Recenze: Paradise – přemožitel Syberie?

Platforma: PC
Typ hry: Adventura
Multiplayer: Ne
Minimální konfigurace: CPU 1, 5 GHz, 512 GB RAM, 2,5 GB na HDD, 128 MB grafická karta
Testovací konfigurace: AMD Sempron 3000+, 256 MB RAM, 1,4 GB na HDD, 32 MB grafická karta
Výrobce hry: White Birds Productions
Distribuce v česku: Future Games
Homepage: www.paradise-game-us.com

Existují chvíle v životě vývojářského týmu, kdy k úspěchu nepomůže nic. Může mít zkušenosti, skvělý tým kreativních lidí a scénáristu světového formátu v záloze, přesto je ale výsledná hra jen nehezkou kapitolou v portfoliu. Paradise vše výše uvedené za zády má – zkušené vývojáře, dostačující reklamu, vysoký potenciál a žijící legendu Benoita Sokala jako tajný trumf. Ani on však nepomohl…

Nemůže být pořád úspěch…

Když před třemi roky odešel z Microids Benoit Sokal (Amerzone, Syberia 1 a 2) a založil vlastní tým White Birds Productions, upřely se zraky adventurní komunity k záhy ohlášenému Paradise. Pokud byste v té době řekli, že se bude jednat o propadák, měla by vás početná fanouškovská základna za blázna. A nyní? Většina herní veřejnosti jen smutně přitakává. Paradise přitom mohl být v těchto chvílích oslavován, v lepším případě i označen za přemožitele Syberie. Chybělo jen pár věcí – zábavnější první polovina hry, lepší technické zázemí a bohužel také (byť skládám poklonu jeho autorovi) propracovanější příběh.

   
Scénář hry si opět střihnul Benoit Sokal * Ann zpočátku vůbec netuší kdo je * Temné uličky madagarského paláce

Benoit Sokal Belgický autor komiksů a knih, který přesedlal na psaní scénářů k počítačovým hrám. Na tisíce hráčů zapůsobil skvělou prací v Amerzone a dvojdílné sérii Syberia.

V něm si užijeme tragického začátku, spoust nezodpovězených otázek i výpravných cest po Africe, do které nás příběh zavádí. Dějová zápletka začíná sestřelením malého cestovního letadla, v němž sedí mimo jiné i hlavní, rázem bezejmenná, hrdinka. Touto tragickou událostí však veškerá „akční“ část nečekaně končí, následuje střih a hra nás automaticky přesouvá do paláce madarganského prince. Těžko říct, jak se tam sličná děva, jejíž kroky budete následně vést, dostala. Jisté je však to, že trpí absolutní amnézií a nepamatuje si vůbec nic.

Samotní na konci světa

Co v takové situaci dělat? Se jménem takový problém nebude (služebná Aicha vám ho přisoudí podle knížky, kterou u vás nalezla), jenomže co dělat v obrovském paláci, navíc bez nejmenší potuchy kdo vlastně jste a proč vůbec existujete? Jediným vodítkem k vaší identifikaci je nalezená karta z knihovny v Ženevě, která je ale ve vaší současné situaci tak trochu z ruky :-).

   
S černým levhartem si v následujících chvílích užijete své * Kotva je větší než samotná herní postava * Lokace jsou místy úchvatné

Palác, ve kterém se nacházíte, je navíc kvůli občanské válce neprodyšně uzavřen, takže máte o starost navíc. Než se totiž z komplexu uliček a místností dostanete pryč, uběhne klidně i několik pořádně nudných hodin. Ten, kdo neusnul (případně neodhodil naštvaně krabici se hrou do kouta), překousl otravné pobíhání a dostal se z paláce ven, může si nejen tleskat, ale hlavně se těšit na povedenější část hry. V té na vás sice čeká řada obtížných úkolů, nicméně i když se vše odehrává na kontinentě s „nejteplejším“ klimatem, tak horké to nebude.

Po afrikckých stepích

Mezinadpis je naprosto trefný. S naší hrdinkou Ann jsme se dotali za branánu paláce a putujeme po Africe s nonšalancí zkušeného dobrodruha. Dostáváme se do podstatně zábavnější části příběhu, dějová zápletka konečně dostává spád a hra nabízí zábavu. S Ann totiž nyní navštívíte řadu vesniček, kmen lidí žijících v korunách stromů (obzvláště setkání s šamanem je krajně zajímavé) nebo třeba přilehlé oblasti paláce. Všude si ale užijete kvalitních příběhových zvratů, jejichž objevování se protáhne na necelých patnáct hodin standardního hraní.

   
Jedna z levhartích meziher * Co tu proboha dělá slon? * O logické rébusy také není nouze

Herní dobu oživuje jednou za čas trojice ryze akčně laděných meziher v podání černého levharta, jenž je s Ann svázán. Vzhledem k tomu, že se nejedná o dvakrát zábavnou záležitost, patrně tyto vsuvky přeskočíte (i to naštěstí lze).

Syberia vs. Paradise

Srovnání s předchozím Sokalovým dílem je na místě. Bohužel pro Paradise se však jedná o nerovný boj, který hlavní hrdinka Ann prohrává na celé čáře. Nejenže Kate je mnohem pohlednější než Ann, svou roli tu  hraje i příběh, a ten je v případě Syberie dodnes nepřekonaný. A nezmění na tom nic ani Paradise, který může Syberii konkurovat maximálně africkým kontinentem.

   
Grafika je místy srovnatelná s tou v Syberiích * Hurá pryč! * Pohled kamery je často nevyzpytatelný

Ovládání a celková podoba „věcí okolo“ (inventář, chůze…) však zůstává přehnaně podobné. Stejně tak i obtížnost hry, jež je v případě Paradise možná ještě o něco lehčí než u Syberie – úkoly nepostrádají logiku, rébusy a nejrůznější mechanismy patří k lehce překonatelným. Celkově vzato se ve hře nenajde jediný výrazněji zákysový moment (snad jen setkání s šamanem), který by jakkoliv ohrozil hladký průběh hry.

Technické zpracování? Perfektní!

Paradise veškeré své nedostatky dohání technickým zpracováním. Dvojnásobně sedí předchozí tvrzení na grafiku hry, která je zkrátka perfektní. Více než tři stovky lokací nepostrádají jak živost a barevnost, tak i v některých případech nevýraznost a statiku – překvapivě je ale každá ze scén příjemně originální.

Celkový dojem umocňuje taktéž zvuková kulisa. Ať už se jedná o perfektní dabing (který je na vysoké úrovni) nebo kvalitní hudbu, jež se mění v závislosti na „akčnosti“ dané lokace. Jedním slovem: paráda.

Světlé stránky hry

Hudební kulisa Relativní jednoduchost Grafika Dabing

Temné stránky hry

První hodiny hry Nevýrazný příběh Místy nudné

Ani to však ve výsledku nestačilo. Paradise nabízí počáteční nudu, poté překvapuje minimální nápaditostí a v té pokračuje až do samotného konce. V nevyhnutelném srovnání s oběmi Syberiemi se jedná o nečekaně zchudlého příbuzného. A nezachrání to ani povedené technické zpracování, Benoite.

Grafika: 8/10
Zvuky: 7/10
Hudba: 8/10
Hratelnost: 6/10

Vezmeme-li v úvahu, že za titulem stojí Benoit Sokal, jedná se o jednoznačné zklamání. Celkově však jen lehce nadprůměrná adventura.

Celkové hodnocení: 6/10

Druhý názor: Martin Demiger

Benoit Sokal byl pro mě formátem, osobností, na kterou jsem mohl spoléhat. Každá jeho hra si udržovala vysoko nasazenou laťku kvality. Ne tak Paradise. Už od první minuty něco dává tušit, že není vše v pořádku. Bohužel tyto dojmy potvrzují i minuty další... a i ty poslední. Paradise je jeden velký - promiňte mi ten výraz - průser. Počínaje příběhem či dialogy a konče hratelností jako takovou... Napadají mě samá sprostá slova, takže radši končím. A vám doporučuju vyhnout se Paradise velkým, hodně velkým obloukem.

Celkové hodnocení: 4/10