Duke Nukem 3D je nejlepší díl série a ještě k tomu letos slaví 20 let. Tak proč si nepřipomenout zlaté časy studia 3D Realms?
I když je Duke známý především svým 3D dílem, byl tu už před tím s námi nějaký ten pátek. První hra s tímhle světlovlasým týpkem totiž vyšla už v roce 1991 a byla dost jiná. Největší rozdíl je asi ten, že první a druhý díl Duka byly 2D plošinovky. Jedinými podobnostmi je snad jen hlavní hrdina a střílení. Jinak se Duke Nukem změnil od základů.
3D díl vyšel v době, kdy Doom od ID softu rozjel obrovskou vlnu FPS stříleček, tehdy povětšinou označovaných jako Doomovky. Proto s ním byl Duke hodně srovnáván a někdo to viděl jen jako Dooma v jiných kulisách. Duke je ale hodně odlišný. Tak především, Duke Nukem je jedním z nejstylovějších hrdinů, které jste mohli za celou herní historii potkat. Působí jako kombinace všech akčních filmových hrdinů z devadesátek. I z technického hlediska je o dost jiný. Běží na Build enginu, který umožnil věci, se kterými si první Doom nevěděl rady.
Za prvé, zničitelné prostředí. Scénu z kina, kde můžete prostřelit stěnu za oponou, zná snad každý. U prostřelování zdí to ale nekončilo. V jednom z levelů první epizody pošlete k zemi celý barák. Za druhé, můžete vidět svůj odraz v zrcadle. Možná se vám to může zdát jako úplně nepodstatná věc, ale když vezmete v potaz, že některé hry to v dnešní době neumí, je trochu smutné, že to zvládne hra stará 20 let.
A za třetí, můžete si zahrát kulečník. No vážně, řekněte mi, ve které FPS si můžete zahrát kulečník. Je tady ještě spousta dalších odlišností, ale na první pohled si hry z té doby byly podobné jako vejce vejci. Především ty, které běžely na Build enginu jako Duke. Určitě vám něco říkají názvy jako Shadow Warrior nebo Blood.
Za zmínku stojí ještě jedna věc: zbraně. Tvůrci v rámci Dukova arzenálu celkem popustili uzdu fantazii, a tak krom klasické brokovnice a pistole najdete i opravdu unikátní kousky. Třeba zbraň lidově zvanou “scvrkávač“ nikde jinde nenajdete. Její název mluví sám za sebe. Po zmenšení nepřítele už nebrání nic Dukově noze v jeho zašlápnutí. Leda by zalezl do nějaké škvíry. To je potom jiná.
Zmenšit se dají ale jen řadoví nepřátelé, takže si můžete nechat zajít chuť na rozšmelcování bosse podrážkou. Na bosse nemůžete použít ani další unikátní zbraň zvanou “zmrazovač“. Ano, hádáte správně. Tahle zbraň dokáže zmrazit nepřítele. Pak už stačí jen kopanec do zadku a nechutný mutant se rozsype na kousíčky.
Duke také dokázal, že nejen v ID softu umí dělat promyšlený design úrovní. Hned na začátku první kapitoly můžete najít raketomet, samopal nebo holoduka. Poslední zmíněná věc nedělá nic jiného, než že promítá holografický obraz Duka, který dokonale zmate nepřátele. Holoduka a další užitečné věcičky, jako jetpack, potápěčskou výbavu nebo lékárničku, můžete nosit stále při sobě. Ale ještě se vraťme k designu.
Jak postupujete hrou, tak se postupně levely stále rozrůstají až do takových rozměrů, že není žádný problém se ztratit. Hlavně když dojdete do jakéhosi vetřelčího doupěte, kde všechny místnosti vypadají jedna jako druhá. Ale ať už jste kdekoliv, všude na vás čeká nějaká skrytá místnost. Také můžete všude možně najít různé popkulturní odkazy a easter eggy. V jedné z misí první kapitoly třeba můžete najít mariňáka z Dooma. Pokud se tak Duke něčím odlišoval, jsou to především všudypřítomné vtípky a pomrkávání po fanoušcích.
Před 20 lety ještě vycházely hry, které krom plné verze měly i shareware verzi. V dnešní době se shareware vůbec nepoužívá, takže to asi nebylo příliš efektivní. Byla to vlastně jen určitá část hry, a pokud se hráči líbila, mohl si koupit plnou verzi. U Duka bylo rozdělení celkem snadné, protože se základní hra dělila na 3 epizody. První scénu ze střechy mrakodrapu snad znají všichni. Druhá epizoda se odehrává převážně ve vesmíru a v poslední se Duke vrátil opět na zem. U třech epizod to ale nezůstalo, a tak můžete v Atomic edici najít další, které se odehrávají v jiných prostředích.
A protože je Build engine celkem přístupný moderům, můžete po internetu najít spousty kvalitních věcí. Tou nejlepší modifikaci, jakou si prostě musíte stáhnou, je jednoznačně eduke32. V podstatě celkově vylepšuje vzhled a ovladatelnost hry a dovoluje vám si nastavit opravdu hodně prvků. A hlavně jej konečně možné hrát s použitelným mouselookem. Tou hlavní devizou téhle modifikace je ale mód, který hru převede kompletně do 3D prostředí. I když to chvílemi vypadá neuhlazeně, je až neuvěřitelné, kam je moderská komunita schopna zajít.
Existuje ještě nějaký jiný Duke? Samozřejmě. Je tady díl s podtitulem Manhattan project, který se vrací zpět do plošinovkového prostředí. A pak je tu ještě jeden. Ten, který je povětšinou fanoušky zatracován a prý by radši neměl ani vyjít. Je řeč o Duke Nukem Forever. První informace o něm vylezly na povrch už na přelomu tisíciletí. Pak uběhl rok, dva, pět a Forever stále nikde. Vývojáři několikrát celou hru hodily do koše a začínali znovu od začátku. Bylo to kvůli přechodům na nové generace, zastaralým technologiím a podobným věcem. Vývoj se táhl déle, než 10 let, což moc nepřispělo Dukovi na reputaci.
A nakonec, když licenci získalo studio Gearbox, vypadla z toho nemastná neslaná hra. Mezi skalními fanoušky to bylo opravdu zklamání, protože každý čekal, že přijdou s něčím novým, ale ono to vypadalo podobně, jako výše zmíněná modifikace eduke32. Ale pokud jste odhlédli od toho, že to má být následovník Duke Nukem 3D, byla to v celku příjemná střílečka. Od té doby je Duke u ledu a zatím není žádná známka toho, že by se chystala nějaká novinka. I když se před nedávnem nechal Randy Pitchford slyšet, že by velmi rád udělal něco dalšího. Takže kdo ví.
Ale přeci nebudeme končit takhle sklesle. Duke Nukem 3D byla a stále je skvělá hra, která i díky modifikacím může vydržet na pár desítek hodin. A kdyby tady náhodou byl někdo, kdo o Dukovi slyší poprvé, rychle si běžte doplnit vzdělání. Prošvihli jste opravdu kvalitní dílo z konce minulého století.
