Recenze: Prince of Persia: Zapomenuté písky – zrnko času

Skákat po římsách, sekat písečné netvory do krku a zachraňovat svět si už Princ tak nějak zvykl. Bodejť by ne, když to dělá už hezkých pár let a to jen pokud započítáme jeho novodobou 3D inkarnaci. Vracet se k 2D verzi, tedy až k dobám 286 by sice bylo pro nostalgiky příjemné, ale mám neodbytný pocit, že o tom tento článek být nemá. Přesto však při hraní máte pocit, jako byste se vraceli v čase a nemůže za to jen omezená možnost obrátit jeho tok v případě neúspěšného doskoku na visutou hrazdu.

Zapomenuté písky jsou totiž hodně podobné původním Pískům času, i když se jim nedaří vrátit to, čím právě první díl novodobé ságy zasáhnul srdce tisíců – pohádkovou atmosféru.

Neodbytný pocit déjà vu je patrný zejména v počátečních úrovních

Snaží se o to ale poměrně sympaticky, ať už jednoduchým a čitelným podáním příběhu o dvou bratrech, dvou džinech a Šalamounově armádě nebo kouzly, k nimž se Princ časem dostane. Jenže, s výjimkou právě oněch zmíněných kouzel, to vše působí stejně, jako jste už jednou měli možnost vidět.

Neodbytný pocit déjà vu je patrný zejména v počátečních úrovních a vrcholu dosahuje v oblasti nazvané Lázně, aby se pak připomněl i později, třeba ve Visutých zahradách. Je mi záhadou, podle jakého klíče autoři tvořili úrovně, ale skoro se zdá, že v okamžiku, kdy jim došly nápady, prostě sáhli po dílu starším, vypreparovali z něj jednu úroveň, lehce ji upravili a teď ji vydávají za zbrusu novou. Což rozhodně není úplně šťastné řešení, ze kterého byste jak vy, hráči, tak novináři měli sednout na svou velectěnou zadnici.

Zamrzlo peklo

Nezbývá vám tak nic jiného, než se proskákat povědomými lokacemi a snažit se přijít na kloub tomu, co je tady vlastně jinak. Na něco málo pak určitě přijdete, ale upřímně – nakonec se vám bude zdát, že kdyby tvůrci kompletně předělali Písky času do nového kabátku, možná by udělali lépe. Nebo lépe řečeno, nevymýšleli nic moc převratného a raději se soustředili přímo na vzhled jednotlivých úrovní.

Pár novinek sice potěší – jmenovitě jde zejména o možnost zmrazit vodu a pak se na tryskajících gejzírech pohupovat jako na standrdní hrazdě, či se odrážet od zamrzlých vodopádů – ale vcelku je to bída.

Speciální schopnosti tak místo skvělých vychytávek představují libůstku pro fajnšmekry a dilema, kam přidělit těžce vydělané body, se stává čistě imaginárním

Skákání po supech a vybavování si vzpomínek, tedy restaurování zničených míst, je sice potenciálně zajímavé, jenže v prvním případě spíše směšné a v tom druhém zase příliš principiálně připomínající zamrzání vody. Ve výsledku tak sice nové prvky lehce vytrhnou ze stereotypu, ale jen proto, aby se brzy samy svou bizardností nebo častým použitím staly stereotypními.

Ze samého skákání, zmražování vody pak vytrhává i ohánění se mečem, které by sice v konkurenci God of War nebo Two Thrones neobstálo, ale i tak se jedná o poměrně zábavné sekání do davů písečných válečníků, jež si tu a tam vyžádá i ždibec taktiky. Největší novinkou v soubojovém systému jsou pak bezpochyby nově odemykatelné schopnosti a vylepšení vaší postavy za body zkušenosti. Můžete tak vylepšit Princovy základní útoky, nebo se naopak soustředit na specializované schopnosti.

Sek s otočkou

Mezi ně jmenovitě patří třeba ohnivá stopa, která zanechá na místech, kudy projdete, nebezpečnou hráz po nepřátele, jimž bude pomalu užírat životy, nebo kamenné brnění, na jehož výhodu jistě přijdete sami.

TIP: Ve hře jsou na místech, kam se obvykle nepodíváte, rozmístěny sarkofágy, za jejichž rozbití získáte zkušenostní body. Na tyto místa vás upozorní modravá záře prostupující danou částí úrovně.

Problémem však je, ostatně jako u všech novinek, že nakonec zjistíte, že vlastně nepotřebujete nic jiného než sekat a krájet. Speciální schopnosti tak místo skvělých vychytávek představují libůstku pro fajnšmekry a dilema, kam přidělit těžce vydělané body, se stává čistě imaginárním.

I přes určitý stereotyp ale hra naštěstí nestíhá nudit, především díky tomu, že stará dobrá hratelnost a léty odladěný level-design stále fungují. A to i díky tomu, že nový Princ je jako takový celkem jednoduchý a poměrně krátký. Osobně jsem neměl větší problém s tím hru proběhnout za nějakých sedm hodin, což určitě není světový rekord v rychlosti, ale zároveň jsem se s hraním ani úplně neloudal. Délka se tak nese v duchu moderních her a při nastavené ceně asi nejednoho staromilce zamrazí v zátylku.