Recenze: Race Pro – jízda pro experty

Po prvních pár odjetých závodech v Race Pro jsem se musel zamyslet. Zkontroloval jsem, co držím za ovladač v ruce, na kterou obrazovku se dívám a co mi tam vlastně dodává pohyblivé obrázky. Všechno mi sice signalizovalo, že se jedná o X360, ale pocit kolegů z Francie, že Deža ví, se stále vracel. Nešlo tak úplně o dojem, že by některý ze spoluobčanů něco přemístil na pro něj výhodnější místo, ale z části tomu tak bylo. Race Pro jsem prostě už někdy hrál.

Jako správný lenoch jsem o chvíli později uvažoval, že když je Race Pro tak neskutečně podobné předchozím hrám z dílen SimBin, tak že prostě zkopíruju některou ze svých předchozích recenzí, změním platformu na X360 a budu mít hotovo. To by ovšem bylo nečestné a nesportovní vůči vám, čtenářům, a tak bych to nikdy neučinil (a hlavně byste si toho všimli). Přesto jsem však po chvíli dosáhl podobného stavu, jako při hraní GTR, kdy jsem nenáviděl určité tratě, zejména pak u našich milých západních sousedů.

Na kakau v Makau

Základem všeho je pochopitelně režim kariéry, který začíná přesně tak, jak v dřívějších titulech. Máte na výběr z pár šampionátů, kde jezdíte ty samé tratě na těch samých nevýkonných vozidlech. Pravda, tentokrát je to zamaskováno ještě za jakýsi systém kreditů, používaných k otevírání kontraktů různých kategorií, ale tuto zástěrku by prohlédl Jan Žižka i po ztrátě zraku. Naštěstí se tvůrci rozhodli hráče dlouho netrápit podobnými vylomeninami a vesele vás po chvíli posadí do rychlejších pohybovadel. Bohužel ale na zcela nevhodných tratích.

Nádherným příkladem je kategorie D, kde máte k dispozici sedmero kontraktů. To vypadá na slušný výběr, vesele se tak vrhnete do zkoušení jednotlivých vozidel. Hmm, šest z nich má sice šílenou rychlost, ale poloměr zatáčky se podezřele blíží známé hodnotě hloubky k zemskému jádru.

Všechno signalizovalo, že se jedná Race Pro, ale pocit kolegů z Francie, že Deža ví, se stále vracel

A závodění ve Viperech je sice zajímavější díky jejich lepší manévrovatelnosti, ale tato široká auta se musí vecpat od uzoučkých a klikatých uliček trojice městských okruhů. Už chápu, jak si musí připadat dravec zavřený v příliš malé kleci.

Musím však uznat, že i tak jsou závody lákavé a zábavné. Možná je to vyzývavostí jednotlivých závodů, podobností ke skutečnosti, nebo jsem šílenec, těžko říct. Ale dokonce mě bavilo i prohánět se na okruhu v Makau, pokud se tedy dá opatrnému projíždění zatáček na dvojku říkat prohánění se. Když jsem se pak díval na záznam po skončení, tak bych s lehce přivřenýma očima klidně řekl, že to vypadá jako opravdové závodění. Když se podíváte v televizi na některý z městských okruhů třeba seriálu WTCC, pak uvidíte přibližně to samé.

TIP: Neznáte trať, na které pojedete? Využijet nahrávání, kdy si ji můžete nejen prohlédnout, ale i přečíst si nějaké tipy k jednotlivým místům. Zjistíte tak třeba, že ve vracáku v Makau je zakázáno předjíždět.

Tohle na čtverku projedu. Buch!

Hra je přitom přístupná jak pro příležitostné řidiče, tak i pro náruživé závodníky trávící hraním desítky hodin. Pokud se při prvním spuštění přehlédnete, a spustíte hru na obtížnost nejvyšší, je docela možné, že závod pro vás skončí první zatáčkou. A to jen jestli se vám podaří projet úvodní rovinku. Sice máte k dispozici jen čtyři různé asistenty, ale i jejich nejnižší stupeň je výrazný rozdíl proti naprostému vypnutí. Jakmile je máte naplno, závodí za vás vlastně umělá inteligence vašeho vozu.

Abych byl přesnější, při řízení se projevují tři zjednodušováky – systém proti podkluzu kol při přidání plynu, ochrana před smykem a asistent brzdění. První z nich nepotřebujete při citlivém ovládání plynu, druhý obejdete rozumným průjezdem zatáček a třetí nahradíte rozumným rozložením brzdění před zákrutou. Zmiňoval jsem i čtvrtou asistenci, ta se ukazuje v podobě barevné ideální stopy na trati, kdy barva pochopitelně určuje i potřebu zpomalení, nebo možnost přidat plyn.

TIP: V závodě není čas na hrdinství. Tohle motto si opakujte zejména pokud jste ve vedení a před vámi jetěžká zatáčka. Je zbytečné snažit se v tu chvíli nabrat čas riskantním manévrem, raději jeďte soustředěně na jistotu.

Race Pro se však nevyhnuly klasické problémy her od SimBinu v podobě trochu divoké signalizace dalšího běhu trati. Před zatáčkou vás varuje nejen výše zmíněná ideální stopa, ale i šipky s číslem rychlostního stupně pro ideální průjezd. To zní sice krásně, ale problém je v univerzálnosti tohoto zobrazení.

Ale dokonce mě bavilo i prohánět se na okruhu v Makau, pokud se tedy dá opatrnému projíždění zatáček na dvojku říkat prohánění se

Jinak řečeno, tvůrci mají pro každou trať jednu takovouto signalizaci bez ohledu na vozidlo, s nímž se právě pohybujete. A že je průjezd na dvojku trochu jiný v závodním speciálu a trabantu tuší asi každý. Často se vám tak stává, že plynule profrčíte zatáčku, kde je signalizovaná dvojka, na čtverku, nebo se silnějším autem máte přesně opačný problém.

Vzhůru na horké sedadlo

Rozhodně si ale nemohu stěžovat na ovládání, ať už prostřednictvím gamepadu, nebo microsoftího volantu. Kde na PC všechno selhávalo na klávesnici, tam gamepad skvěle nahrazuje tento pro závodění lehce nevhodný kus plastu. A volant zůstává volantem, to je asi jasné každému. Oba ovladače si přitom můžete dostatečně vyladit, co se jejich citlivosti týče. Podobně si pak můžete hrát i s auty samotnými při přípravě na závod, nejeden nadšený mechanik bude štěstím bez sebe z možností nejrůznějších nastavení jízdních vlastností.

Vlastní závodění bych pak rozdělil na dvě části – boj o první místo a pohodlnou jízdu. Bez ohledu na zvolenou obtížnost totiž se soupeři urputně bojujete jen do okamžiku, než jste na vítězné pozici. Pak se vám rychle ztrácejí v zrcátku a vám zbývá jen se vyvarovat nějaké fatální jezdecké chyby. Pokud jste ale někde uprostřed nabitého startovního pole, je situace úplně opačná, ostatní vám nedají ani metr zadarmo a s radostí využívají svých počítačově přesných reakcí. Při jakékoliv kolizi v pohodě zvládají svůj vůz, zatímco vy putujete k nejbližšímu mantinelu v nekontrolovatelném smyku. Že by syndrom Need for Speed?

Samozřejmě, že situace je odlišná při hře více hráčů, nejčastěji prostřednictvím Xbox Live. Zapomeňte však zatím na nějaké turnaje, jediný výběr je mezi hodnocenými a nehodnocenými závody. Novinku však představuje hraní ve dvou na jedné konzoli, kdy se autoři vyznamenali.

TIP: Pokud nemůžete vyhrát nějaký závod, odreagujte se v Brně. Masarykův okruh naleznete i ve hře. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že ač je označován jako těžký, tak díky jeho znalosti jsem vždy získal šílený náskok před protivníky. A to se vyplatí.

Pokud očekáváte klasickou bitvu na přepůlené obrazovce, kdy ani jeden z hráčů nic nevidí, jste vedle jak ta jedle. V závodění se pravidelně střídáte a podle zvoleného modu buď přesedáte do stejného automobilu, nebo po dobu vaší nepřítomnosti u ovladače ovládá váš vůz umělá inteligence. Zajímavé, a překvapivě zábavné.

Piloti na start

Autoři bohužel špatně pochopili rčení o třpytícím se zlatě, a tak vytvořili sice skvělé závody, ale jaksi zapomněli na tu omáčku okolo. Najdou se sice pěkné grafické efekty a celkově není vizuální stránka špatná, ale také nijak nevyniká. Navíc je kolem tratí poměrně pusto, když se vřítíte na stadion Masarykova okruhu, který znáte obležený diváky, a sledují vás jen tři srnky a dva šílenci s vlaječkami, něco tomu chybí. Podobně jako zvuky auta jsou poměrně slabé, komentář veškerý žádný (s výjimkou suchého oznámení při dojetí, že jste v cíli). Pochopil bych ještě absenci hudby při závodě v hardcore hře, ale aspoň v menu by mohlo znít něco zajímavějšího, než jeden nevýrazný motiv.

Pokud jste někdy hráli závodní simulátor od SimBinu na PC, a hra vás zaujala, rozhodně vám mohu doporučit i Race Pro. Na druhou stranu, i když je titul propracovaný po závodní stránce, nic jiného už očekávat nesmíte. Počítejte sice s hromadou různých vozů, kdy poznáte rozdíl v každé drobnosti, ale zase pouhá třináctka tratí je poměrně málo na úplnou spokojenost. A milovníci arkádových závodů ať dají raději rovnou ruce pryč.