Recenze: Devil May Cry 3 – Dantův očistec

Dante a Vergil jsou bratři. Poznáte to hned na první pohled, protože mezi nimi panuje klasická bratrská nevraživost. Když k tomu přidám, že oba jsou synové démonického šermíře Spady, který uzavřel démonům přístup do světa smrtelníků, je nad slunce jasné, že každý z nich se postaví na jednu stranu barikády. Dante, hýřící cynickým humorem, bojuje proti démonům, zatímco jeho ledově chladný bratříček Vergil se opájí mocí nad nimi.

  
Ebony and Ivory v akci * Nalijme si čistého vína, nebo krve * Tu máš, šašku!

Vám se sice do rukou dostává Dante, přeci jen, nemůžete začínat na straně démonů, ale pokud hru úspěšně dokončíte, můžete se kochat možností zkusit si boj i za Vergila. A i když jsou velkou částí zábavnosti právě Dantovy vtípky, až při ovládání jeho bratra si užijete tu pravou bojovou vřavu. Možná se mi to jen zdálo, nebo jsem byl již navyklejší na soubojový systém, ale útoky a kombinace úderů v podání temnějšího ze synů démona do sebe lépe zapadaly a hodily se do rytmu hry.

Dantovo peklo

Zpět ale k Dantovi, který si, rok po poslední výpravě proti démonům, zařizuje svůj obchod. Bohužel se však ne vše vede podle jeho gusta a dostává výzvu k souboji od svého bratra. Jak časem zjistíte, je její posel pro děj hry významnější, než se zprvu zdálo. Navíc na Danta přivolá prvních pár nesmělých démonů a vy tak máte možnost začít nekonečnou řež. V tu chvíli také poznáváte drsný Dantův humor, jež vás bude celou hrou provázet, když celou výzvu prohlásí za pozvánku na jednu velkou párty.

Chvíle, kdy namáháte místo znavených prstů spíše bránici, se objevují ve hře častěji. Někomu možná nemusí sednout Dantův styl humoru, nebo také některá řešení vtipných situací, jež nastolili tvůrci hry. Občas je lehce předvídatelný, ale ve většině případů bych jej nazval příjemným. Záměrně použitá klišé parodují nejeden film a hru, nejlépe je to vidět ve chvíli, kdy se Dante vyhýbá letící raketě. Klasická scéna, jak vystřižená z Matrixu, je následována divokým letem na raketě po celé místnosti.

  
Až jej z mého stylu rozbolela hlava * Ukloňte se, Ladz přijíždí * Matrix hadra

Čím více máte odehráno her, nebo shlédnuto filmů, o to lepší bude zábava, jež je na vás připravena. Různé drobnosti a náznaky se skrývají skoro na každém rohu, aby byly nějakým povedeným výstupem smáznuty. Hra však nestojí jen na drsném humoru, ale spíše na důkladné akci. Jsou chvíle, kdy jsou vaše smysly zahlceny desítkami vjemů, nestíhají je ani zpracovávat, ale vy vesele ovládáte divoký bojový tanec před sebou. Úder následuje druhý, rychle se střídající seknutí se prolínají se svistotem výstřelů z dvojice pistolí, protivníci padají po desítkách k zemi. Čistá akce přímo teče z vašich monitorů, nutí vás pokračovat a stále hledat cestu dál.

Dantův očistec

Pak najednou přijde prázdno. Hra plynule vklouzne do částí, kdy bloudíte po rozsáhlé věži bez toho, abyste vůbec tušili, kam se mají vaše kroky ubírat. Cestou sice naleznete množství nápověd, většinou je vaše další cesta přesně určená, ale chvíle zmateného běhání se občas vyskytnou. Některá místa navíc po jejich vyčištění opět obydlí vaši nepřátelé, což sice vrací část akce, ale přináší pocit zbytečné práce. Naštěstí je tento problém jen v části hry, zbytek je směsí boje, vtípků a zlepšování vašeho hrdiny.

Ze zabitých nepřátel totiž padají místo krve rudé koule, jež vám slouží namísto platidla za různé nové schopnosti a předměty. Teda pokud za předměty můžete považovat démonické hvězdy, určené pro doplňování vašeho zdraví. Vaše schopnosti se zase váží k jednomu ze čtyř stylů boje – od obranného a úhybného, přes agresivní, až po styl střelecký. Pro každý z nich máte jiné schopnosti boje s různými zbraněmi, přičemž schopnosti je možno ještě vylepšovat. Nemyslete si ale, že jakmile si pořídíte ultimátní dovednost, máte vyhráno. Na její použití je totiž potřeba vhodné kombinace tlačítek a časování, stejně jako okolní situace pro její úplné využití.

I když se zprvu hráčům zvyklým na různorodé ovládání PC her může zdát konzolový styl přehnaně jednoduchý, opak je pravdou. Díky vhodné kombinaci jednoduchých prvků se dostáváte ke složitějším úderům, ty pak ještě vážete za sebe a po chvíli se před vámi odehrává smrtící tanec. Ať už v danou chvíli používáte běžný meč, tříramenný řemdih, nebo dvojici ukecaných mečů, veškeré zbraně ovládáte s elegantní jednoduchostí. A ve chvíli, kdy věžíte, že vás již nic nezastaví, se objeví některý z mnoha silnějších strážců, stojících vám v cestě.

Dantovy údery

Pokud jste pro poražení běžných protivníků museli používat různé kombinace úderů a výstřelů, bossové jsou ještě větší výzvou. Hned první setkání s přerostlou smrtkou vám ukáže, že hra není zdaleka tak jednoduchá, jak vypadala. Když pak v pozdějších fázích hry narazíte na podobnou nestvůru v hloučku mnoha dalších, nebudete se ani divit, jak vaše schopnosti pokročily. Stále je pro vás výzvou, ale zdaleka se pak nejedná o nepřekonatelný problém. Na každého ze strážců platí něco jiného a když je nejhůř, dá se použít i lsti. Že jste po půlhodině stání v úkrytu někoho rozstříleli však není věc hodná pochlubení se.

  
Já si létám, já se vznáším * Ty máš kukadla, jako po opici zrcadla * Bratrské přivítání

Časem, jak tak postupujete hrou, vám přibude ještě jedna možnost navíc. Dante využije démonické podstaty svého otce a ve světě démonů se může dočasně stát jedním z nich. Nejen že vám tím pomůže regenerací svého zdraví, navíc přidá i na rychlosti a účinnosti vašich útoků. Použití této schopnosti se tak stává klíčovým v bojích s ohromnou přesilou démonů s nimiž se po cestě setkáte. Navíc tak získáte i lepší body za styl, což se počítá.

Po každé misi jste totiž, podobně jako třeba ve škole, známkováni. Hodnotí se více kategorií – jak dlouho vám daná část hry trvala, jak stylově jste zabíjeli, kolik jste posbírali krvavých zkušeností, rozbili okolních předmětů a v neposlední řadě i použili pomocných předmětů. To vše se promítne do výsledného hodnocení, jež vám, spolu s extra body za bosse, přidá nějaké ty rudé koule navrch, ať se máte jak zlepšovat. Hra vás tak žene za stále zběsilejší akcí a nenápadně tak podstrkuje svoji nejzábavnější část.

Dantovo provedení

Co by vás však tolik těšit nemuselo, je kvalita konverze. Stále platí, že pro hry jsou nejlepší přístroje přímo na jejich hraní určené, se zlomenou rukou se taky nevydáte za zubařem, ač umí způsobit stejnou bolest. Devil May Cry 3 je hrou stvořenou pro konzole a tak se občas počítačový hráč nestíhá divit. Konzole se prostě po skončení hraní vypnou, takže než objevíte možnost, jak vůbec hru ukončit, čeká vás testování. Překvapivě tahle poměrně důležitá část není popsána ani v kvalitním českém manuálu, asi tvůrci jaksi zapomněli na to, že se na počítačích hry věžně vypínají. Stejně tak se můžete dostat do drobných nesnázích ve chvíli, kdy pohrdnete ovládáním na joypadu a rozhodnete se pro klávesnici. Ne, že by se jednalo o nějaký prstolam, ale hlavně zpočátku se vám budou jednotlivá tlačítka solidně plést.

  
Hele, chztil jsem nějakou kočku * A moc se jí to nelíbilo * Copak jsme to tady našli?

Na druhou stranu je nutno uznat, že po grafické stránce využili autoři možností počítače naplno. Všechny textury jsou pěkně ostré, postavy mají dostatek polygonů na správných místech (neslintejte tak nahlas při pohledu na Lady), prostě grafika se může směle srovnávat s předními PC hrami, ač je původně určena pro sedm let starou konzoli. Touto část převodu Capcom rozhodně neodflákli a je to poznat. Máte-li u počítače nějakou schopnější zvukovou aparatůru, budete si užívat také kvalitního doprovodu. Nikoho snad nepřekvapí, že střelba zní jako výstřely, meč sviští vzduchem a lámající se kosti praskají. Do toho vám do žil hrne adrenalin správná akční hudba, zatímco ve chvílích klidu se zase ozývají poklidnější melodie. Prostě po technické stránce snad není hře co pořádně vytknout.

Pokud vám tedy na PC chybí nějaká pořádná bojovka, právě jste jednu z nich našli. Můžu říci, že jsem se u hraní bavil skvěle, ač většinou holduji poklidnějším žánrům. A nebo možná právě proto. Až se tedy odpoledne vrátíte ze zaměstnání, můžete se do sytosti vyřádit na démonech a neřešit přitom žádné složité problémy. A přesně to vám Devil May Cry 3 nabízí. Navíc ještě můžete po dohrání pokračovat díky dalším možnostem, které se vám v tu chvíli otevřou. Kdo by chtěl víc?

Grafika: 9/10
Zvuk: 9/10
Hudba: 9/10
Hratelnost: 9/10

Kvalitně udělaná bojovka, která si udrží vaši pozornost. I přes drobné flíčky na kráse se jedná o to nejlepší, co v současné době na PC naleznete.

Celkové hodnocení: 9/10