Recenze: Heavy Rain - film je mrtvé médium

Pravda, celá řádka těchto možností ovlivňuje jen aktuální dění, pokud vám například uteče podezřelý, chytí ho policie a další scéna bude navazovat stejným způsobem, jako byste ho chytli sami. Další věci jsou tu jen pro lepší vžití se do děje a sžití se s postavou, dáte si například kávu, zajdete na záchod nebo se jen budete chvíli dívat z okna a nasávat atmosféru padajícího deště. A pak tu jsou pochopitelně zásadní události ovlivňující celý děj a cestu k odhalení vraha. Hrdinové mohou sice umřít, ale neznamená to konec hry, protože k cíli mohou dojít ostatní. Právě uvědomění si smrtelnosti postav a různé cesty k cíli posouvají napětí v Heavy Rain úplně do nové dimenze.

Každé rozhodnutí, každou akci, každou odpověď si rozmýšlíte, protože nevíte, co se stane dál. Z každé akční sekvence jste daleko více nervózní, protože může znamenat smrt. Jistě, nic vám nebrání si dát stejnou kapitolu znovu a vyřešit to lépe, ale cítíte, že to není správné, že rozbíjíte plynulost děje. Absence game over obrazovek a tvárnost dění vás nutí pokračovat dál vpřed až k samotnému vyvrcholení. Ale po dokončení? To už vám nic nebrání se vrátit zpět a zkusit: „co kdyby?“ Co kdybych nezapomněl utřít ten jeden otisk? Co kdybych přeci jen zkusil vyskočit z okna? Co kdyby…? Pokud už poprvé budete hrát podle svého nejlepší svědomí a činit rozhodnutí, která byste opravdu udělali, asi si druhé hraní už tolik neužijete, nicméně je stále zábava si hrát a odhalovat, co všechno v Heavy Rain můžete (či naopak nemůžete).

Jen páčky a tlačítka

Heavy Rain se snaží hráčům naservírovat co nejrealističtější zážitek, což dokládá jak uvěřitelný příběh bez zbytečných mysteriózních nesmyslů, tak i velmi netradiční schéma ovládání. Třeba samotný pohyb – levým analogem netočíte celou postavou, jak je zvykem, ale otáčíte pouze hlavou a namísto vašeho pohledu vyrazíte až stisknutím R2. Tvůrci se tam chtěli vyhnout všem trapným scénám, kdy se točíte jak na obrtlíku, narážíte do nábytku atd. Funguje to, jen si budete muset popravdě zvyknout a pohyb není až intuitivní, jako zbytek akcí.

Protože pro vše ostatní totiž stačí jenom sledovat instrukce na obrazovce. U každého aktivního objektu, kam zabrousí váš pohled, se objeví decentní ikonka s naznačenou akcí. U židle je to třeba šipka dolů – stačí pravým analogem švenknout dolů a postava se posadí. Pokud si chcete stoupnout, stačí pohyb nahoru. Pro otevření ledničky stačí páčkou udělat půloblouček a tak dále. Je to jednoduché, intuitivní a geniální. Lze ovlivňovat i plynulost pohybu a hra to při specifických akcích i chce – například pokud zavíráte rychle dveře, bouchnete jimi.

Tvůrci se snažili každou akci připodobnit realitě, podobně jako ve Fahrenheitu. Ovšem v Heavy Rain se jim to podle podařilo daleko lépe. Například místo dvou šeredných ukazatelů přes celou obrazovku v bojích ve Fahrenheitu nyní vyskočí ikonka tlačítka, které máte zmáčknout, přímo na aktivním předmětu – třeba na letící pravé pěsti. Funguje to perfektně, u bojů jsem měl oči přímo přikované k obrazovce a napětím jsem prakticky nedýchal. A platí to po celou hru. Teoreticky lze namítat, že je to stále to samé a máte pravdu. Jenže hratelnostní prvky v tomto případě nejsou to hlavní, tím je samotné dění na obrazovce a decentní ovládání uvěřitelnosti jenom napomáhá.

Nic není bez chyby

Vizuální stránka patřila za největší lákadla už od proslulého „audition“ videa. Zpracování obličejů, mimika i gesta stále hrají první ligu, ale to platí jen pro hlavní postavy. Vedlejší postavy už tolik pozornosti nedostaly, což třeba dokládají i davy, kde narazíte občas na dvě naprosto totožné postavy. Lehce rozpačitě působí i některé odfláklé objekty s mizernými texturami, což je v ostrém kontrastu třeba například s obchodem, kde si můžete přečíst etikety na všech výrobcích. Nicméně Heavy Rain opět boduje v tom hlavním, v uvěřitelnosti. Dům na předměstí opravdu vypadá obyvatelně a ne jako kulisa z natáčení.

Heavy Rain není ale ani jen o grafice, což jste snad už doufám pochopili z celé recenze. Je o zážitku. Díky tomu, že ve své podstatě se nedá zaškatulkovat mezi klasické hry a útočí na jiných frontách, než jsou hráči zvyklí, působí jako něco naprosto ojedinělého. Ve své době byl takový i Fahrenheit, ale ten se utopil ve zmatenosti a nedokončenosti. Heavy Rain takový není, je větší, propracovanější, dává smysl od začátku do konce, i když na občasné logické lapsy se mu popravdě nevyhnuly. 

Stejně tak se mu nevyhnuly ani některé další drobné chyby. Přesto se nebojím sáhnout po známce nejvyšší. I když se do prudkého lijáku občas připlete i nějaká tvrdá kroupa, stejně je Heavy Rain zlomovým dílem. Dokáže totiž v hráči vyburcovat emoce tak, jako to žádná jiná hra nedokáže. A to k tomu prakticky nepotřebuje střílení, zvyšování statistik ani žádné tradičně herní prvky. A přestože je to občas iluze, žádná jiná hra vám nedává takovou svobodu volby hrát, jak to chcete vy.