Čas letí jako voda a od vydání velice oblíbeného FlatOut už je to neuvěřitelných 12 let. Pojďme si tedy tuto kultovní klasiku připomenout ve své plné parádě.
Doba, kdy jsem jako malý horlivě kupoval časopis ABC, je už nějakou tu chvíli pryč a s ní i oblíbené hry, které byly k abíčku přidávány. Mezi nimi se tuším v roce 2006 objevila závodní hra FlatOut.
První dojmy byly pro mě jedním slovem uchvacující. Rezavá auta, kvalitní destrukce no a ti řidiči vylétávající čelním oknem při nárazu? To vám, zkušeným hráčům této herní série, snad ani nemusím vysvětlovat.
První rozhodující momenty
Při zapnutí hry na vás čekal první záludný výběr. Hrát za muže či ženu? Nečekaně jsem si vybral může, zadal jsem jméno a vybral si mezi dostupnými režimy, a to normálním a profesionálním. Jaký je rozdíl? Prakticky pouze v ovládání vozů, ale oba si užijete „kvalitativně nastejno“.
No a jsme v našem oblíbeném herním memu, kde jsme buď skočili rovnou na trať, nebo do garáže, kde jsme mohli vylepšit naše na pohled škaredé, ale přesto výkonné mašiny.
K dispozici byl také multiplayer, který byl jednou ze stinných stránek hry, protože hrát s někým se málokdy podařilo a časem už to prakticky ani pořádně nešlo, až na výjimky v podobě LAN hry.
Po pár srážkách vypadalo auto asi nějak takto
Vozidlo základ všeho
Zapomenout samozřejmě nemůžeme na kupování našich pekelných strojů. U obchodníka jsme při prvním zapnutí měli na výběr z pětice automobilů. Seznam začínal názvem Pepper. Ano, ty doslova malé mrchy, které vás dokázaly dohnat a jejich název se aspoň mě vryl do paměti až dodnes. Já, jako mnoho dalších hráčů, si vybral poslední dostupné auto nazývající se Bullet.
Tratě byly rozděleny do tří druhů – bronz, stříbro, zlato. Nešlo však libovolně skočit na jakkoukoli. V bronzu jste museli určitý počet tratí vyhrát, aby se vám odemkly stříbrné, atd… Dle těchto kategorií se také odvíjel počet tratí a jejich náročnost, ale to tu probírat nebudeme, to byla práce recenzentů před tuctem roků.
Ikonické vozidlo Pepper
První trať znám nazpaměť doteď. Je tam zatáčka, kde jsem poznal to pravé koření této hry. Destrukce! Být první a zároveň mít všechna okna v pořádku společně s nepromačkanou karosérií? Jo tak to chtělo opravdu závodního ducha.
Všudypřítomná destrukce
Soupeři jsou nemilosrdní, a různé sudy, cedule či pneumatiky, používané jako okraj tratě především v zatáčkách, vám to jednoznačně neusnadní. Proč pneumatiky? V mnoha hrách to jako pneumatiky jen vypadá, ale ve skutečnosti je to pouhopouhá zeď, do které můžete narážet, jak chcete, a nic se nestane.
V případě FlatOut vám to ale dokázalo udělat pěknou paseku, a rychle se dostat z hromady pneumatik nebylo vždy jednoduché. Rozhodně však prvek budil dojem reálnosti.
Pneumatiky mají své kouzlo do dnes
Nebo schválně: našli jste na prvním závodním okruhu tu zkratku? Ve hře totiž pokud vyjede mimo trať, tak se vám nahoře zobrazí oranžová šipka a vy se musíte buď vrátit zpět, nebo zmáčknout písmeno R.
Před zatáčkou do cílové rovinky se zde však nacházela vlevo povolená zkratka, která vám po 3. kolovém závodu vytvořila jasné první místo i se slušným náskokem. Další tratí byl les, který vám ukázal, že zdánlivě pohodová trať se může zvrhnout v nepříjemný závod, ve kterém se často nacházíte mezi stromy mimo trať.
Na zimních okruzích to klouže
Okruhy nacházející se na staveništi byly dle mého takový průměr. Mezi hromadami písku a těžkými stroji to bylo různorodé. Jednou jste nahoře a jednou dole. V mysli se mi hned promítá ten příšerný bagr v zatáčce, do kterého jsem mnohokrát vletěl.
A nesmím zapomenout zmínit nitro, které se vám nabíjelo pomocí destrukce. Jednoduše to napalte do zdi, nebo do spoluhráče a nitro máte stoprocentně plné. Kariéra byla prostě fajn, jen škoda, že kvůli času nemohli vývojáři přidat některé další slibované věci.
Je libo bowling?
Mimo kariéry také můžete vyzkoušet bonusové závody, které vás klidně chytnou tak, že u nich strávíte stejný čas jako u kariéry. Váš řidič se octne v roli akrobata, a to v podaní například takovém, že jej budete vystřelovat čelním oknem do vzduchu, aby vyletěl co nejvýše, nebo se z něj stane bowlingová koule. Za zmínku také stojí oblíbené závody na trati do takzvané osmičky. Jak jsem již zmiňoval, FlatOut je o destrukci a derby k němu neodmyslitelně patří.
Akrobatická aréna plná šílených disciplín
Osm aut se stejnými životy se pustí v aréně do sebe a vašim úkolem je všechny zničit a zůstat jako jediný pojízdný.
Poslední bod, který stojí za zmínku je tuning vašich aut. Vylepšit motor, výfuk, tlumiče a další části vašeho auta je nezbytným úkolem pro to, aby jste se dokázali vašim soupeřům vyrovnat.
Zamýšlené věci
Ve hře mělo být implementováno i vystupování z auta, chození po garáži, rozhovory s ostatními, vyskytnout se měl i okrajový příběh.
Čím vyšší umístění v závodu, tím více peněz, což je logické. Jen škoda, že u odemykaní jednotlivých částí nemůže přeskočit na nejlepší danou součástku i když na ní máte dostatek financí. Odemykat je musíte postupně, což osobně beru za menší mínus této hry.
FlatOut je i v dnešní době hra, která si zaslouží pozornost. Skvělá optimalizace, destrukce vozidel, obsáhlá kariéra i zábavné bonusy. Grafická stránka hry samozřejmě neoslní, ale po dvanácti rocích pořád není nijak příšerná a ve své době patřila mezi to skoro nejlepší co jste mohli spatřit.
Časté bourání rovná se časté vyskytování řidiče mimo vozidlo
Finské studio Bugbear Entertainment má na kontě i pokračování v podobě FlatOut 2, FlatOut: Ultimate Carnage a další skvělé tituly, které stojí za to, ale první díl FlatOut rozhodně patří mezi to nejlepší, co za svou mnoholetou kariéru vyprodukovali.
Jejich nejnovějších počinem je titul Wreckfest, který se aktuálně nachází v předběžném přístupu a rovněž si zakládá na kvalitní destrukci. Vyjít by měl příští rok, takže se rozhodně těžte na recenzi.
