Recenze: Deus Ex Invisible War – válka nejen o osud lidstva

Platforma: PC
Typ hry: 3D akční
Multiplayer: ne
Minimální konfigurace: CPU 1,2 GHz, 256 MB RAM, 2 GB na HDD, DX 8.1 32 MB graf. karta
Doporučená konfigurace: CPU 1,5 GHz, 512 MB RAM, 2 GB na HDD, DX 9.0 64 MB graf. karta
Testovací konfigurace: Athlon XP 1500+, 512 MB RAM, 30 GB na HDD, Radeon 9500 Pro 128 MB, Win 2000
Výrobce: Ion Storm (http://www.ionstorm.com/)
Distributor: Eidos Interactvive (www.eidosinteractive.com)
Distribuce v ČR: Cenega (www.cenega.cz)
Homepage: http://www.dxinvisiblewar.com/

Konečně máme dohranou a pořádně prozkoumanou nejkontroverznější hru roku 2003. A popravdě řečeno, zaujmout postoj k Deus Ex Invisible Wars nebylo vůbec lehké. Zatímco jsem se seznamoval s hrou a pronikal do jejích tajemství, zcela jasně vyvstávala nevyhnutelná otázka: pro jakou sortu hráčů vlastně Deus Ex 2 je? Pokusme se podrobně probrat nejvýraznější rysy této cyberpunkové akční hry a zhodnotit dopad většiny změn.

Zápletka neexistujícího příběhu

Deus Ex 2 je zasazen do světa, který se vzpamatovává z následků katastrofy, zapříčiněné nešťastnými událostmi závěru prvního dílu. Fanoušci Deus Ex si určitě vzpomenou na likvidaci centrálního routeru a následný kolaps sítě na celém světě (jeden z možných závěrů hry). Z prachu staré společnosti vyrůstá několik frakcí, které nabírají na síle - nevyhnutelný boj o nadvládu nad novým uspořádáním je na obzoru. Není divu, že se hráč cítí jako kotě hozené do jezera, když sleduje úchvatné intro a jen stěží zachycuje nit nově splétaných intrik, na jejichž pozadí umírají tisíce lidí v troskách města, ničeného expanzí nanorobotů. Trochu šílená věta, nicméně asi takhle bych mohl shrnout svoje pocity při sledování efektního intra, kterému jsem nicméně nerozuměl. Na vině nebyla  mizerná znalost anglického jazyka, podobně se budete cítit dvě třetiny hry. Podvědomě ale celou dobu cítíte, že se blíží něco velkého, něco mnohem většího, než byl zdánlivě šílený teroristický útok na Chicago.

Pohledem chladného stroje * Poškozený generátor aneb jak upéct škodnou * Viděl mě nebo ne?

Pořád se ještě pohybujeme v prostředí, které můžeme označit za známe. Úchvatná a tajemstvím zahalená intra her nemůžeme zařadit do kategorie originálních nápadů. Naopak vývoj příběhu, rozvoj zápletky a samotný konec Deus Ex 2 patří k jednomu z nejzajímavějších, co rok 2003 nabídl. Po celou dobu hraní, od začátku do konce, není možné jednoznačně určit, zda konáte „správně“. Na většině úkolů něco smrdí a nezáleží na tom pro kterou stranu pracujete, nejsou žádní nice guys ani bad guys. V určitou chvíli nabudete dojmu, že se o nadvládu perou čtyři organizace. Záměrně užívám slova „dojmu, “ protože v Invisible Wars (IW) není nic jisté.

EMP - metla na všechny stroje * S lasery si poradím raz dva * Výbuch odhazuje všechno a všechny

WTO se pokouší obnovit autoritu starého světového zřízení a podporuje obchod. Jako protiklad vystupuje Order, který se snaží nabídnout alternativu ke konzumnímu pojetí světa pohledem WTO. Fanatičtí rytíři bojují za očištění lidstva od veškerých implantátů a nesnáší obchodnickou organizaci Omar, která implantáty distribuuje a hojně je využívá - občas nelze dost dobře poznat, jsou-li to ještě lidé. A teď... ke komu se přidat? Jednou se ve vás vzbouří odpor k aroganci moci, která s většinou obyvatel světa zachází jako s obtížným hmyzem. Na druhou stranu zabít člověka jen proto, aby se opozice nedozvěděla o teoretickém projektu, jehož existence není prokázána, to  také nepatří k čisté hře, vlídné ke svědomí. Velmi brzy hráč upadne do kolotoče přemlouvání jedné nebo druhé strany, která se zaručeně snaží světu prokázat nejlepší službu - a vy s nasazením veškerých sil nejste schopni prokouknout, o co jim jde doopravdy.

K náplni a formě misí

Mise - jádro Deus Ex. Rozmanitost úkolů v IW spočívá především ve variantách řešení.

Úkoly určitě netrpí nedostatkem invence a nestane se, aby se některá mise z větší části podobala jiné. Ať už je náplní mise krádež dokumentů, nájemná vražda nebo likvidace ilegální továrny, kouzlo se vždy skrývá především v možnostech. Je velmi užitečné pořádně si prohlédnout místo určení hezky z povzdálí (je-li to možné) a teprve potom se rozhodovat, jak danou situaci nejlépe obejít nebo prorazit. Kulisy, zkratky, úkryty a mezery v bezpečnostních systémech jsou naaranžované přirozeně a radost nad jejich objevením je v některých případech až dětská.

Noční přestřelka u fabriky * Ohňostroj měli i v Deus Ex * Záhadné transportní zařízení

Schválně jsem si ukládal pozice před každou misí, abych si  vydařené exempláře zopakoval v jiné variantě a věřte: vyblbnout se dá vskutku skvěle. Z mého pohledu největší potěšení přináší dobře hacklý bezpečnostní systém, který střílí do svých bývalých vlastníků a dokáže vyřadit i menší armádu. Nicméně své postavy můžete směrovat i do akční sféry a není problém projít IW jako běžnou FPS bez špetky zdravého rozumu nebo smyslu pro humor. Stejně tak je možné se boji vyhnout třeba za cenu tučného úplatku.

Mise perfektně doplňují příběh, který si prožíváte čistě svým jednáním. Neexistují pravidla, jak něco udělat správně. Úkol buďto je nebo není splněn, nic víc, nic míň.

Je velmi málo pravděpodobné, že by se hráč v takovém prostředí cítil něčím svazován. Přesto jsou krom misí s prioritou jedna dostupné také menší úkoly, drobné radosti pro nevytížené hráče. Bude-li libo, můžete se zapojit do kávové války soupeřících kaváren, ovlivňovat zápasy mutantů nebo si hrát na policejního bonzáka.

Interface aneb cesta jednoduchosti

Předem upozorňuji, že jsem hru recenzoval ve verzi 1.1, tedy po aplikaci patche, který řeší největší prohřešky na ovládání. Asi nejdůležitější oprava spočívá v odstranění nechutných lagů při míření myší - pohled konečně reaguje rychle. Mimochodem byly opraveny i jiné chyby technického charakteru, ale víc najdete na homepage hry. Přesuňme se nyní k inventáři, který nemá s předchůdcem společného takřka nic.

Idylka s tučňáky * Ták, hezky na hlavinku a ... * Architektura umí ohromit

Jak již bylo napsáno, v rámci zjednodušení ovládání pro konzole je inventář omezen na sloty a předměty zabírají vždy jednu pozici a ne určitý prostor. Ve výsledku je zacházení s předměty skutečně jednoduší a hráč se může soustředit na hraní, ne na přerovnávání předmětů. Bohužel ještě nekončíme. Pořádnou dávku odvahy si asi vyžádalo rozhodnutí unifikovat munici do všech zbraní bez ohledu na ráži nebo typ zbraně. Ze hry, která si ještě teď mohla říkat odlehčená RPG, se stává prakticky čistokrevná akční hra.

Ačkoliv se mi subjektivně může zdát unifikovaná munice jako nesmysl, fakt, že IW je akční hrou, přijmout prostě musím. Přiznejme si, že majorita hráčské populace nemá náladu vžívat se do komplikovaného ovládání, které přináší realističtější pojetí hry. Chtějí si jednoduše sednout a hrát (což dokonale sedí na hráče konzolového), přičemž nový Deus Ex jim přesně toto umožňuje. I taková drobnost jako zamčené dveře prozrazují, že překážky jsou něco, co je třeba rychle vyřešit, a proto se automaticky při pokusu o otevření nachystá paklíč. Heslo zní: „Nic nesmí rušit od zábavy!“, Deus Ex 2 je prostě maximálně jednoduchý ve jménu zábavy. Co z toho vyvodit... nechávám na čtenáři.

Implantáty

Nejvýrazněji bude styl hry ovlivňovat výběr implantátů, které jako jediné zastupují širokou škálu RPG prvků prvního dílu. V Deus Ex IW jsou oproštěny od systému skillů a zkušeností, takže o něčem jako povolání se nyní nedá diskutovat. Implantátů je celkem šestnáct a jsou po třech rozděleny do šesti skupin (v jedné skupině je pouze „baterka“). Hráč je při výběru implantátů limitován jediným pravidlem a sice: z každé skupiny je možné aktivovat a následně upgradovat jen jednoho zástupce.

Pokud se v průběhu hry rozhodnete vyměnit jeden implantát za jiný, tak je to z principu možné, bohužel přijdete o veškeré upgrady investované do starého implantátu. To se dost nevyplácí a je lepší se hezky dopředu rozmyslet, jak budu hrát. Kromě obvyklých pomůcek jako uzdravování, rychlejší běh, rentgenové vidění nebo maskování jsou k dispozici také exotičtější a zejména později velmi užitečné kousky. V poslední úrovni jsem ocenil obraný implantát, který z dálky a efektně likviduje přilétající rakety. S trochou cviku je možné tuto obranou pomůcku použít také k útoku. Postačí přiblížit se tak akorát blízko k vojákovi s raketometem a implantát zničí raketu v momentě odpálení. Dvě tři rakety a těžká kavalerie mizí v oblaku kouře, nezbudou po ní ani boty.

K dispozici je ještě několik zajímavých triků, mezi ty účinné patří ovládnutí robotů a bezpečnostních systému. Roboti, kamery nebo automatická děla sice zůstanou ve vaší plné moci jen několik desítek vteřin, na druhou stranu v momentě, kdy váš cyber-duch opouští jejich elektrické mozky, umírají a to je vlastně největší výhoda tohoto implantátu. Není lepší způsob jak se zbavit smrtelného armádního robota, než jej hacknout a jednoduše vypnout.

Tenhle mě nemile překvapil * Drobeček, co si umí sjednat respekt * Elitní jednotky jejího veličenstva

Pro zpestření jsou nejúčinnější implantáty zařazeny na listinu ilegálních technologií a upgrady je třeba hledat na černém trhu, většinou za tučný obnos. Černý trh je takřka jediné místo, kde uplatníte peníze, pokud si odpustíte občasný úplatek.

Stručně o technickém provedení

Graficky by bylo možné zařadit Deus Ex 2 mezi průměrné tituly, nebýt efektů světla a stínu, o kterých jsem se zmiňoval již v preview. Ty vytahují celou grafiku z propasti lehkého nadprůměru a občas vás přinutí jen tak koukat na aranžmá potemnělého baru s kývající se lampou u stropu, která osvětluje interiér. Nízké rozlišení textur zachraňuje nasvícení, které mimo jiné skrývá nedostatky v návaznosti. Modely postav jsou ohebné a po bitvě se nabízí pohled na vojáky visící přes zábradlí nebo klouzající po schodech. Také nábytek většinou není přibitý k zemi a šarvátka v luxusním apartmá by nepotěšila většinu uklizeček. Se zvukem si pánové vyhráli na poli zabarvení hlasu. Kovové hlasy robotů a cyborgů patří opět k těm výraznějším a pomáhají navodit atmosféru bezcitného světa kovu a obvodů.

Malé ohlédnutí

A je to za námi. Podle jakého kritéria rozhodnout zda je Deus Ex 2 vyvedená hra nebo není... to zůstává ve hvězdách, nečiním si nárok tento oříšek rozlousknout a říct, zda je hratelnější (avšak jednodušší) Deus Ex lepší nebo horší – ať se vysloví prodejnost a hráčská veřejnost, na jednoho novináře je to až moc hluboká problematika.

Pro fanouška prvního dílu lze Deus Ex: Invisible Wars klasifikovat jako propadák, který  zlikvidoval všechno pozitivní (kromě příběhu, atmosféry a svobodného rozhodování) z prvního dílu - a budu mít pravdu. Když si sedne k počítači méně náročný hráč a přečte si, co je pro Deus Ex 2 charakteristické, dostane tato fakta: originální pojetí zápletky, jednoduché ovládání, temnou atmosféru cyberpunkové světa, vyvedenou grafiku, nelineární akční hru. Jsou to argumenty pro špatnou hru? Těžko a můj subjektivní názor musí jít stranou...

Grafika: 8/10
Zvuky: 8/10
Hudba: 7/10
Ovládání: 9/10
Hratelnost: 7/10
Zápletka: 9/10

Hra, od které jsme čekali něco, co jsme nakonec nedostali. Málokterý nechtěný dar potěší, přesto si ale v tomto případě zaslouží naši pozornost. Deus Ex 2 rozhodně není špatná nebo průměrná hra.

Závěrečné hodnocení: 8/10