jsem raději přezbrojil zpět na ultimátní sekerku (viz mé video souboje s pavoučím bossem v další kapitole).