Recenze: Heavy Rain - film je mrtvé médium

Karel Kališ 11. února 2010

Filmový příběh, vypjaté emoce, zajímavé adventurní prvky a hlavně naprosto neotřelý zážitek. Tím vším láká Heavy Rain.

Kapitoly článku

První kapky
Těžká rozhodnutí

„Jak daleko jste připraveni zajít, abyste zachránili toho, koho milujete?“

Heavy Rain není klasickou hrou. Utvrdil jsem se v tom hned po zhlédnutí první ukázky v Lipsku i později na vlastní ruce u preview verze. A musím to hned zkraje znovu zdůraznit. Opravdu, neočekávejte nic podobného 99 % současné herní produkce. Snad nejblíže má Heavy Rain ke klasickým adventurám, ale ani toto přirovnání není úplně dokonalé, protože i když čas od času nějaký předmět seberete, nenajdete tu žádný inventář, kam jej uložit.

Zapomeňte na nějaké kombinování věcí či řešení složitých hádanek. Zatraceně, můžete zapomenout klidně na ty předměty, protože o ně tady vlastně vůbec nejde.

O co tedy jde? O emoce: strach, napětí, vzrušení, bolest, zmatek, smutek, deprese, ale i lásku a štěstí. Heavy Rain pojí city dohromady jako ocelové nosníky a pevně jimi vyztužuje fasádu představující filmový příběh a samotné herní prvky. Ve hře narazíte na spoustu zdánlivě zbytečných činností, které mají ale zásadní funkci – navodit tu správnou atmosféru a tím vtáhnout nebohé hráče do děje takovou silou, že se z nich stávají loutky s otevřenou pusou tupě zírající na obrazovku.

5 důvodů, proč je Heavy Rain lepší než Fahrenheit

Předchozí dílo Quantic Dreams, Fahrenheit, je do velké míry předobrazem Heavy Rain a pokud jste jej hráli, hodně vám napoví, jaký Heavy Rain vlastně je. Co obě díla od sebe odlišuje?

Změna počasí – obě hry jako nosný prvek budující ponurou atmosféru používají počasí. Ve Fahrenheit ty byla sněhová vánice, v Heay Rain déšť. Kde však klesající teplota byla jen jako doplňující prvek, slouží nyní měření srážek i k budování napětí.

Víc postav – Fahrenheit nabídl tři hlavní postavy k ovládání, Heavy Rain přidal ještě jednu. Nově ovšem chybí možnost se mezi nimi volně přepínat, jako to bylo v některých případech možné ve Fahrenheitu.

Uvěřitelnější příběh – Poslední třetina Fahrenheitu se změnila v hrozný guláš míchající umělé inteligence, Matrix, mimozemšťany a kdoví, co ještě dohromady. Heavy Rain je v tomto ohledu soudržnější, žádné nadpřírozené schopnosti, prakticky vše dává smysl a je rozumně vysvětleno. I když pár věcí je lehce překombinováno.

Decentnější UI – Obě hry se snaží ovládání co nejvíce připodobnit reálným stavům – energicky náročné pohyby tak provádíte bušením do tlačítek, úkony vyžadující postřeh (jako třeba boj) zase plníte stisknutím symbolu objevivšího se na obrazovce. Heavy Rain navíc přidává naklánění pomocí Sixaxisu a hlavně odstranil ukazatele přes půl obrazovky a nahradil je decentními ikonami.

Živější lokace – Výkonnější konzole dovolila přidat nejen moře polygonů navíc, ale i spoustu postav. Kde Fahrenheit nabízel prakticky poloprázdné lokace s pár osobami, nabízí Heavy Rain hned několik míst kypících životem. Ať už je to třeba obchoďák, nádraží či diskotéka. Ideálním příkladem je policejní stanice. Kde jste měli ve Fahrenheitu obrovskou prázdnou halu jedním policistou u vchodu a pár detektivy nahoře v kanceláři, nyní máte velký open space doslova bzučící aktivitou. A jako bonus si můžete zajít na tiskovku do místnosti přecpané novináři.

A tohle prosím neberte jako recenzentské klišé, skutečně jsem se nejednou přistihl u toho, že mám jen v němém úžasu pozdvižené obočí a v hlavě mi neustále buší věta: „To si vážně TOHLE dovolili udělat?“

Kapky zoufalství padají z nebe

Jak daleko jste připraveni zajít, abyste zachránili toho, koho milujete? Ethan Mars je milující otec, kterému tragédie vyrvala z náruče syna a jako krutý vtip osudu působí, když mu sériový vrah unese i druhé dítě. Prší. Modus operandi člověka zvaného Origami vrah dává Ethanovi čtyři dny, než jeho syna najdou mrtvého v kaluži se zabahněným obličejem a orchidejí na hrudi. Jak daleko je hlavní hrdina připraven zajít? A prší pořád dál.

Atmosféra, postavy, příběh – tři zásadní prvky definující celou hru. Heavy Rain sice začíná jako obyčejný prosluněný den, kdy se Ethanova rodina chystá oslavit narozeniny jednoho ze synů, avšak poklidná atmosféra dostává o chvíli později pěstí na solar plexus a přistává v bahnité kaluži dešťové vody, odkud se už nezdvihne. Depresivní nálada města smáčeného vytrvalým deštěm jenom podtrhuje pochmurnou atmosféru strhujícího thrilleru, kterým Heavy Rain bezesporu je.

VIDEO: 1761 'Heavy Rain - trailer'

David Cage, hlavní osoba stojící za vývojem, se několikrát nechal slyšet, že dělá hru pro dospělé a nenechá se nijak omezovat, což výsledný produkt jenom potvrzuje. Nahota, násilí, smrt i milostné scény, nic není tabu a nic zároveň není pouhou prvoplánovitou vábničkou na nevybouřené jedince. Každá z takových scén je do hry zasazena citlivě a smysluplně.

Stejně smysluplně a realisticky se chovají hlavní postavy. Ethan Mars je pouhým jedním ze čtyřlístku hrdinů ženoucích se za odhalením Origami vraha. Kromě Ethana, dříve spokojeného architekta, nyní depresemi zlomeného muže, dostanete pod ruce i agenta FBI Normana Jaydena, novinářku Madison Paige a stárnoucí soukromé očko Scotta Shelbyho. Každá z postav má svoji uvěřitelnou osobnost, svoji historii či slabosti, které hrají důležitou roli. Například Norman má závislost na tajemné droze, která ho může stát i jeho život, Madison zase trpí chronickou nespavostí a tak podobně. I když jejich charakter je do velké míry předem dán, lze jej v průběhu pátrání formovat volbami odpovědí v rozhovorech a hlavně jejich činy.

Interaktivní drama

Bez interaktivity, možnosti ovládat postavy a činit rozhodnutí by byl Heavy Rain „pouhý“ špičkový, napínavý a chytrý thriller kvality například Fincherova filmu Sedm, který byste si skvěle užili v kině s popcornem v ruce. Právě ta možnost mít osudy všech postav ve vašich rukách dělá z Heavy Rain něco mnohem víc. I když se postava na obrazovce se zrovna třeba jmenuje Norman Jayden, jste to VY, kdo ji říká, ať jde támhle a prohlídne si to podezřelé místo. Jste to vy, kdo otravnému parťákovi řekne, ať se jde vycpat. A pravda, jste o i vy, díky komu může vyskočit z okna a zabít se.

Heavy Rain rozhodně není lineární. Naopak, je to asi hra, která vám dá nejvíc možností volby i když i tady pochopitelně existují určité hranice. Celá hra je rozdělena do padesáti jednotlivých scén, které se ve výsledku slijí do jednoho koherentního osmihodinového celku. Scény různě střídají hrdiny, prostředí i nálady podle toho, kam je pátrání zrovna dovede. Heavy Rain je v prvním případě o pátrání, takže se připravte na rozhovory, hledání důkazů a další mravenčí detektivní práci, ale nechybí anii divoké honičky či naopak naprosto klidné scény, jako když se třeba s Madison jdete ubytovat do motelu.

Každá ze čtyř postav má vlastní přístup, situace řeší různým způsobem a přijde na jiná vodítka i jiná místa. Zatímco tedy s Normanem jako agentem FBI můžete třeba rovnou za podezřelým majitelem diskotéky, s Madison musíte k přístupu k němu použít svých ženských půvabů. Každá scéna je jedinečná a do velké míry otevřená, což znamená, že nemusíte splnit dané úkoly, abyste mohli pokračovat dál. Pokud tedy půjdete někoho vyslechnout, špatným kladením otázek se nemusíte nic dozvědět, podezřelý vám může jen tak utéct a vůbec – podělat se dá všechno tak, jako ve skutečném životě.